Nejsem v pořádku. Nejsem šťastná! Všechno je to pryč.
Tahle noc byla hrozná! Nejhorší ze všech. Tak psychicky na dně jsem nikdy
snad nebyla! Tak strašně se mi chtělo nebýt. Tak hrozně. Jsem asi zamilovaná
a nejhorší je, že do toho nepravýho. Do toho nejvíc nepravýho. Nemohla jsem
brečet, nemohla jsem spát, nemohla jsem ani utéct do té fantasie. Poprvé v životě
jsem byla tak hrozně zmatená a tak hrozně nešťastná a nikdo to nevěděl. Nešlo
na nic myslet, jen na něj. I když jsem si říkala STOP, nešlo se netrápit. V noci se mi
o něm zdálo asi 5x. Probudila jsem se v 7 ráno a od té doby nespala. Tak hrozně mi
bylo. Vždycky jsem si dětsky říkala, že jsem zamilovaná do něj a zase do tamtoho.
To určitě nebyla pravda. Protože včera jsem poznala, co to zamilovanost je. Když mi
visel celý večer a celou noc před očima, když se mi o něm zdálo. Když jsem říkala
jen to jeho jméno.
Včera jsem psala, že vám možná někdy napíšu co jsem včera napsat něchtěla.
Souvisí to s tím klukem do kterého jsem se asi zamilovala. Proč asi? Musím
to ještě zjistit, až si s ním budu zase psát. Tak začneme. Co se vlastně stalo.
Jeden slunečný den jsem byla venku s mojí nej kámoškou. Různě jsme
kecali, všechno drbali a zmínila se mi o jednom klukovi, co jí píše zamilovaný
básničky jak jí hrozně chce atd. Znají se přes jejího bratránka( Je to jeho
nej kámoš). Přitom říká jak je hezkej, ale prostěho nějak nechce. Tak jsem
vymyslela ,pomstu', že mu budu psát anonymní zamilovaný básničky z internetu
na jeho mobil. Že nezjistí kdo to byl, ale po té kámošce přestane ,pálit'.
Ona souhlasila a bralato jako dobrý nápad. Tak jsme šli k nám a jednu básničku
mu poslali. Samozřejmě anonymně. Protože znám jeho Facebook, koukla jsem
se ten večer, jestli si nepsal nějaký status. Psal něco v tom smyslu ,,Kdo jseš?
Kdo poslal tu smsku? Chci to moc vědět''. V ten den mi to přišla jako celkem
sranda. Měla jsem skvělou náladu. Další den jsem mu ve škole, když jsme byli
na počítačích, poslala další zprávičku. Něco v tom smyslu, že ho hrozně chci atd.
Ten den si psal další status a byl celkem zoufalej. Začalo mi ho být líto, chovala
jsem se totiž jako slušná mrcha. Ale další den ze zvyku jsem mu psala
znovu a to už byl skoro ,, tuhej''. Té kámošky jsem se ptala, jestli mám už
přestat a ona řekla, že už radši jo a ať mu z netu napíšu, že to byl omyl. To mi
přišlo ale strašně hloupý a tak jsem mu na Facebook do zpráv napsala pravdu
a jak mě to strašně mrzí a ať se netrápí aj. Měla jsem z toho docela nervy.
Dalo by se říct. Odpověděl mi večer a oba jsme byli online. Byl z toho vcelku
v pohodě. Prý srandu pochopil a tak jsem byla strašně ráda. Přidal si mě do přátel.
Potom jsme si chvíli psali a on navrhl, když se mu tak líbily ty básničky, ať mu
je posílám dál a dál. Já, v tu chvíli strašně ráda, že je v pohodě a že to bere jako
srandu, jsem mu řekla, že jo. Tak jsem mu posílala ty básničky na mobil, opět
z netu, ve srandě ale už věděl, kdo jsem. S kámoškou jsme se o něm včera bavili
a ona říkala, že jí včera psal, že jsem prý hodně vtipná i hezká. Samozřejmě,
že mě to strašně hřálo u srdce. Ona se mě potom narovinu zeptala, jestli
bych s ním třeba nechtěla chodit. Možná i kvůli tomu aby jí dal pokoj. Já docela
zmatená, jsem jí řekla, že nevím a jediný důvod, který jsem vymyslela proč ne
bylo, že bydlí ve vedlejším městě( V Liberci) a že je to blbý za sebou dojížďet
a ták. Přitom tam chci jít i na střední a Liberec je 20 minut autobusem od nás.
Včera jsem si to v hlavě nějak srovnávala. Začala jsem si říkat, že by něco
mohlo být. No a tak to začalo.
Vůbec nevím jak pokračovat, říct mu to? Říct, že bych s nim byla ráda?
To nemá cenu. Já ani nevím, jestli ho fakt chci a co za pocit vlastně
prožívám. Vím ale, že nebýt tu chvíli ta ,,mrcha'' tak o mě vlastně
ani neví a já jsem se tuhle noc perfektně vyspala. Ale už alespoň
vím co to je trpět. A co to je milovat. Snad.
Tleskám tomu, kdo ten článek přečetl až do konce. Potřebovala jsem se
vypsat. Za hoďku a půl jdu s tou nej kámoškou na pizzu. Možná jí
o tom řeknu. Ale já nevím. Má to vědět? Co když mu to z lítosti mě
řekne? Co bude pak?