Jak si tak pročítám staré články a staré komentáře, zjistila jsem jednu věc.
Strašně jsem tu spamovala s jedním klukem. V každém článku bylo něco o něm.
Jak ho mám ráda a jak ho chci. Kecy v kleci! Nedokážu to smazat, smazat vzpomínky
a nedokážu vám ani říct, jestli jsem ho fakt chtěla nebo ne. To víte, že mě trápí, že spolu
nejsme. Že to nevyšlo. Ale kruci, mohla bych být s někym, kdo každý pátek chodí za školu? Kdo se každý víkend opíjí s partou přátel. S někým, kdo hulí a poslouchá disco? S někým, kdo nepřečetl za celej svůj život ani jednu knížku? S někým, kdo je menší než já? S někým, kdo chce mojí kámošku?
Proč jsem tohle nevěděla? Proč se mi o něm dřív zdálo a myslela jsem si, že je doopravdy ten pravej? Proč jsem si to nemyslela jen já a všichni mi říkali ať do něj jdu. Že to vyjde.
Já vim, další článěk totálně o ničem. Zase ta moje hloupá nálada. Zase ty moje vzpomínky.
Na jeho vůni, kterou cítím ještě na svý bundě. Na jeho oči, který se smály s každým slovem.
Byl tak hezký. Jenže, neklapalo by nám to. A ví to on i já. Vim, že by nám to neklapalo. Vim, že by jsme nebyli ten šťastný pár a nevim, jestli bych zrovna od něj mohla čekat to, co chci. Tu lásku a oporu. To okouzlení a štěstí. Nebudu se trápit. Je to za mnou. Zas přemýšlím nad tím, co není a co nikdy nebylo ani nebude. Nechci abych se trápila, když popozítří jsou Vánoce. Musím jít zejtra koupit dárek kámošce. A mamce a bráchovi půjdu koupit ve čtvretk. Vůbec nestíhám.
Chci si přečíst alespoň tu knížku. Román, kde láska končí happy endem a v téhle době
už taková není. No i když.
Možná. Někde.
Uvidíme.




Ahujky moooc krasny blog!! Rada jsem ho navstivila!!!!