Únor 2011

ŽIJU!

27. února 2011 v 16:56 | Therine♥
Nebo spíš..Přežívám...
Možná, že nakonec je i hezký cítit bolest fyzickou než bolest psychickou, jako včera na Horečce, kdy jsem se málem zhroutila. Včera byl hroznej den, uvědomila jsem si pár věcí, pár chyb a od dneška v nějakých věcích začínám odznova. Prostě chci, prostě to potřebuju.
Mám nějakou schopnost asi..Že bych předpovídala budoucnost? Věděla jsem, že se včerejšek podělá. Že až tak, to jsem ale neodhadla.
Něco se pokazilo a já vůbec nevím co. Ale fakt vůbec. Nevím, proč mě přepadl ten strach, proč včerejší Horečka byla něčím jiná, proč se trápím a proč chci vůbec na něj zapomenout. Proč? Tak kruci proč?

Chci zapomenout na něj, vymazat jeho fotku z počítače a začít odznova. Nebudu se na něj těšit Ob sobotu jako dřív. Nebudu vám tady psát o Martinovi, už ne. Nebudu si předtsavovat, že my dva spolu jsme, protože stejně nebudeme. Neodmítl mě, nic takovýho. Jen mě to prostě přestává bavit. Ty moje představy, ty moje plány. Třeba za ten měsíc se mi zase začne líbit ale teď mě to nějak..Včerejšek mě prostě zklamal. A nestalo se nic zvláštního. Já kašlu na jeho pohledy i na ty, co vypadají trochu nadějně. Nechci si nic slibovat, zklamala jsem se ale sama. Nechci to svádět na něj, on neví, že jsem ho chtěla(a možná, že ještě trochu chci a to je nejhorší) a já bych mu to stejně neřekla. Už né jako dřív, už né.

S každou další vteřinou, chci zapomenout.
Zrazenej, šílenej, mladý oči stárnou.
Dnešní prkno bylo docela..Fajn ? Jdětě si s blbou náladou, s bráchou, se kterým si nemáte, co říct na sjezdovku, aby Vás naučil jezdit. Příští týden pojedu s kámoškou a objednáme si instruktora. Někoho, kdo má na učení nechápavých lidí papíry. Promiň brácha, ale ty to nejsi.
Ten pitomej krk furt bolí a mě už to přestává bavit. Jak psychická tak fyzická bolest se nedá jentak zastavit. Nedá. Au.

Zase si nasadím sluchátka, uvařím si kakao a budu čumět do blba. Občas taky na blba, když budu procházet kolem zrcadla.
Nechce se mi zítra do školy, ani trochu. Ale řekla jsem si, že účinná rada, jak zapomenu na starosti, na věci, co mě trápí, bude právě učení a i když není druhá polovina devítky nijak důležitá, nějaký předsevzetí si hodit můžu. A víceméně musím, protože jinak to nezvládnu a uvařím se ve vlastní šťávě.
Budu cvičit a ,,zhubnu'' do velikosti 36. To zase taková práce nebude. Nemám pitomou postavu, jsem se sebou celkem spokojená. Jen si chci vytvarovat nohy do šatů, který jsem si zkoušela a taky se chci zbavit keců mé maminky, které se pořád na mý postavě něco nelíbí.
V červnu si chci domů nést vysvědčení se čtyřmi dvojkami maximálně. Chci si doma sednout jen tak k dějepisu a nekoukat na jeho fotku. Chci, prostě chci mít čas i na něco jiného, důležitého..Né na něho. I když já nevim. Nevim, jestli ho pořád chci. Nědá se to změnit z minuty na minutu..A ani..Já nevím jestli to chci změnit. Proč se po včerejšku do mý hlavy vryl tenhle plán? Ani se na mě nepodíval.. A já.. Nevím.
Tak snad to zvládnu. Snad zapomenu. Na něj. A snad v tom zase nebudu lítat znova.
I když jsem si před nedávnem říkala, že zamilovanost je hezká věc. Že dělá život hezčím.
Nevím, jak to je. V tuhle chvíli něvím nic.
Držte pěsti prosím, mě už ten stereotyp prostě omrzel..:)

Nevím, neznám, nevnímám..

