Láska je kurva!

19. prosince 2010 v 19:10 | Therine♥ |  New
efejherewf
Černej, bílej, žlutej nebo rudej. Láska je kurva, každýho sundá. Je to bój, ale krásnej!
Jsem unavená, snad i nachcípaná. Dárků mám tak polovinu a chaloupka, kterou slepuju, se mi dokola a dokola rozpadá. Lidi zlatí, z čeho se mám radovat? Z toho, že budou Vánoce? Svátky klidu a míru. Bože, z toho jsem už vyrostla. Nemám vůbec radost, že utrácim mraky peněz kvůli dárkům a nemám radost už vůbec, když někdo utrácí prachy za dárky kvůli mě. Prostě to ráda nemám. Včera byla Horečka sobotní noci dobrá. Taky, že byla poslední v tomhle roce. Netancovala jsem dvě hodiny v kuse jako předtím, to ne. Ale pokecala jsem z kámoškou, kterou vídám jen tam a občas mimo Horečku. Mám jí ráda. Blázínka. :)
Včera jsem byla docela blízko smrti. Dá se říct, pár krůčku od jedné kapitoly. Chcete vysvětlení? Byla jsem u kámošky, připravovat se na tu Horečku. Psal jí ale jeden takový kluk,nebudu popisovat, a tak si ho vzala k sobě. Víme na co, samozřejmě. Já měla dvě možnosti. Schovat se do skříně a nebo se vypakovat ven a projít se. S jejím mobilem, kde mi půjčila i sluchátka. Teda šla jsem se projít a měla jsem půl hoďky. Šla jsem kolem přehrady a v tu chvíli mě napadla taková hovadina. Kouknout se kámošce do zpráv. Když jsem si je prohlížela klikla jsem si na zprávu od kluka, kterýho jsem dříve chtěla( O kterém jsem tu i psala a byla s ním venku, neúspěšně) a chtělo se mi brečet. Taky, že jsem bulela. Vím, že jí tu zprávu psal a dokonce mi jí i četla. Chtěl jí. Hrozně. Psal jí zamilovaný básničky, jak jí miluje a jak jí chce. Musím uznat, že i hezké básničky. Když jsem to četla, fakt mi bylo na nic. Dostala jsem vztek a přepadlo mě zklamání. Přitom jsem to všechno předtím už věděla. Věděla jsem, že ten kluk kámošku chce a mě né. Byli jsme spolu venku a celkem neúspěšně. Jak jsem šla kolem tý přehrady, napadala mě jedna věc. Z mých depresivních pocitů jsem vymyslela, že bych mohla jít zkusit tloušťku ledu na přehradě. Trochu jsem věděla, že asi moc silní neni, že by to pdemnou mohlo křupnout. Dokonce hned. Že bych umřela na podchlazení a že bych se možná i utopila. Že by mě nikdo nenašel a bylo by po mě. Poprvý v životě jsem fakt umřít chtěla. Dokonce mi i bylo jedno, co by na to ta kámoška. Moje nejlepší kámoška říkala. Myslela jsem jen na jedno. Na rodiče. Na mamku, kterou jsem si představovala jak brečí a tátu v tý samý situaci jako mamku. Neudělala jsem to a nelituju toho. Vrátila jsem se ke kámošce, protože půl hodina už uběhla a připravovali jsme se. Protože jsme měli čas, šli jsme kolem přehrady a různě kecali. Svěřila se mi, že ten kluk jí psal a že si psali. (nečekaně) Když už ona šla, napsal jí ,Ahoj Lásko.' V tu chvíli to na mě padlo znovu. Ale spíš ten vztek. Vztek na něj. Od včerejška ho ignoruju. Nebudu mu psát. Nebudu nic.
Na horečce to bylo potom fajn. Líbil se mi tam kámoš jedný kámošky. Její hodně dobrej kámoš :) Byl hezkej a úplně na pohodu. Nečekám ale nic. Bydlí trošku dál a chodí do školy do LBC, takže je to štreka.
Zachvilku jdu dodělávat chaloupku. Perníkovou. Vymyslela jsem si jí a teď se nervuju, když se mi rozpadá. A že to fakt dělá!
mějte se hezky.
CIAO
 


Komentáře

1 **S > im | Web | 20. prosince 2010 v 17:53 | Reagovat

Achjo :( Dokážu si představit ten pocit.. Když někoho chceš, ale on tebe ne.Kašli na něj. Nezaslouží si tě. Lehce se to píše, těžce koná, ale ty jsi silná a já ti věřím. :)

2 **S > im | Web | 20. prosince 2010 v 19:06 | Reagovat

Mám z toho strach a děkuju, že mi to přeješ :) A že si myslíš, že si lásku zasloužím :) :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.