dobrý den vinšuje

23. srpna 2013 v 22:03 | Therine♥

zdravíčkoo..

no, nemyslete si, že jsem nějakej hacker, prostě, měla jsem jen chuť, po roce a půl a víc..napsat..ozvat se..až se sem vrátím podívat za pár měsíců, hodin, dní, roků..zajímá mě jen, jestli si někdo vzpomene, jestli si to někdo přečte..

po posledním pesimistickém článku z ledna 2012..se sem vracím znovu..s optimistickým článkem, jako před léty, když jsem byla grandiózně šťastná, že mám všecko..z nebe mi padaly pečený kuřata přímo do huby a do číše se mi lilo to nejlepší portské..samo?..
jo, bylo to jiné, mladší, koukala jsem na to jinýma očima..od té doby jsem se více propila, více jsem se ničila a vlastně ještě ničím..nervama, alkoholem, kouřením..je mi ještě stále sedmnáct, jsem pod zákonem, zodpovídají za mě mein eltern..jo a taky..dělám komisky z němčiny..cha..

strašně ráda bych se tu vytahovala, co jsem ,,dokázala"..jak je škola strašně moc super, moji kámoši jsou moje zlatíčka, jak mě naši milujou a jak jsem strašně šťastná..a víte co? všecko se strašně mění, den ode dne, hodinu od hodiny..už rok a půl jsem neměla přítele..asi to má důvod..zadívala jsem se do nepravého, děda je ještě pořád nevyléčitelně nemocnej a pořád a pořád brečím, když ho vidím. Naši se těší až vypadnu, štvu je, piju, kouřím, chodím ráno domů..kámoška je lesba a kašle na mě a škola je horzná, fakt hrozná. nebaví mě ani ťuk, ani půlka ťuku..

ale STOP. červená značka, vše má svoje velké PRO..mám jiné kamarády, skvělé kolegy, který jsou mojí oporou, pár dobrých kámošů ve třídě..dobrého psa a znovuzrozené morče..jsem po fesťáku, vím, že mě strašně baví živá hudba, punková, instrumentální, rock, skačko a všecko co bylo na Trutnově..
jo a taky mám fajn bráchu..


jo, to bylo fajn focení..retroo

..........
pokračujme dále..
taky dále sním, o klukovi v kostkované košili, který bude strašně vtipnej a bude prostě fajn.
obláčkovej..


joo, modelka taky asi nikdy nebudu..ty boky tam pořád jsou, kvůli nim si musim kupovat o číslo větší kalhoty a tílka..a šortky už nevyberu tuplem..ale jednou bych prostě strašně chtěla vypadat jako herečky v 60. letech , boky, zadek, prsa..elegantní cigareta v ústech a šansón a kabaret..uuuhhh

..jo, tak já nevím..sprcha volá, ještě jídlo na dobrou noc a nějaký to reálný snění..nebo né?

blogování bylo vždycky moje hejnej..
a mňága a žďorp jsou moji nastávající a přítomní nejhej..a taky one republic..a ta akustika kterou jsem si konečně koupila..

hej hou ulalaa
někdy v příštích časech se ozvu..až se ozvete vy..
jo, lidi, jsem prostě chvilkový zboží..

vaše Káčč

jo a žijte v míru
 

pitomej novej rok 2012

8. ledna 2012 v 22:37 | Therine♥ |  New
všechno je špatně..žiju?...tak debilní...kluci jsou zmetci a ano jsou...
...chci brečet...nemůžu brečet...a ano...jsem kráva..totální..minda..idiot..nenávidim se..mám chuť vydržet do půlnoci a jít se někam podřezat..skončit..jeho nenávidim..i jeho..i jí..a zárověň ho musim mít..do píči..kurva..myslet? k čemu?..kruci...tak debilní období..období trvající přes půl roku..příjdeš o jednoho a tím příjdeš i o všechny..půjdu boxovat..vybít tu zlost ze sebe..kvůli němu..kvůli sobě..kvůli mamce..chce, aby jsme vypadli?...NEBOJ !!!..vydrž!

První a poslední článek v prosinci

16. prosince 2011 v 9:25 | Therine♥ |  New
Zdravíčko :D

Ne, nemám se dobře, jak to z toho pozdravu vypadá. Je docela sranda číst si svůj poslední příspěvek, totálně depkařenej a teď se nad ním jen tak pousmát. Začínám flegmačit, flegmatikovat. Hele mě je to jedno, jak se to píše, hehe. Od tý doby, co se všechno totálně zesralo, ano ano, věci až tak moc neřešim. Řešila jsem toho hodně, a jak jsem dopadla ?

Jak žiju? Anoo, dobrá otázka. Už nehulim, nechybí mi to, nemám chutě a ani z jednoho procenta vám nelžu. Piju, ano jako každá 16ti letá pipinka se jdu každej víkend střískat někam do hospody. Kouřim, ano ani s tímto jsem ještě nepřestala. Akorát že teď jsem od úterý neměla, protože mi je hrooozně blbě a mám nějakej divnej hlen. Né, nebudu vám vysvětlovat více podrobností. Hehé, taky jsem začala pracovat, v jednom klubu, kde maká i brácha. Nemyslete si že tancuju u tyče, hovada :D Zatim pracuju v šatně, jako že beru kabáty, vybírám za to poplatek a věšim je na příslušná čísílka, anoo, těžší práci pro mě neměli, fakt nezvládám. Né, ale je to pohoda. jen si tam tak sedím, pár hodinek, čtu si, nebo flirtuju-hehe, a dostávám 50,- na hodinu, vlastně za nic. Ale nestěžuju si, poprvé v životě mám brigádu a ano, už se těšim na léto až budu pracovat v bufáči na Malý Skále nebo v Dolánkách. Čepovat pívo, joo, to bude prácička. Možná se i v roce 2012 dostanu za bar, ale to už bych nazvala přehnaným optimismem.

Tak ale. Lidi, ani vám nemůžu vysvtělit, co se to se mnou děje. Nechci kluka. Fakt jsem si skoro jistá, že nikoho nechci. Nechci se vázat na někoho ale zároveň nechci být mrška a toho dotyčnýho po jedný vášnivý líbačce se mnou-hahá-odkopnout :D A dokonce to neni až tak extra z mojí škeble. Prostě za to můžou asi zkušenosti. Nepřemýšlím nad tím, ale tak nějak to cítím. Což je zlé, protože budu asi nadosmrti panna. Super :D

A vy si stále a stále myslíte, že mi hrabe nebo že se mám skvěle, protože se to tu hemží vysmátými smajlíky a samým ,,hehe''. Je to jen takový to divný vysmívání se vevnitř. ne, nejsem na drogách.

Nedávno jsme byli u babičky v Sokolově a ejhle. Od tý doby starší lidi pouštím do dvěří a nesměju se starým lidem. Děda je v domově důchodců asi s pěti nemocemi. Trpí a dá se i bohužel říct, že umírá. Byli jsme ho navštívit. Já od dubna poprvé viděla svého dědečka. Člověka, který dřív rád cestoval, byl aktivní, vtipný, nádherně maloval a kreslil jsem viděla jak sedí v křesle spoutaný, skoro neviděl, a ze tváře mu nešel vyčíst žádnej pocit, žádná nálada nebo emoce. Zkamenělý obličej, za který on nemůže, protože to neví. Nepamatuje si, co dělal před 3 minutami, nepodívá se do očí, protože prostě envidí. Nebudu vám to vysvětlovat, kdo tohle někdy viděl, ví o čem mluvím . A dokáže si i představit, jak jsem vypadala já. Nezmohla jsem se na jediný slůvko, jen jsem brečela, přímo řvala. Stejně jako mamka a babička, která tohle zažívá obden pořád, lituju jí.

