Nálada na bodu mrazu! Na srdci se mi dělají rampouchy!

17. prosince 2010 v 18:42 | Therine♥ |  New
745DFgGG_

Jsem si říkala..Napíšu zase nový článek..Jenže o čem? O náladě? Ok. Moje nálada je na bodu mrazu stejně jako počasí. Jenže počasí se může nějakou záhadou změnit, ale moje nálada se nezlepší. Jen tak asi ne. Protože mi jí někdo zkazil. Protože teď nemám žádnou jistotu.
Nic se mi nedaří a jsem v šílenym stresu. Kvůli Vánocům a právě kvůli té nejistotě. Pořád mě napadá, jestli tenhle blog má vůbec cenu. Protože si ho stejně nikdo nečte. Moje Sbé, tak 3, pravidelně. A děkuji jim :) Asi si půjdu nekoho shánět. Nejsou prachy na dárky. Už viem jaké to je, když se lidi stresujou kvůli penězům. Dostala jsem pět set od babičky a za to dneska koupila dárek tátovi, kámošce a kámošovi. Ještě mi zbývá fůůra lidí. A nemám žádnou inšpiraců a
hlavně nemám z čeho dárečky kupovat. Proč nemůže existovat Ježíšek?. Překvapilo mě jak velká hromada obchodníků je takových pohodových lidí a tak vtipných. Ano, v našem zapadákově Jablonci nad Nisou máme Vánoční trhy. Právě tam jsem koupila ty dárky. Ani né polovinu, chjo.
Kde mám na to vzít? Když za týden jsou Vánoce? Změním dess. Rozhodla jsem se. Jelikož si chci z blogu udělat radost. Chci ho trochu oživit.od dneška se prý měním. Řekly jsme si to s kámoškou. Protože jsem tak strašně naivní a tak hrozně hloupá. Po včerejšku mnohonásobně zklamaná.
Ani na tu zítřejší Horečku sobotní noci se mi nechce. Na Silvestra nikam nejdu. Na Silvestra budu sama. Řekla jsem si. Mám to sem napsat?? Ale asi jo. Stejně si to moc lidí nepřečte. Ve středu jsem byla venku s tím klukem jak jsem to sem psala. S tím, o kterém si můžete přečíst v předchozích článcích. Teď si říkám, že psát to byla škoda. Protože stejně nic není. Jo, nové kamarádství a toho si cením. Ale láska? Ne, řekli jsme to oba a do pláče mi nebylo. Poprvé mi to nevadilo. Že mě někdo odmítnul. Jelikož naše město nezná ukázala jsem mu náš Jablonec, přehradu a málem jsem se ztratila. Jak je všechno zasypané sněhem, šli jsme cestou, kterou
obvykle nechodím. Vyšla jsem na místě, které znám tak možná z pohledu auta. Kecali jsme a nejvíc mě štvalo, že trochu nebylo o čem. Že on tak málo mluví. Vadí mi celkem krátká odpověď. Ale tolik mě to zase nesejří. Pozval mě na kafe a za to díky, díky, díky. Doma mě napadlo, že jsem si ho mohla ocukřit, nebylo oslazený :D Potom jsem ho šla doprovodit na tramvaj. Tam nechodím už vůbec, takže si snad myslel, že Jablonec vůbec neznám ačkoliv tady bydlim. Ale musím uznat, 
jestli si to myslel, měl pravdu. Protože na nějaká nová místa vůbec nechodím. Procajdám 
tady naše ,,sídliště'' a naše ,,obrovské'' centrum také znám. Ale dál? Nedokázala bych
někomu říct, kde je tahle a tamta ulice. Nedokázala bych někomu ukázat z jednoho místa
jakým směrem je Tanvald nebo Praha. Prostě bych to nedala. Potom tedy odjel a ještě než odjel, zeptal se mě jak to teda vidím. Řekla jsem mu mojí častou odpověď ,,Nevím'' a dál jsem to nerozpitvávala. On mi řekl, že to asi nemá cenu, prý je to dálka a ještě nestíhá se školou.
V tu chvíli mi to nevadilo. Mám za sebou moje první rande, radovala jsem se.
Jsem velká holka,  říkala jsem si a smála se k tomu. Říkala jsem si to v duchu a šla domů. Autobusem jsem jet nechtěla, MHD ráda nemá, zvlášť pohledy všech sedících na mě, na osobu, která neumí stát a furt na někoho padá. Nemám ráda drncání autobusu. To radši půjdu pěšky a budu děkovat těm mužům, kteří mi újdou z cesty abych mohla projít. Chtěla jsem si pročistit hlavu a tak nějak se mi to dařilo. Byla jsem i svým způsobem šťastná a  smála jsem se.  Kámošce jsem zavolala, že to nevyšlo ale nevadilo mi to. Ona se divila a spíš z toho byla v prdeli ona víc, než já. Chtěla totiž abych s někým chodila. Aby mi to konečně vyšlo. A že on je hodnej, to je. Akorát prostě každej týden chlastá, prý hulí a poslouchá i disco. Je hrozně hezkej. Ale hrozně malej. Menší než já. Má hezkej hlas a hezký oči. Hezkej styl oblíkání a povahu optimistickou. Ale já chci víc.  Jsem asi blbá. Strašně náročná. Teď si už nevybavím ani jeho obličej ani jeho vůni.
Jenom dobře. Třeba bych se trápila. To z čeho jsem v háji sem psát moc nechci. Napovídá tomu víc věcí.A některé ani sama nevím. 
Jdu dělat ten dess. Ať se alespoň zabavím.
Smějte se a buďte šťastní.
Ať vám věci vycházejí víc než mě :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.