24. února 2011 v 20:53 | Therine♥ |  New
Nechápu, proč mám vypnuto a myslím jenom na něj v tu chvíli, kdy si zrovna plánuju takových akcí na celej rok, kde on ani nebude..
Měla bych mít zapnuto, na plno přemýšlet, nad vším..Ale né mít vypnuto a přehrávat si v hlavě jednu písničku a mít v hlavě zase jenom obraz, jeho obraz. Obraz jeho dokonalé tváře a vyvracím všechny mýty, že nikdo není dokonalý, protože on je zrovna ta výjimka. Možná na to v budoucnosti narazím a zjistím, že není třeba takový, jak si myslím teď ale teď je teď a co bude, bude..Nechci nad tím přemýšlet ;)
Zítra jdu na výlet, vezmeme to kolem jeho bydliště(jeho obce), kde jsem byla jednou v životě, ačkoliv je to asi 10 kiláčků od nás. Těším se, protože se procházet v tomhle krásným sluníčku místo toho, abych seděla u počítače a zkoukávala Youtube nebo stream, se mi náramně líbí.
V sobotu jdu na akci, kde bude ON. Těším se na něj, přeci jen. Týden jsem ho neviděla. Jak hrozné, jak prachsprostě nevhodné, deprimující a tak dále.. Třeba tam spolu prohodíme zase těch 5 konverzačních slov, třeba se na mě usměje, třeba budu zase utíkat a třeba se i nepotkáme.
V neděli jdu poprvé(a také naposled) na snowboard. Brácha s kámšokou mě překecali a bratr mě na tom bude učit. Jak vtipné. Já, holka, kterou nebaví žádnej sport, která by v nejbližší době měla skočit pod vlak, protože nic neumí-ani vařit, ani sportovat, ani se učit, ani se tvářit, ani se zamilovávat. Jednoduše, na co šáhnu, to zkazím. Proto radši nevylejzám z tý mý ulity a nepokouším se o nic, co by někomu mohlo přinést bolest nebo by mu to zrujnovalo konto. Například. A já, takovejhle člověk, jde v neděli na malou louku, učit se (vidíte, učit se, hehe) na snowboardu. Taky, že počítám, že si prodloužím prázdniny alespoň o týden a na příští akci, na kterou chci půjdu nejméně s jednou sádrou. Kámošky mi slíbily, že mi něco pěknýho namalujou. Doopravdy, optimismus vítězí, že?
V pondělí jdu do fitka. Taky poprví a tady ani nevím jestli naposled, protože mě ti svalnatí hoši třeba donutí si každej týden sbalit ,,saky paky'' a vyrazit cvičit. Hlavně ze mě bude mít maminka radost. Jelikož konečně začnu něco dělat a nebudu prý kynout. Do temných míst poslat, fakt..
V úterý jedeme s kámoškou do Turnova, odevzdat si přihlášky na střední. Nechci je posílat poštou, chci si tu školu ještě jednou alespoň prohlídnout.. ;)
Mám vcelku přeplněný diář ale vůbec si nestěžuju. Jestli si na středu nic nenajdu, budu dospávat, možná se sádrou, možná bez. A i kdyby ne, mám od desíti, takže budu mít určitě parádní týden. Víc než týden..Zítřkem už to začíná.. a tak..100% prožiju svůj žvito tak, jak bych měla ;) Ciao, špuntíci
PS: Začínám mít ráda hady. Jak mě ta zamilovanost mění, tsss.. Prostě ten růžovej had dneska, byl dobrej! ;)

Nějaká ta česká a slovenská hudba..