..nesnažím si najít ani nějakýho nejlepšího kamaráda/kamarádku. Prostě člověka, kterej by mi stál za všechno. Je docela humorné, že jsem se ještě nedostala z toho, co se stalo v květnu. S Luckou, ale nechce se mi to tady dokola řešit, jsem jak seklej magneťák. Jde o to, že když se mi teď jedna extra moc suprová kámoška odstěhovala, nemám tu v Jablonci jednoduše nikoho o koho bych se každý den mohla opřít. Chodím ven s kámošema, to ano. Ale tak maximálně si ze sebe děláme jen srandu. A můj super, super super kámoš, skoro nejlepší, ano, vždyť je nejlepší, taky dojíždí na střední a potkáváme se jen na nějakých akcích nebo ráno na autobusáku na pět minut, super.

Děkuju všem, který sem zavítali. Už to není jako dřív, ale tak co. Děkuju Gauri :)) A Cherry a prostě vám, díky, díky, díky *
 


Nééé !

26. října 2011 v 20:59 | Therine♥ |  New
Takhle jsem si svůj poslední den svých 15. nepředstavovala ani ve snu..aby na mě spadla depka, abych byla takováhle..dám si předsevzetí..jen nevím jaký..chce se mi snažit..snažit se něco udělat..jen mi to prostě nějak nejde..chci i nechci kouřit..jsem po antibiotikách a pořád kašlu jak hovado..vypadávaj mi vlasy, strašně hodně..a vůbec nemám šťávu, takovou tu že bych vyběhla kopec, nebo si zaskákala na všechny songy na naší akci, ne..

chci baletit, umět balet, nosit trikot, piškoty a umět to..chci umět na kytaru, hrát, chci umět zpívat a být v hudební skupině..chci už odmaturovat a to jsem na škole 2 měsíce..chci abych už měla maturitu a šla na tu letušku, chci aby mě vzali a chci vypadnout..nechci se už zamilovat, stát se na někom závislá..chci být volná, žít i nežít, cestovat..chci už vypadnout od těch blbejch starostí, od toho, že mi na druhý straně děda skoro umírá, od toho že můj ex je, vlastně byl, s jinou chvíli po našem rozchodu, kterej bolel..chci peníze, který prostě nejsou, nejsou..chci někoho, o koho se můžu opřít, s kým se nebudu hádat..nechci aby mi morčátko moje milovaný zemřelo..nechci nějaký debilní narozeniny a Vánoce ,,svátky míru a klidu'', který jsou jenom tak hnusně komerční..je mi strašně vždycky líto rodičů, když utrácejí peníze..radši bych s nima jela někam do zahraničí, kde se neslavěj a užívala si ,,pohody'' a né nadávek tipu ,,ty si tak hrozně blbá'' ,,Jdi už někam'', který poslouchám skoro denodenně..mrzí mě, že mě lidi ze třídy nemaj tak úplně rádi, jen kvůli tomu že kouřím a nechovám se jako oni..mrzí mě, že jsem tak strašně blbá a porušuju školní řád a o fous jsem minula podmínečný vyloučení..mrzí mě, že mě lidi ze třídy teď berou jako strašně hloupou z tý hnusný němčiny, kterou jsem se nikdy neučila, zato jsem měla nějakou debilní konverzaci z ájiny, která mi byla absolutně k ničemu..

štve mě, jak nedokážu poslat dopis své tetě a strejdovi..který miluju nadevše..s kterýma je naše rodina asi rozhádaná, nevim jak to je..proč, doprdele proč, někdo má všechno tak dokonalý? Je zdravej, má peníze, lásku-i od rodičů, kamarádů a své/ho přítele/přítelkyně, pohodu v rodině celkově, je chytrej, nadanej, hezkej a všechno tohle..? Nechci litovat, nelitujte mě..jen mě sere, že za jeden rok příjdu o nejlepší kámošku, o kluka, skoro o dědu a jdu na novou školu natěšená a teď jsem zklamaná jak blbeček a propadám a skoro jsem vylítla? Proč se moje nynější skoro nejlepší kamarádka musí stěhovat někam do háje? Rozumim si s ní, známe se do puntíku..udělali jsme si nějaký hnusný věcy ale vyříkali jsme si je..proč doprčic proč? proč jsem neposlechla mamku, když mi říkala, že jestli budu kouřit tak nevyjdu ani jeden schod, jak se zadejchám, když mám to debilní astma? Nechci se toho vzdát ale zároveň musim..nechci dopadnout jako táta..se skoro rakovinou plic..s alkoholismem..nechci aby se naši pořád hádali, aby mamka brečela..já nechci s prominutím dopadnout jako oni..chci jim dopřát už jen to nejlepší..né si je koupit, ale říct jim jak je miluju a dokázat jim to..jsou moje jediný, s mým psem a morčátkem..s mojí nevlastní ségrou, kvůli který se chci stát taky tou letuškou..chci jí vidět, poprvé v životě vidět svojí krev..

Bože vem si mě, klidně k sobě..nechci být už takový hnusný psycho..který se řeže, když mu něco nevychází, opíjí se ze žalu a kouří a hulí, aby se uklidnil..bože, daruj mi trochu štěstí..né jen nějakých 100 blahopřání na facebooku typu ,,všechno nejlepší'', který zejtra budu komentovat s falešným ,,díky''. Přeskoč narozeniny, nechci nic..jen vypadnout..mamce splnit sny, tátovi splnit sny..i bráchovi..chci si splnit svoje sny..chci udělat lidi nesmrtelnými abych se s nima nemusela loučit, chci udělat zvířata nesmrtelnými. Chci pryč, pryč ze svýho těla..chci někam pryč..

A ty Milane, ruce ode mě pryč...jsem kráva..takže ani pohled na mě..

díky

Bola som len druha ja to viem..

19. října 2011 v 19:21 | Therine♥ |  New
Chybí mi. Že nevím, co dělá. Že nevím, jak se má. Že nevím, jak to doopravdy cítí. Nevim, jestli to pro tu osobu taky bylo těžký období. Bolí to. Kudla do zad, do hlavy, do břicha. Vypíšu se z deprese? těžko. O ní už nikdy nechci přijít. Nechci příjít ani o to blbý obejmutí jednou za měsíc. Je to moje nejlepší kamarádka. Je to moje jediná naděje. Byla, všechno byla. Kdyby se to nepokazilo. Kdyby to tak nebolelo. Jizvy, slaný oči, křik a alkohol. Ztráta kamarádky, nejlepší kamarádky, jediné vaší opory bolí. Bolest je to tisíckrát, milionkrát větší než ztráta kluka, přítele. Proč je to kruci těžký? Proč v životě něco dostanem a při chybičce o to příjdeme? Život nic nedává zadarmo. Ani zdraví, nic. Jestli se mi to debilní, zpropaděný doslova zkurvený astma vrátilo, tak se se svým snem můžu rozloučit. Jdi do prdele, živote. Jenom ztrácet? Pro chvilkový štěstí? Pitomý sny, pitomá naděje. Pitomý představy, pitomá přetvářka. Život je krutej, nedá ti nic, co si neodčiníš a u někoho i za dobro daruje jen krev. Po dvou týdnech namalované oči a zase si je spláchnu slanou vodou. Že jsou červený? No a? Vzal mi všechno, jí, mojí nejlepší. Jsem hloupá, hloupá, hloupá. Svádět bych to měla na sebe. A taky budu. K čertu s lidma, kteří si život nezaslouží, kteří jen odsuzujou. K čertu s slzama, s křikem, se záchvatem. Klepu se a brečím u toho. Poslouchám hudbu a přeju si zmizet. Přeju si uplavat. Peníze, peníze, peníze. Debilní vstávání v půl pátý a usnutí kolem půlnoci. Debilní chlast, chci pivo ! Chci cigaretu, chci trávu. Chci zmizet do letadla a v první třídě zůstat navždy..jako letuška s kolegyní, s mojí sestřičkou milovanou, kterou si jen vysnívám. Táto, dej mi jí. Ukaž, jak vypadá z části moje krev. Neodcházejte..to neni všechno..
Lucko, Petře, Markéto, dědo, Lejdynko, osude. Sílu, jen sílu..

odi et amo

1. října 2011 v 21:00 | Therine♥ |  New
Nejradši bych celej blog vymazala a začala nanovo. Protože jsem se změnila. Nevim jestli k dobrýmu nebo naopak, nevim, jestli je to znát nebo ne. Štve mě to. Sejří mě to..a třetí fáze..se*e mě to.

