Nenapadá mě žádný normální článek..nějaký téma, o kterým bych mohla napsat. Že by má nálada přeci jen začala klesat? Proč ale? Potřebuju spánek? Mého bratra? Jeho?
Ale, ale. Jen mi vadí jedna věc. Jedna věc, kterých jsou stovky.
- Naše třída
- On a ty jeho bubny
- Nedostatek peněz
- Mokrý ponožky
- Uklízení
- Sníh
- Škola
- Nechci mu ublížit
- Chci jí pomoct
- Chci jí vidět
- Chci jeho vidět
- Chci klid
- Chci řev
- Chci ty pitomý repráky
- Nevim co chci!
To je na tom všem úplně to nejhorší, že já doopravdy nevim. Nevim jestli toho bubeníka fakt tak moc chci a i když si namlouvám, že jo, bůh ví, jak to zase skončí. Já fakt nevim, jestli už lidem nelezu na nervy. Já fakt nevím jestli mám talent na kreslení, protože mě to už přestává bavit. Já chci svý nejlepší kámošce pomoci, chci jí najít kluka, protože ona už si myslí, že o ní nikdo zájem nemá. A to pravda není! Chci být veselá, imrvére. Chci věřit, že mi ty moje náušnice fakt nosí štěstí. Chci zjistit, proč to číslo pět je ve všech datumech, ve všech dnech, který mi ubližujou. Chci vědět, jestli mi kámoška nekecá a myslí to fakt, co řekla včera. Prý se diví, že zrovna já nemám kluka, tss. Prej ve mě na městě jeden koukal, prej hezkej a když jsme zrovna přecházeli chodník další.. Mě to ale nějak nežere, na vzhledu totiž nezáleží.. Jsem vybíravá. A já už možná věřím, že ten bubeník není jako ostatní, není blb, není takovej, jakýho bych nechtěla, který by mi vadil. on, kterýho jsem viděla jen dvakrát a prý po mě pokukoval. Já nechci ublížit tomu klukovi, s kterým si píšu a byla jsem s ním venku. Chci ho mít jako kamaráda. Ale jen jako kamaráda, chci totiž jinýho. Jeho, toho bubeníka, do prčic už!
Uvidím ho 22. Dny si v kalendáři odškrtávám. Už aby byla ta Sobota, devět večer! Už aby.
Včera mi kámoška naskenovala ty moje tři výkresy, co jsem kreslila.

Bad robot. Jo přesně toho mám v záhlaví, akorát jsem toh orobota, kterýho mám v záhlaví nekreslila já. To kreslil nějaký hoch, já si stáhla obrázek a překreslila to. Nejsem namyšlená nebo něco takovýho, ale možná si myslím, že tadyten pikčr se mi jako jeden z mála povedl. Neni těžký, to dělá svý.
Další obrázek:

ůůh. Má divný obličej. Neříkám to jediná, takže je to asi pravda ale nějak u srdce mě to netíží.

Píšu hrozně křivě, hrůza největší! :D Nejhorší bylo najít nějaký pastelky, protože těch mám hrozně málo. Líbí se mi ten spodek, možná trochu..
Kreslit neumím, jen mě to baví. Na umělku bych šla, kdybych byla fakt na úrovni a hcodila třeba na nějakou výtvarku či něco takovýho. Ale nikdy jsem se tom unevěnovala a prostě si doma jen tak čmárám. Baví mě to, uklidňuje mě to.




Obrázky se ti moc povedly a ta nálada co teď prožíváš taky jsem ji měla když jsem dostala od kluka kopy a pořád ho nevýslovně milovala ale neboj vono to přejde :-)