23. února 2011 v 20:20 | Therine♥ |  Music
Fate Magazine-Každou vteřinou
Připomněla jsem si jí mým profilem na Bandzone.
Tuhle písničku žeru už asi rok a půl.
______________
Udg-Éterická
______________
Support Lesbiens-1 Máj
Díky týhle písničce jsem se naučila od Máchy 1. Máj :)
__________________
Staré pušky-Slavíci z plastelíny
Tuhle skupinu miluju. Tak originální texty jsem neslyšela
hodně dlouho ;)
___________________
Koblížci-Ty a já
Protože prostě ten text :)
_________________
Jaksi Taksi-Jednou
Znám jí hrozně dlouho, tak krásnej text..:)
___________________
Iné kafe-Záverečná
_________________

Horkýže slíže-Malá žužu
Protože jí prostě zpívali naši jablonečtí Exoti :)
_____________________
Sto zvířat-Nikdy nic nebylo
Nějaký to Skáčko
___________________
Vypsaná Fixa-1982
Skvělej text :)
___________________
Krucipüsk-Láska je kurva
Nejvíc se na ní vyřvu na nějaký akci ;)
___________________
Jaksi Taksi-Soutěž
Protože ta písnička je od nich jedna z těch nejlepších. Ten text! ;)

Taková ta paní bezradnost..

22. února 2011 v 10:43 | Therine♥ |  New
Pampadam, pampadam.
Dobré ráno vespolek. Vyspala jsem se celkem fajnově a tak s tou mojí hrabavou náladou napíšu nějaký extra dobrý článek..:D hehéééé.
Linkin park-Faint(piano version)
Kéž bych se nějakou náhodou tohle na klavír naučila hrát. Neumím na něj už ani ,,Ovčáci čtveráci''


Včera večer, jsem po hrozně dlouhý době přemýšlela. Prostě jsem si donutila vypnout mp3ku, přestala jsem koukat do blba a přemýšlela jsem. Zní to vtipně a téma, nad kterým jsem dumala Vás dostane taky ještě víc, samozřejmě, že ta osoba je On. On s velkým ,,O'' ačkoliv zase tak vysokej neni, hehé. 
Přemýšlela jsem nad tím, proč jsem tak odtažitá, proč utíkám před nějakým vztahem, před kontaktem, který je něco víc než jen hloupý jeden pohled. Stejně jsem na nic nepřišla, možná tak na to, že se toho od mého dřívějšího chování zase tolik nezměnilo. Jo, jsem trochu výraznější, ,,vyvynutější'' i když plochá jak přistávací dráha. Jsem možná trochu chytřejší, protože ta moje skoro každodenní docházka ovlivnila mojí mysl a možná toho trochu ještě vím, i když z těch taháků si toho moc nepamatuju. Jedna vlastnost se přemněnila, stydlivost. Ta se přemněnila na strach. Strach? Z čeho? Hned budete o mě vědět více..

Dřív jsem byla taková, že se na mě podíval jeden kluk a já fakt zrudla. Byla jsem nervózní, s klukama jsem neuměla komunikovat a kluka-kámoše snad ani neměla. V osmičce se to nějak všechno začal oměnit, já se začala bavit s klukama ze třídy, začala jsem se jim i svěřovat, ohledně jednomu super kámošovi a byla jsem už holka, která se s klukama uměla bavit. Ale jenom jako s kámošema. V květnu 2010(hehee, ještě si to pamatuju, to to krásné číslo-5.) jsem napsala klukovi, co se mi asi rok líbil, dopis, že se mi líbí a že je mi jedno co s tím udělá, hlavně ať to nikomu neříká. On si to přečetl, řekl ,,tak alespoň to vím'' a konec. Čekala jsem to a ani jsem z toho moc v háji nebyla. Troch ukecám, byla, tohle téma mě vždycky skoro rozbrečí, když mi to nejvyjde..ale že bych chtěla končit se světem a ták, to ne. 
Po nějaké době to vykecal svým kámošům a když jsem jela s kámoškama na bruslích kolem přehrady, tu jejich skvělou partičku jsme potkali a křičeli na mě něco jako ,,Tady máš Filipa, tak k němu jdi, ne? '' a měli z toho ohromné Vánoce.. Z toho jsem vynervovaná byla. Teď, když se potkáme, normálně na sebe  koukáme a já zjistila, že tvrzení, že bychom se k sobě nehodili, platí. 