Jste nedopsané...Odi et amo..

Od tý doby co jsem se rozešla s Petrem, jde všechno směrem do kytek. Zachvíli budu jak zahradník, protože toho je v těch kytkách fakt hodně. Vůbec nemám peníze, na cigára, na občasný pivo. Hulím, zkusím DNT. Brácha šel málem na intr, protože skoro vůbec není doma a naše to začíná štvát. Hádám se s kámošema a vůbec na ně nemám náladu. Ve škole sice prospívám, ale v buse se učím a fakt mě to nebaví, ten obor..ani nevim. Vstávám v půl pátý jak trotl a domů se vracim v půl pátý odpoledne.Přijedu z hodinový cesty busem domů a jsem hrozně vykydlá, unavená, nesvá. Děda je totálně v prčicích. Mamka skoro na práškách. Naši se pořád hádaj a mě to nebaví !!!!

Petra bych nejradši poslala do prdele. Neomlouvám se za to slovo, ale je to fakt takhle. Mám toho dost. Za 27 dní mi je 16, chci kytaru, kterou mi naši nepořídí. Jsem bez nejlepší kamarádky, s kterou si sice píšu, ale chybí mi. Jsem bez kluka, kterýho nenávidím a na kterýho jsem den ode dne víc naštvaná, děvkař pitomej, vykousnout se s mojí opilou kámoškou pár dní po rozchodu, ty srabe. Užij si teď tu svojí.

Každej den se mi chce brečet. Jednou je to kvůli tomu, jak naši na mě řvou, podruhý kvůli tomu, jak se naši hádaj. Potom chci brečet kvůli Petrovi, že jsem ztratila 3 měsíce života strávené s ním. Lituju toho, co nejvíc můžu. Kdybych byla bez něj, tak jsem sice bez kluka, což dává smysl. Ale lituju těch pitomejch 3 měsíců. Nemusel by mě využít, nemusel by mě odkopnout. Srab pitomej a já kráva naivní.

Jste nedopsané...odi et amo

pozastavení

18. září 2011 v 18:38 | Therine♥ |  New
čau

pozastavuju blog. Nemám poslední dobou chuť psát, co se děje a vypisovat svoje starosti ostatním. Nechám si to radši pro sebe a pro nejbližší přátele, kterých si vážim.

Děda je opět v prdeli, už jenom čekám, kdy příjde ta hnusná zpráva. Naši jsou v Sokolově skoro furt, nechávají Nás o víkendu samotní a já nemám nic lepšího na práci, než nakoupit za peníze, co mám na jídlo, cigára a piva a ožrat se ze žalu.

Bolí to bolí. A já nemám náladu na to psát, jak mi jde škola, když to nezvládám, jak se mám, když se mám debilně a jsem na dně, kdy se vrátim, když to sama nevim.

Smažte si mě klíďo píďo, sice mě to bude mrzet...ale nevim, kdy se vrátim. Za měsíc, za dva. Kdo chce a ví mě může zastihnout na facebooku. Na blog prostě teď nemám.

Zpět i nezpět

28. srpna 2011 v 21:58 | Therine♥
Ahoj, ahoj. Dlouho jsem nepřidala článek a tímhle nějak nic extra nezměním.
Jak se říká v blogovém světě, ve světě těchto všechn snílků i jiných včetně mě, pozastavuju. Je léto, poslední dny prázdnin a i když ve svém volném čase bych si mohla udělat čas na napsání jednoho článku, nemám na to ten správnej elán. Vrátím se, tom myslím, že určitě ano ! Jen mě teď nechte užívat si prázdnin tak, jak si je užívám. Kouřením zlatejch máček a modrejch vícerojek, hulením trávy a pitím piv na sluníčku a dělání blbostí. Pořád se trápím, pořád si užívám. Jsem taková jaká chci. Se srdcem ale i s myšlenkama jinde. Pořád zamilovaná, doufající, že si můj bývalej moje napsaný dopisy přečte. Pokud mu je vůbec pošlu.

Děkuju za pochopení mého pozastavení. Pokusim se vrátit co nejdříve, pokusim se vrátit, až budu mít chuť. Ponožtičko, Simonko, Gauri, Nellie. Po Vás se mi stejně nejvíc stýská.


První písnička

20. srpna 2011 v 22:14 | Therine♥ |  Text
Zase šla ve přetvářce
Snažíc si připomenout dny, kdy
chtěla být víc než ty
a splnit její sny.

Zase si doma lehla, měla to co ty,
kteří ví, že život nejsou jen noty.
Nemá žádný arch jen v očích divnej tah
Kdy on jí.......že nikdy.

________________________
R.:
I rakeťák chtěl letět dál
I Pinokio se známým stal.
On to dokázal, má od Boha dar
A ty jsi všechno vzal.

I sny modravých pírek uletí
I Chaplinův knírek a smetí
V ulicích, kde v kabátě jde vrah.
_________________________

Zase se radovala, že úsměv jí ta hra dala.
Že žlutavé listí a pohled čistý
Kráčí si k ní celý rozmočený
A říká ,,Strach z prohry mám !''

Ona spozorní, chce utéct.
Vrátit se a únést
Všechny myšlenky, špatný zprávy
Bolesti a hořkost kávy.

Tak odpusť Boře, všechny síly vem
Nevím, kam jít k ní, k němu ne.
Tak odpusť, válí se na poličce.
Bože, dej mi k sobě jeho ruce.

_________________________

I rakeťák chtěl letět dál
I Pinokio se známým stal.
On to dokázal, má od Boha dar
A ty jsi všechno vzal.

I sny modravých pírek uletí
I Chaplinův knírek a smetí
V ulicích, kde v kabátě jde dým.

Tak snad se bude líbit.


čís

14. srpna 2011 v 21:15 | Therine♥ |  New
někdy zase napíšu článek, aby jste si nemysleli, že na blog kašlu ;) :D

Žijůůů, kdyby to někoho zajímalo :D

Třeba to najdeš.

6. srpna 2011 v 21:32 | Therine♥ |  New
Nedostala jsem se z toho. Kdybych srovnala článek, kterej jsem psala před 4 hodinama, byl hodně rozdílnej.
Čau, čau ^^

Bohužel jen čau, už žádný ahoj od něj asi neuslyšim, čauvec. Bolí mě ten zkurnikovanej krk, nechci bejt sprostá. Stejně ho miluju, jsem ráda, že jsem tam byla. Na takový ,,pařbě'' s jahodovou šťávou s 16,6% alkoholu. S mávajícím týpkem naproti, s nadějí, že tam můžu být ještě hodinu a půl a s tou hnusnou smskou od našich. S červenou pusou od lesku a s přáním ,,alespoň ten úlet, kruci. Dám za to víc než moje zdraví''.

Teď mám jen na to, poslouchat písničky na klavír. Chtěla bych mít tu kytaru, roztřískat tim všem nenáviděným hlavu a jemu ukázat, že i já se na něco zmůžu. Bolí to. ,,Pevný nervy Kačce''.

Možná si Landu ještě poslechnu. Možná si zase probrečim čerstvě povlečenou postel. Možná to srdíčko ode mě najde. Možná s tim jen zamete a hodí to do koše. Klidně jen úlety, ale mít ho u sebe. Čas to nevyřeší, dyť je první. ,, Zide z očí, zíde z mysle....Kiež by....4 roky.....A neazabudol som....Neprestal mysliet.....Ani na sekundu....'' A já taky nezapomenu. Na to, co jsme prožili. Až se s někym budu objímat vzpomenu si, jak jsem mu brečela na rameno. Když mě někdo bude podporovat, vzpomenu si, jak mi hladil ty moje zjizvený nohy.