V prosinci, dne 15.(ano, zase ta potvora pětka) jsem šla ,,naslepo'' na rande s klukem, Milanem. Domluvila mi ho kámoška a i když to nedopadlo, měla jsem jí to za dorbý a byla jsem z toho docela veselá. My dva, každý rozdílný svět, on a jeho Hokej, já a svůj ,,druhej svět'' totálně prosněnej, kde všechno vychází. Bylo to mé první rande a nějaký extra zážitky z něho nemám, možná, že kdybych šla znova, to Kapučíno bych si osladila. He.
V nějaké úterý, nevzpomenu si jaké ale myslím, že to už bylo v Lednu tohoto roku, jsem byla venku s jedním klukem, Vojtou, s kterým jsem se seznámila po internetu, skvělé. Kecali jsme, smáli jsme se a nic nebylo. Jako kámoše bych ho měla i ráda, ale jako kluka? Potom jsem mu napsala, že kluka ani nechci a nemá to nic společnýho s nim. Fakt mi s nim bylo fajn, zavzpomínala jsem si na staré časy. Ale nefungovala ta ,,chemie''.Ohoou.
O té doby jsem s nikým, jako ,, možná s budoucím klukem'' venku nebyla. I když jsem měla s kým, nechtěla jsem. 15. února jsem měla jít, odvolala jsem to. Nechtěla jsem tahat za nos kluka, kterýho bych stejně zklamala, protože prostě na vztah asi nejsem.

Tuto sobotu, 19. jsem byla na R'n'R (taková akce), kde byl i on. Kluk, o kterým je tady napsaných x řádků, posmrkaných x kapesníků, protrápených x dní.. Byl tam, byla jsem tam i já a moje akční kámoška, která nás dva spolu seznámila. Říct si ,,ahoj, Kačka'' ,,ahoj, Martin'' je vtipné docela, když už mám představu o takových věcech, které spolu děláme. hehé.

Kdo mi ale vysvětlí error, který se stal? Proč vždycky, když kámoška ho vzala, ať jsme spolu co nejblíže (fakt povedené), jsem vzala roha a šla ,,tancovat'' dopředu a více méně jsem se ztratila v davu. Proč jsem před ním utíkala? Z čeho mám strach? Vždyť já se můžu na něj vynadívat, na ty jeho oči, na ten jeho celek(i na ty zuby :D) a stejně se něčeho bojím? Mám strach, že to dopadne jako vždycky? Že budu zklamaná? Nedokážu se s ním normálně bavit, proč? 

Jsem hrozná potížistka a tohle je problém, kterej jsem prostě včera nevypřemýšlela. Prostě jsem to nezvládla, jelikož to sama nevím. Jsem hrozně ráda za těch pár slov s ním prohozených, za ty jeho krásný pohledy, za ten jeho úsměv. Chci však víc? Chci zase dojet do nikam a topit se v těch srágorách? V tý pitomý depresi? Dyť si to všechno dělám sama! Tak proč jsem tak odtažitá? Tím příjdu možná i o tak dokonalýho kluka, kterej o mě možná stojí. Pomozte mi prosím! Pomozte! 

Nerušte..Sním..

20. února 2011 v 18:10 | Therine♥ |  Text
Láska je jako květ,
v dlani uvadne hned.
Láska vraždí, láska bolí 
Proč si máčím tváře solí?

Jsem jak tělo bez duše
když vidím jak má duše nemůže.
Nemůže duše, nemůžu sama
Nemůže ve snech ta bezmocná panna.