Vzpomenu si na chatu, vzpomenu si na slzy. Proklínám, ty tvoje ústa proklínám. Nezapomenu a ani nevim, jestli chci. Chci jeho, jediný. Proč se přání nemůžou plnit? Ani když padá hvězda, když letí letadlo. Ani kdyby Bůh byl zlatej a já ho prosila po všech kostelích v Čr. Chci jít do kostela. Pomodlit se. A odpustit moje hříchy. Proč je to tak těžký? ,,Nikdy o tebe nechci přijít, Kačko''. Tak mě kruciš pochopte. Pochopte, že já nechci bejt jen ,,dobrá kamarádka''. Za jedno políbení bych dala cokoliv. Dál bych se trápila ve vztahu, cokoliv bych dala za to. ,,Já ho nedám''.

Na střední nezačnu odznova. Ani ten rok a půl, co ho budu vídat. Nikdy nezapomenu. A chci vráti čas zpátky. A vim, že pořád opakuju dokola, vim, že už nikdy. Nikdy to nepůjde vrátit. Nemůžu vidět, že je online, že 15. února se mi nelíbil. 3 měsíce, 3 dny. Přišel první a odešel poslední. Dlouho nikoho nechci, nikdo mi nezamotá hlavu jako on. Ani ten zpropaděnej alkohol.

,,Na ústa mříž, oči oslepnou''. Vždycky ho uvidim.

Je po šesté..

4. srpna 2011 v 18:35 | Therine♥ |  New
čau, čau.

Chtěla jsem si nechat tuhle svojí náladu, až když mi něco chybí, až když něčeho budu litovat. Tse. Samozřejmě můj přehnaný optimismus mi napověděl, že takhle dopadnu a bude to někdy v budoucnu, třeba právě teď. Zrovna teď v pitomou sekudnu, minutu. V pitomej den, v pitomý období.

V pitomý dny, který jsme doma probulela, v pitomý dny kdy jsem všeho litovala a už potřetí v životě chtěla vrátit čas zpátky. Je konec, rozešli jsme se a já můžu jen litovat časů, kdy jsem si tohle období mohla tak maximálně pesimisticky představovat. ,,Dám tomu měsíc a jestli se to nezmění, udělám konec''. Lituju těchto slov pro mojí kámošku, který jsem to všechno říkala. Ano, tenhle s prominutím, zkurvenej rok 2011, mi sebral už dvě nemilovanější osoby. Nejlepší kámošku, moje sluníčko na nebi, moje strašně hodně. Nejlepšího kluka všech dob, mýho Petra, mýho drahýho. Milýho drahýho. Kurňa, do háje. Proč, proč se nemůže změnit? Já tomu věřim, věřim, že se změní, věřim v něj. Ale on nechce. Ani tou největší láskou bych ho nedokázala změnit. To je jen v těch vašich posranejch holywoodskejch trhácích, na který jdou desítky miliónu lidí, utratí za to stovky miliónů a ke konci si jenom šťastně zabulí a řeknou si, to se stane. Já si kruciš taky myslela, že ho změnim. Že to jde. Že spolu vydržíme. Já čekala, že i kluka, kterýmu jsem nestačila a kterej chce střídat holky, nechce se vázat, si můžu já obvázat kolem prstu. To je. Zní to, jako by měl být jenom můj. Ani jeho kámoši by mu nemohli podržet vlasy, když bude blejt z toho posranýno chlastu, kterej všechno zničil. Z tý posraný trávy, kterou mám v sobě a kvůli který taky lituju věcí.

Já si myslela, tak zasraně a zase optimisticky a zase naivně, že to může bejt krásný. Já si myslela, že to bude ještě krásný. Že si budem dokazovat lásku i v nebi, i v pekle, kde bychom si tu vášeň předali. Mě to neuvěřitelně mrzí, moje oči propršely, měly oblačno chvílemi jasno. Měly v očích tu pitomou naději, v hlavě pekelnej plán. Kruci, proč už nemůžu brečet? Kurňa zařiď tam nahoře, ať se smyje ten vzkaz a ať ho vezme vítr k němu domů a může, můžeme bejt zase spolu. ,,Miluju tě ale promiň, Therin''. Na místě, kam jsme chodili, kde jsme se scházeli s partou ještě než jsme spolu byli. Bolí to. A kecy, že srdce nemůže bolet pronesl jen takovej bez prominutí idiot, kterej nemůže o životě vědět nic.

Vídáme se jako kamarádi, dneska jsem byla naštvaná, když mi přišla smska od čísla ,,733...'', který jsem včera vymazala všechnu její existenci v mobilu. Všechny smsky od dubna. Všechny krásný smsky, který jsem si četla týdny. Všechny smsky, který potěšily i mrzely. Moje všechno, všechnu naději do života. ,,Nespinkáš? nechci aby ses trápila'', když mi doktoři zkurňili dědu. ,,Věřím ti'', když jsem dělala přijímačky, když jsem moderovala akademii.

Včera jsem si říkala, že je dobře, že už spolu nejsme, dneska bych si za tohle nejraději nafackovala. Dala pres rypák, dala si ,,dělo''. Vrátila bych čas, kruci tenhle rok toho vzal.
You light the skies, up above me. A star, so bright, you blind me, yeah.Don't close your eyes. Don't fade away, don't fade away.

Chtěla jsem kvůli našemu vztahu dát všechno, i zdraví. Ať si bůh vezme zdraví, všechno, co mám kromě 3 věcí. Ať vezme čert těch mejch drobáků po kapsách. Ať vezme čert sluníčko nad mojí hlavou, který tu pro mě nebude do jaký doby chci. Lituju všeho. Všeho. Chci ty svoje sluníčka opět k sobě. Lejdušku, Lucku, Petra. Ale jeho teď nejvíc, nejvíc ze všeho.
,,Omlouvám se, tvoje bývaláTherine, pro tenhle svět už nepotřebná a ničí. Holka, která na tebe myslela a myslí. Milovala a miluje. Pamatuješ?''

Přítomnost mizí s každou vteřinou v minulosti..

30. července 2011 v 22:56 | Therine♥ |  New
Ahooj. Zdravim. Čau.

Nechápu, vůbec nepobírám, proč jsem si dneska jak idiot patlala s řasenkou, když jsem stejně nikde nebyla, jsem nakvašená a ne, to neni ten správnej výraz pro to, jak se cítim, znova. Nikde jsem nebyla, jsem celá rozbulená, nesvá. A já už kruci nemůžu ani říkat, že jsem nesvá. Když už bulim takhle měsíc, sedim, mám slaný oči, sluchátka v uších a jenom koukám do okna na svojí tvář, která se nijak nevyvedla a zkouším mýma očima prokouknout oči, který bych brala jako cizí. Zkouším se jima dostat do duše tý osoby, co se odráží na okně, a co. Nejde to. Nedokážu si předtsavit, jak to všechno bude, jestli to skončí. A nejhorší je, že už nebudu mít vůbec nic. A nejhorší je, že to tak dopadne. Protože si každej den říkám, že už to nemá cenu. Plácat se v týhle pitomý, nevyvedený lásce. Kruci já ho miluju. Ale tohle nejde. Já to nechci pokonit stejně jako s mojí bývalou nejlepší kámoškou a potom toho jenom litovat. Jako teď, poslední dny, kdy si píšeme a já vim, že jí nemůžu už ani obejmout, nemůžu být svoje, protože už se strašně bojím.
Ani při představě alkoholu se nemám chuť zlejskat.Nemám ,protože bych byla schopná si něco udělat. Protože bych kolem sebe potřebovala někoho, kdo by mě obejmul. A víš co je na tom všem to nejlepší, kámo? Že jsem dřív říkala, kolik mám kolem sebe přátel a jak jsem šťastná. Teď bych dala všechno za jedinýho kamaráda, za jedinou osobu, která by tu byla, poradila mi a já tu osobu prostě chci. Jenže to nejde, nedokážu někoho využít k obejmutí a zase ho odkopnout. Já ani nemám chuť se s někým bavit, já nevim, co mi je. Proč mám řasenku až na bradě, proč je tohle už třetí článek v tenhle den, co píšu, proč jsem neudělala to, co jsem chtěla udělat už včera a říkala jsem, slibovala jsem Bohu, že to udělám. Proč jsem nenapsala mý nejmilovanější tetě, proč to nechávám já sama spadnout do háje.
Do háje proč nemůže být chvilku něco v pohodě? Kruci, proč člověk nemůže být šťastnej víc jak den. A proč se protrápí víc, než se nasměje. Já to nechápu. Nechápu tu blbou ironii někoho tam nahoře, nevim, proč jsem tak naivní. Proč jsem si hloupě myslela, že to bude v pohodě. Já ale o něj nechci přijít, je moje všechno. Ale možná by časem to trápení přešlo, zatímco teď když ho mám je pořád a pořád. Každej den probulim, prosmrkám kapesníky. A já nechci, nechci brečet, nechci o něj přijít. Protože bych už na tomhle hnusnym propšenym světě něměla prachsprostě nic.

Jaký si to uděláš..
Dovolená byla fajn, kdyby jste se ptali. Ano, štvali mě každodenní hádky rodičů, nervozita, přetvářka a všechno tohle. Kdyby bylo hezký počasí, kdybych už kruci měla tu kytaru, užila bych si to ale víc. A taky kdyby nebylo žádný to trápení, žádná ta střízlivost. Čekala jsem, že se z každodenního popíjení vína či šampáňa s rodiči dostanu alespoň do nálady. Ale co. Sice bych se tam nevrátila, protože mě musí zaujmout to místo, ty lidi. A mě nezaujmulo ani jedno. Ani Moraváci, který jsem potkala a ani místo jako samo o sobě. Sice jsem našla spoustu hezkých louk, kostelů, parků.Ale nemělo to svojí atmosféru, v Čechách je líp

Mějte se, užívejte si deště, vy, kteří ho máte rádi. Já si jdu propšet moje oči při poslechu Tomáše Kluse a jeho dokonalých písniček typu Čas, Mimorealita, Pocity, Balada, Pořád ta samá, Nenávratná, Až, Dopis....

čau

Po 4.letech rodinná dovolená. Pocity?

26. července 2011 v 17:07 | Therine♥ |  New
Zdravim ve spol. Nechce se mi přemýšlet, jestli je to dohromady nebo zvlášť.

Né, že bych byla unevaná, postel je tu docela dobrá. Líbí se mi tady, i když by mohlo být lepší počasí. Jsme tu první den a už prý docházejí prachy..a to jsem neochutnala ani jedno moravský víno ! Než jsem se připojila k wifi-ně tak to byla taky síla. A nálada? Měnivá. Jsem ráda, že jsem vypadla 450kiláků daleko od domova, od starostí..i když se tomu tak ale říkat nedá. Úplně jsem neutekla, neutekla jsem od mý závislosti ke kouření a to, že nemám co kouřit mě z týhle ratanový židle taky nenadzvedává. Neutekla jsem od myšlenek, od minulosti, od lítosti a všeho takovýho. První den jsem si možná představovala trochu jinak. Nečekala jsem hádky hned zezačátku návštěvy města Petrov a města Strážnice. Nečekala jsem ani to, že budu koukat po cizích klucích. Vždyť mám doma toho svého. Když nenapíše, nenapíše. Hochu, já se naučila, že se vnucovat nebudu ;) a tak na něj pro tenhle týden kašlu. Těším se, až v sobotu přijedem, ale zároveň si to tady užiju. Fakt se mi ale nelíbí ten stav cigaret a obsah mé peněženky. Protože našim asi o možném sponzoringu říct nemůžu, když jsme na dovolený. A navíc ani nemám páru, kde bych to koupila. Nu což, alespoň to bude odvykačka, užiju si mé poslední 4 žvára a potom tu budu jen na džusech, kofolách a snad na nějakých alkoholických nápojích.
I když jsem si Moravu představovala trochu jinak, hlavně slunečněji, je tu celkem fajn. Při nejhorším si dám sluchátka do uší, pustím si Soulidium, Tomáše Kluse nebo něco jinýho, zavřu oči a ponořím se do mýho totálně prosněnýho světa. Taky už končím se psaním, alespoň pro dnešek, jelikož je maminka z těch hádek a výletů nějaká unavená a vadí jí mé ťukání do klávesnice.

Třeba se zas ozvu, aloha :)

Krve sprcha, možná něco víc.

23. července 2011 v 21:24 | Therine♥ |  Text
Jsem tvoje hloupost a neni to snadný.
Jsem fakt, že velká a je mi to platný?
Bouchám s tebou o zem, ty se jen zamilovaně díváš.
Sakra tak mě nech jít, proč jen to hezký vnímáš?

Dyť nejsem dokonalá, jsem k tobě mrcha.
Chovám se dětsky a ta červená sprcha?
Nic ti neříká ani ta spoušť krve?
Tak už se probuď, nech mě jít, blbe !

Proč už mě nenecháš, dyť jsem hloupá.
Chtěla jsem utéct a s tebou to houpá.
Proč jsi vedle mě tak šíleně šťastný?
Hra už skončila, úroky jsou moc mastný.

Proč mě tu necháváš smutkem hnít?
Mohl by si už s tou tvojí štěstí mít !
Chápej, že se mnou je fakt jenom neštěstí.
Jen dívej se na moje zjizvený zápěstí.

Proč neodvracíš tvář a díváš se s úsměvem?
Proč nevadí ti krev spojená s mým záchvěvem?
Proč nemůžu být správná a proč nechci jí být?
Proč snažím se lásku před jinýma skrýt?

Proč kurňa si ten, kterýho miluju?
Po večerech bloudím a zmateně čaruju.
Chci přikouzlit tu lásku na první pohled.
Ten první okamžik, zase to rozjed.

Jsem zmatená, zmlácená jen pouhou touhou.
Chci utéct a mít bez tebe jen chvíli dlouhou.
Chci bez tebe alespoň na věky být.
Jen o lepším životu bez tebe snít.

Spíš-li s ním, s ním-li spíš?

20. července 2011 v 22:50 | Therine♥ |  New
Ano, ano. Kdyby nebylo skoro půl jedencté večer, všichni doma by nespali, jsem schopná se smát, postavit se na hlavu, točit se na ní a dokonce bych byla schopná i uvařit Vrabce na víně. Ty kráso, já jsem se změnila.

Pročítám si staré články a i když jsem čekala, že mě dostanou do ulity, uzavřou mě v depresích. Promiňte za to slovo, ale tohle je fakt Hardcore. Směju se tomu, co se všechno změnilo a i když jsem se teď dostala teprve k 24. únoru, už nemám chuť číst starší a starší články. Byla jsem zamilovaná do každýho druhýho. Přitom to nebyla zamilovanost, jen takové zalíbení s menším zájmem. A já tomu kráva ještě říkala láska. Přitom nic. Láska je možná to, co prožívám teď. Možná je nevhodné slovo, určitě je to láska. Ale jen tak vzpomínám, jaký jsme mezi náma měli vztah i my. Jak jsme zezačátku byli jen kámoši, já si mu stěžovala s tím ,jak neumím vařit. Potom se mi zalíbil a já nevěděla vůbec jak. Nanana. Ještě teď si vzpomínám na některý okamžiky. Na to, jak si rejpal d Lučan-do Martina. V tý době jsem nevěděla, že v tom může být něco víc. Bylo krásný, když už jsme se trochu znali, on si furt rejpal, já měla půjčenou sukni od kámošky, kterou mám ráda ještě teď, jelikož je fakt originální, jak jsme měli sraz v parku s naší parou, jeden kámoš zrovna randil a my šli ven. Já v sukni, běžela kopcem dolů a jako v nějakejch americkej trhácích mi sukně vlála, podpatky klapaly, úsměv na tváři jako od Hollywoodských hvězd a on se na mě z dálky koukal, zajímavým ale hezkým pohledem a usmíval se. Je neuvěřitelný, že si ten pohled pamatuju ještě teď a už mi to chvílema příjde i smyšlený, jak moc je to krásný.

Je zajímavý, že 2-4 měsíce jsem věřila, že se vztah s mojí nejlepší kámoškou nerozpadne, psala jsem, že už je to v pohodě a každý den to bylo jiné. Samozřejmě, že už optimistkou ani nebudu. Nemá to cenu, jelikož zklamání, které mě provází je už fakt moc velký. Teď se s tou holkou, nejhorší je, že už jí nemůžu říkat ani ,,kámoška'' , nepozdravíme. Nejhorší je, že jí mám furt strašně ráda, furt je u mě v srdci. A i když říkám, jak už jsem z toho venku, nejsem. Včera jsem probulela celej večer, když jsem zjistila, že smazala všechny naše společný fotky a mě jich v počítači zbylo jen pár. Na vzpomínku na ty krásný časy. Kdy jsme se ještě nepředháněly, nelezly jsme si krkem, nežárlily jsme na sebe navzájem. Chjoo. Je to prostě pryč, Jizvy jsou tu ale furt a já si myslim, že tu budou ještě hodně dlouho. Alespoň na ní jen tak nezapomenu.
Fotka přímo k sežrání. Hráli jsme nějakou hru, o tom, kdo to rychleji přepádluje po zadu. Naštěstí, není zdokumentovaný, jak do vody padáme my. My jsme ta zelená loďka, ostatní mají prostě smůlu a jsou na fotkách :P
Jelikož jsem měla fakt vzpomínací náladu, projížděla jsem i svoje starý básničky. Jsou to teda časy, kdy jsem si sedla, vzala tužku do ruky a psala básničky. Někdy je i ukládala do nových zpráv na mobilu, jelikož jsem večer k noci měla svoje nálady na psaní. I když prej samochvála smrdí, já nic necítím, můžu upřímně přiznat, že se mi i povedli. Že teď už na to nemám. Teď bych asi nedokázala žádnou básničku napsat, nedokázala bych si urovnat v hlavě rýmy a něco sepsat. Prostě by to nešlo. A tak s klidem vzpomínám na ty časy, kdy se mi chtěla každej den psát básnička. Vrátila bych to, alespoň bych měla zase nějakou zálibu.

Jelikož je už fakt docela pozdě, venku zase prší, takže na mě leze ta ospalost tuplem víc, půjdu spát. Zítra se chci probudit alespoň o hodinu dřív, než půjdu ke kadeřnici. Což znamená, že budu vstávat cca v 11, hm..:D No ale co, mě je totálně jedno, že teď spim hrozně dlouho. Že jsem dneska až do půl jedné dopoledne polehávala a řeknu vám, že bych ještě spala, jelikož jsem fakt dneska nepoužitelná a jsem iráda, že je totálně hnusně, že jsou všichni pryč nebo makají na brigádách a já si můžu vstávat takhle pozdě, můžu si 2 hodinky popíjet kafe a luštit křížovky. Když si to tak po sobě přečtu, vypadá to, jako kdyby to vyprávěl něko, kdo žil nejméně 60 let. Dlouhý spánek, kafe, křížovky. Ale co má, kruci, člověk dělat, když jeho sourozenec je pečenej vařenej na počítači, když jsou všichni na dovolenejch a nebo na brigádách, když v televizi nic nedávají a když mě bolí ten pitomej sval, kterej jsem si dneska natáhla, když jsem zkoušela nějaký s cviky baletu. Promiňtě, tohle si fakt neodpustím ale nasrat ! :D Noha bolí jak čert, pajdám ještě hůř jak čert a jsem zlá ještě víc jak čert ! Ne, ta bolest mě fakt nebaví.
Skvělé, fakt skvělé sjíždět v soulodí jez. Ale řekněme, že sranda fakt byla. Byla neuvěřitelná a s tou mojí bíle pomalovanou tváří byla ten den o to víc větší, když se nás lidi ptali, jetsli nechceme panáka, když jsme tak bílí a nebo jak je možný, že to slunko tak neopaluje. ;D

Do prčic, letim už spát, jinak se zejtra nepropudim. Je sice povzbuzující, že budu spát alespoň 11 hodin, ale když jsem teď zyvklá na 14-16, tak snad chápete.

Pár přiložených fotek, je zde proto, aby to tu nebylo jen opísmenkováno. Jsou z tábora a tak nějak. Čůůůs ^^

Živá, nepřizabitá, s tisíce modřinami.

18. července 2011 v 12:34 | Therine♥ |  New
čůste.

Jelikož se mi včera vůbec nechtělo psát na blog, neměla jsem na to ani pomyšlení, píšu dneska. Až dneska? Je mi to volný. Na blog nemusím psát každý den, není to žádná moje povinnost. Můžu si sem psát kdy chci a možná je tohle taky poslední článek v červenci. Jak si všímám, prázdniny strašně rychle utíkají a já je nechci trávit na kompu. Taky jedu v sobotu pryč a poslední dobou se mi na blog moc psát už nechce. Ale co, pozastavovat ani rušit nebudu, na to nemám srdce. Prostě nečekejte články každý den. A to tu vlastně ani nidky moc nebylo. Možná tak ze začátku, ale to si asi moc lidí blog nepamatuje, hehe. Jakej byl vůbec tábor? :)


Strašně lituju, že bydlim tak moc daleko. S těma lidma bych se chtěla vídat snad tisíckrát do roka. Jsou tak úžasní, úžasní, úžasní ! Chodili jsme kouřit k vodě, za autobus. Kecali jsme, blbli jsme, depkařili jsme a já zjistila, že můj život je oproti jiným jako z peří vyšitý.. Holky, až vám umře nejlepší kámoška nebo až Vás bude mlátit kluk a mlátí Vás tak, že máte naražený žebra, zlomenej prst, zlomenou plotýnku, říkejte, že máte na nic život. Takový to všední trápení jsem sice za hlavu nezahodila, ale už vim, že jsou lidi, kteří jsou na tom 1000X hůř.



Poprvé jsem na Vodácký tábor odjela se zadaným stavem a poprvé jsem odjížděla skoro se slzama v očích. Nikdy mi ty lidi, holky i kluci, nepřirostli tolik k srdci jako právě letos. Nikdy jsem si ten tábor neužívala víc. A nikdy jsem nebyla tak hrozně spokojená :) Děkuju všem zlatým, drahým. Těm mým beruškám, těm super kámošům. Lidem, kteří mě podrželi, pomohli. Byli úžasní a těším se víc a víc na příští tábor.


I když jsem z tábora byla ponaučená a myslela si, že už se doma tak trápit nebudu, když vidím cizí velké starosti, myslela jsem si to pěkně blbě. Trápim se furt, od včerejška, od předvčerejška a trápí mě stejně jenom on. Ten ,,pan nejlepší'' , ,, pan dokonalý''. Chybuju i já, samozřejmě. Ale už mě to fakt štve a nebaví. Máme další krizi, cítím jí jen já, on si asi myslí, že je všechn o.k. . Ale neni, zase nemá čas a já mám chuť den ode dne větší být na něj akorát hnusná. Snažim se jak idiot, napsala jsem mu dopis, poslala jsem mu svůj přívěšek, kterej mi nosil štěstí. Psala jsem mu z tábora jako první, vypatlala jsem si skoro celej kredit kvůli němu. On mi ani nepoděkoval za ten dopis, ani se o něm nezmínil, přívěšek jsem od tý doby neviděla, odepsal mi párkrát a ještě s výmluvama. Já se kvůli němu můžu ubulet, když jedeme kousek od místa, kam se bude stěhovat. Mohla sem si oči vybrečet a fakt jsme měla už náladu se zase říznout. Připadaám si jak debil, jako totální emák a nebo psycho. Nechci dělat nějaký rozhodnutí, kterých bych litovala. Ale mě to tak nebaví, už. Nemám sílu se koukat na to, jak mi mizí před očima ale nechci se zase vtírat. Nemám sílu koukat ani na to, jak se trápí mamka, jak má napuchlý oči od toho, jak s trápí a brečí v noci. Sama to říkala. Mě už to tak štve !!



Nevím, nemám páru, kdy se zase ozvu. V sobotu jedu s našima na Jižní Moravu, už se pekelně těšim. Na vinice, vinný sklípky. Do hvězdárny, na člun. Na to, až tam budu jenom s našima a s Kelímkem mým dokonalým. Stejně se mi po ní ten týden nejvíc stýskalo. A taky že si jí teď užívám. Je to můj nejlepší kámošk. Kámoš, kterej podrží, fakt že jo. Můžu se vybrečet do jejího kožichu a mm jí fakt strašně ráda. Úplně šíleně.


Zítra mi odjíždí moje kámošky, moje suprový a jediný kámošky v partě do Řecka. Budu tady s už klučičí partou sama ale to mě tak moc netíží. Hlavně tady budu s ním sama a už se fakt nemůžu dočkat, až si bude hledat další výmluvy na to, proč jsme venku sami nebyli. Od tý doby, co jsme spolu jsme sami venku byli možná 1. A to ani ne a možná, že to byla cesta od někaď někam. Víte, co. Nebudu si dělat vrásky. Jdu se namalovat, udělat něco s vlasama. Jdu si zarelaxovat a k veřeru jdu ven s kámoškama. Už se těším, až si koupím Vícerojky, až zase půl krabky zahoří a až si budu užívat klidně i deštivého počasí, který se znáší na naše město. Možná i na to vaše.

Mějte se, čůůs ;))

Jsi moje všechno, miluju tě, nikomu tě nedám a bla, bla. Prostě zamilovaná !

5. července 2011 v 15:50 | Therine♥ |  New
Zdrastvujte soudruzi ;)

Hehe. Na to, jak mi je dneska blbě, jak jsem se topila v depresi, jak nemám do čeho(ani do koho-hehe) píchnout, se teď mám docela vytlemeně, až si říkám, že ta tráva začala působit o den později. Jdeme vyprávět, let's go !


Včera jsem jela na chatu ke kamarádům. Dřív se plánovalo stanování v jedný vesničce, ale jelikož je počasí bohužel silnější než my, jeli jsme od včerejška na chatu s partou, kde samozřejmě nemohl chybět ani můj drahý. Nebudu vám tady rozepisovat, co všechno jsme dělali, asi by to nebylo mládeži pod 18 let dostupné :D A nebudu riskovat, že mi kvůli zážitku, s kterým jsem se chtěla ,,pochlubit'' vám, mi zruší blog a já si tohle všechno budu psát tak maximálně do deníčku :D Hehe.
Je to jednoduchý, prostě ho miluju, je moje všechno a bla, bla. Láska až za hrob..:) A mě to zatím vyhovuje, zatím se vdávat nechci :'D Mě hrabe, lidi.


Včera jsme přijeli..a kruciš, jak to všechno bylo? Jo, šli jsme do takový chatičky, kde se dávala tráva přes bong nebo něco takovýho. Konkrétnější by bylo ,,nějaká taková srágora''. Hnus na entou, v krku mě pálilo půl hodiny a to, že snim chilli papričky je slabý kafe oproti tomuhle pálení. Kašlala jsem snad hodinu, byla jsem po tom ,,vyjetá''(jak by řekl můj drahý), chtěla jsem spát a hlavně. Takhle špatně mi snad ještě nikdy nebylo. To ráno, fuj. Večer jsme ještě trochu pili, ale nějak moc jsem toho neměla. Takoví ti vykolejení odpadli už před 23:00. My byli vzhůru až do čtyř do rána. Teda, jak kdo :D


S Kámoškou jsme koukali na Requiem za sen, můj oblíbenej film, zbývající kluci nějak leželi na posteli. Potom se šlo nějak spát a my s drahým šli někdy kolem čtvrtý. To už mi bylo blbě jak psovi, nemohla jsem usnout, objímala jsem si žaludek a nejradši bych se fakt vyzvracela, jen kdyby to šlo. Naspala jsem sotva dvě hodiny, jelikož jsem se v osm s kámošem probudila a od tý doby jenom polehávala a zase trpěla. Zkoušela jsem kafe, myslela jsem totiž, že to mám z chlastu..Ale nebudu vám tady popisovat všechny moje myšlenky.


Jsem šťastně zamilovaná, doufám, že mi to vydrží. A těším se, až zítra za těma pařmenama zase přijedu. Sice tam nebudu přes noc, ale i tak. Hlavně pro mě platí jedno: TRÁVY SE UŽ NEDOTKNU, ANI SE NA NÍ NEPODÍVÁM !!

Hehe. Zkouším to nějak udobřit s mojí bývalou nejlepší kámoškou, protože už mě to docela solidně dlouho užírá. Zkouším nebrečet, když mám depky. Mírnit se v kouření, v čemž mírně pokulhávám. V sobotu jedu na tábor, tak mi držte zuby, nehty pěsti, ať se tam neutopim(vodáckej tábor). Možná, že ještě článek napíšu.

Nevím nemám zdání.

A zde vám dám jednu úplně dokonalou písničku, jednu dokonalou pecičku, na který ulítávám.
Apocalyptica- I don't care.

Od čtvrtka jí pořád poslouchám.

Mějte se, smějte se. A užívejte si, že už neprší. Teda u nás už ne. Jelikož ty týdenní deště byly nesnesitelné !!

Btw: Fotkám se prosím nesmějte ! Každej byl někdy malej :D

:'D Brečim smíchy. Možná tak ze sebe.

28. června 2011 v 22:05 | Therine♥ |  New
..teď se momentálně mám fajn. Vim ale, že až se dostanu na nějaký desátý řádek, moje nálada bude divná a na 20. řádku budu bulet a nadávat na svůj život. Mám se fajn, jelikož v sobě mám pivo, cigára, dobrou večeři a možná i trávu z odpoledne. Hehe. Slečna zkažená, lehce ovlivnitelná, těší mě. Hem.

Mám po akademii a ani si moc neuvědomuji, že to byla naše poslední společná akce, kterou jsme podnikli. Už ani nějak nevěřim, že budeme mít nějakou rozlučku, sraz, kde se sejdeme všichni. Akademie byla krutopřísná. Měla jsem nervy, že se přeřeknu, že to neodmoderuju. Ale bylo to faine. Lidi tleskali, možná se i smáli a tvrdí, že se to povedlo.
Málem bych zapomněla, mám tu jednu fotku, kde jsme poskládaný obě třídy dohromady. Sice nám nejdou vidět hlavy..ale na t osi přijděte sami.


Jsem šipka, která ukazuje na levo, humorné. Ještě, že nejdu vidět :D

Můj drahý je fuč, mám docela absťáky. Sice mi ve čtvrtek přijede a uvidíme se..ale tím Vás nějak extra zatěžovat nechci. Nemám se extra fajn, když tu není. Nevím, co s ním je, jestli mu napsat první a zase se snažit jako blb pro úplný nic. Už ani pro ten dobrej pocit ne. Nevim, snad klapne to stanování, protože jestli mi to naši nepovolí, tak jsem schopná zdrhnout. Za týden budu, doufám, stanovat na nějaký louce s naší partou, kuchtit čínský polívky a oblíbávat svého milovaného. Stejně ho mám strašně ráda, i když čím dál víc přemýšlím nad pesimistickým koncem. Že až nastoupím v září na střední, on se přestěhuje, já budu dojíždět, on do Jablonce taky. Bude to hrozně divný. A já se bojim, že tyhle dva měsíce prázdnin budou naše první i poslední společný a že už na sebe potom vůbec čas mít nebudem. Na sebe. Ts.


Nechápu, proč tolik záleží na penězích, proč dlužim už takovejch prachů a nemám páru, z čeho to zaplatím. Nevim, do prčič. On je zejtra cvičák. Teď jsem si na to nějak vzpomněla. Fuj, nechce se mi tam. Mezi toho pitomýho nagelovanýho týpka, kterej se mi ze začátku i líbil. Nechci mezi trenérku, ktreá mě akorát zase bude komandovat. Jej. Tak co. Mám Kelinu, mám kámoše, kluka, rodiče a i když jsme totálně bez peněz, i když mi umřel nedávno další zvířecí kamarád a i když mi při každym pohledu na mojí bejvalou nejlepší kámošku, jdou slzy do očí, jsem i docela šťastná. Nechci okolí štvát těma mýma pitomýma náladama, nechci se na nic těšit. Děda je zase v nemocnici, zase ho ty doktoři dodělali a já už mám akorát tak strach ze zítřků. Od pátka prázdniny, koupání se v přehradě. Zase nový křeče, i když pořád ty samý. Fuj, dneska jsem si teda v tý vodě dala. Pitomá noha.

Asi letim spát, nechat si krásné sny zdát. Zase ty zmatený sny. I ten zmatenej život nechat běžet. Zajímalo by mě, kdo tam nahoře můj život řídí. Jestli ti moji dva zvířecí andělé, vlastně tři, čtyři, nevim. Fretka Honzík, která zemřela minulý pondělí a lejduška, která zemřela minulej rok. Neni mi k breku, lítost nepořebuju. Stačí, že jsem se rozbulela, jak malá holka ve středu, před mým drahým. Jak pitomá hysterka. Nikdy mě nikdo neviděl tak často bulet. Jednou kvůli bývalý nejlepší kámošce, podruhý kvůli smrti psa, předtim ještě kvůli tomu, jak mám zpackanej život. Měla bych se už sebrat kruciš. Jinak se v těch svejch slzách jednou utopim.

Kráva blbá. Do háje. Proč mi to dělá? Proč mi pořád, ta holka tak ubližuje. Já věděla, že se mi ta nálada zase zkazí. Do háje. Do háje.

Píšu ti, protože mi schází tvoje síla a tvý pastelový oči, mám pocit, že svět se rychle točí.

20. června 2011 v 15:28 | Therine♥ |  New
Ahój !!! :)

Žiju :D Žiju docela fajnově,dá se říct. Teď jsem dočetla časák, přišla ze školy asi před hodinou. A prostě, docela se těším ven. Notebook mám na klíně, jelikož jsem v obýváku a za tu celou dobu, co si píšu blogy jsem ještě nidky nepsala tady v obýváku, na wifině. Je to ale fajn, nestěžuju si.

Mám chuť jít už ven, koupit ci cigára, sednout si na louk us partou a čekat na svého milého chalana. Fakt ho miluju, ale to už jste si tady mohli přečíst jindy. Prostě jsem ráda, že tu pro mě je a to veškerý snažení se taky k něčemu je. Naučilo mě totiž, že všechno nešlape, jak si řeknu a že se taky sama musím někdy snažit, že nic není tak snadný. Ale to už je ohraná písnička, pořád dokola. Prostě jsme tu krizi zvládli, já si zabojovala a těším se na něj.

Těším se taky za dva týdny na stanování. Ale nesmim být tak strašně natěšená, protože jinak mě naši nepustí, protože jinak to dopadne nějak špatně. A za to mi to nestojí. Ale ta představa, že budu 3 dny jen s partou, jen s ním. Je to nádherný. Ale teď zpátky k minulosti, co se u mě dělo a jaktože jsem se tak neozvala, když jsem se měla docela i fajn?

Ve škole začínáme připravovat akademii, jsem strašně ráda, že nás učitelka vybrala s jedním klukem na moderátory. Strašně si to užiju a kdyby jste měli cestu kolem Jablonce nad Nisou, byla bych ráda, kdyby jste tam šli. Protože poprvé budu před tolika lidma, poprvé si vyzkoušim, jaký to je mít ten stres a taky si poprvé vyzkoušim, jaký to je hulit. Máme něco málo objednanýho a prej tím strašně opadává stres. Tráva to ale není, je to něco, myslim, na ,,k''. Netuším, nevím. Prostě už nejsem taková ta slušná holčička. Kouřím, v pátek jsem se totálně picla, jo to jsem vám chtěla :D Ach, ta paměť.

V pátek jsem byla zvaná na oslavu jednoho kámoše, slavil osmnáctiny. Alkoholu jsme měli nakoupenýho strašně hodně. Každej něco dovezl a my se složilina něco jablečnýho, berentzen? Jojo. Byl tam i drahý. S holkama jsme přijeli, všichni se pozdravili, šli na přípitek, který byl u ohně a já už v sobě měla jedno pivo. Měli jsme ferneta, berentzena, špumanto, víno, pivo a prostě jsme hrozně míchali. Já už zachvilku v náladičce byla, šli jsme s drahým pryč od party, byli jsme spolu a všechno to bylo takový krásný. Potom jsme přišli, já zase pila a zachvíli jsem zase byla opilá. Už se stmívalo, mě se strašně chtělo spát. Drahý se se mnou šel projít a já vlastně ani nevim, jak to všechno šlo za sebou. Né, že bych měla okno, docela dostsi toho pamatuju. Jen to mám všechno takový rozběhaný. Vim, že se mě potom ujala kámoška, která mě šla opláchnout hlavu, vim, že jsem naráz vypila asi 5 skleniček vody z vodovodu, že jsem si snad 20 šla do koupelny sama opláchnout hlavu, že mě všichni tahali na záchod, ať se vyzvracim. Mě se ale nechtělo. Drahý mě uložil do postele, já ale nespala, lehnul si ke mě a jen jsem měla zav´řený oči. Prostě jsem alkoholik. Všichni říkali, že se mi bude motat hlava po tom sladkým. Přitom jsem si ráno připadala jako znovuzrozená.

Druhej den jsme měli se třídou rozlučku na zahradě jedný kámošky. Tam jsem nic neměla, jen jsem šíleně kouřila, za 3 hodiny snad jednu krabku, mikyna mi smrdí ještě teď a myslim, že ještě dlouho bude. Kdo si do teď myslel, že jsem taková ta slušná holčička asi se mýlí. Prostě se ráda bavim, alkohol mi v pátek i docela chutnal a nepálil mě v krku jako vždycky dříve. Kouřím před tím ,než jdu do školy, po škole, odpoledne, večer. Nějakých deset denně dám. Ale nevadí mi to. Zatím s tím nic dělat nechci a taky nehodlám. Udržuje mě to v dobrý náladě a taky mě to občas nutí psát něco, co fakt chci. Třeba mý bývalý nejlepší kamarádce. Stejně jí mám hrozně ráda.

Včera jsme si psaly jakovždycky dřív, ale velký naděje si nedělám. Jen jsem chtěla vidět alespoň na chatu ty její modrý oči a ten její úsměv. Hrozně mi chybí, ale možná, že už jsem si zvykla na to, být bez nejlepší přítelkyně, být tady ,,sama'', i když kolem mě lidi jsou. Já si zvykla být bez ní a i když mkě už skoro měsíc užírá vevnitř a víceméně venku to, že tu není zase ,,tolik'' mi nechybí. Možná jen trochu, jen trošičku. Ale už nemámna to, snažit se znova, odznova. Jako předtím. Už nemám na další trápení. Stačí, že další příjde ve středu.

23.6. 2010 zemřela Lejduška. Můj mazel bílej chlupatej. Bylo jí 12 let a vím, že to ráno, co jsem se probudila, jsem s dobrou nálaodu šla do kuchyně a nikde jsem jí nemohla najít. Ležela pod sedačkou, pod ní louže a já hrozně bulela, fakt jsem se zhroutila. Nic horšího jsem snad nikdy neviděla, byla tu se mnou 12, skoro 13 let. Byla to moje malá ségra. A já si vyčítala, že jsem jí neřekla, že jí mám ráda před tím, než umřela. To jsem si vyčítala asi měsíc v kuse. Bylo to hrozný, to nejhorší, co jsem kdy zažila. Od tý doby si věcí a lidí a zvířat hrozně užívám, protože jí jsem docela zanedbávala. Hrozně mi chybí, i když doma máme náhradu, Kelímka.

Docela jsem se rozepsala. Ale pořád se mám fajn, fájn, fáájn. Těším se ven a hlavně se budu modlit, aby zase nepršelo jako teď každý den odpoledne. Fakt mě to už nebaví a příjde mi to docela stereotypní.

Mějte se, smějte se a já si jdu zatím pustit Kluse. Miluju ty jeho písničky, poslední dobou na nich až nepřirozeně ulítávám.

Čůs

Další články