Proč zakoukám se bezmocně a potom jenom trpím?
Když přátelství je lepší než procházka tímhle trním !
Chci jeho pohled, jeho úsměv, vystačím si, děkuji.
V mých snech klid a vevnitř slunce, ať plány tyhle nekuji.

Tohle není nějaká báseň, je to spis mých myšlenek.
Proč slunce zapadlo už a jsem šťastná jen navenek.
Tohle není jen smuteční spis pitomých myšlenek.
Jsem možná trochu šťastná na duši i navenek.

___________________

Jména nových rolí v dalších hrách to bolí...Nás už se netýká.

20. února 2011 v 11:47 | Therine♥ |  New
Je neuvěřitelné, že mě nerozbrečel ani film, ani blbá událost ani nic negativního ale něco tak obyčejného, jako je jeden komentář. Utřu slzy a pustím se do psaní článku, jak se vlastně mám.

Jsou věci, za který bych dřív dala svůj život, aby se staly a já si je hrozně přála. Třeba jediný slovo s mým ,,idolem'' (nenávidím to označení). Hrozně jsem si přála jeden jediný pohled, jedno jediný ,,ahoj''. Včera jsem měla možnost se ,,seznámit'' s klukem, o kterým je tady napsaných x článků. byla jsem zase na jedný akci, kde jsem se setkala s mraky kámošů a moje kámoška, hrozný to trdlo, šla za klukem, který se mi líbí a předtsavila nás. Potom nás vytáhla a my ve trojici, jsme se začali bavit. Jo, jsem za to ráda. Je to fajn. Nevím, proč to sem píšu, protože to stejně nedává smysl. Ale já..Mě to prostě přišlo hrozně divný. Jdu se asi zakopat, skočit nebo něco takovýho. Přišla jsem včera domů a bylo mi tak nějak divně. Umím se přetvařovat, a tak nikdo nepoznal, že mi je trochu.. Jinak než předtim. Tím končím tuhle debatu o něm. Nechci sem psát věci, který se mi potom stanou a já jsem z toho nějaká rozpačitá.
Papa Roach-Last resort
K týhle písničce mám hrozně citovej vztah. Zkuste mi někdo napsat, že se vám nelíbí!!!! :P

I když jsem se včera měla trochu hůře, byla jsem hrozně ráda, že jsem někam vypadla. Byla jsem ráda, že jsem viděla jeho (omlouvám se, příště slib vyplním a nebudu o něm psát, hehe), byla sjem ráda, že jsem byla s partou kamarádů, kteří mě prostě nenechají spadnout, ani když mě vezmou na ramena a já na Nirvanu tancuju na ramenou kámoše. Jsem hrozně ráda za včerejšek, možná sem potom v budoucnu dám i pár fotek ze včerejška, až k nim dostanu přístup-až 28. února půjdu na facebook. 

Vyspinkala jsem se do růžova, ačkoliv tuhle barvu nenávidím. Pohled na skříň, ve které visí ta moje božská halenka, je taky krásnej a já se mám prostě skvěle. Navíc, když vím, že se mi splnilo přání. Dneska ráno, když jsem se vracela jsem řekla k nebi, že si přeju, aby svítilo sluníčko. A vida, kouknu z okna, tam je krásně a já za to děkuju, děkuju, děkuju !

Dneska půjdu ven, s nejepšími kamarády- Kámoškou a mým hafanem :) Jsem zastáncem toho, že pes je nejlepší přítel člověka. Jsem ráda, že alespoň trochu platí ,,Volej k nebi přání a všechno bude k mání''. 

Ta nespravedlnost světa..

19. února 2011 v 10:12 | Therine♥ |  New
Píšu článek už tak brzo, protože večer jdu pryč a navíc je mi zle jako psovi, takže budu nejspíš ležet, se sluchátkama v uších a poslouchat Jaksi  Taksi.

Jaksi Taksi-Derniéra
Sny o tom, že to bude takhle navždy ztratily se náhle.
Zůstaly jen slova, který slyším říkat znova..teď už cizí hlas

Moje nálada je na bodu mrazu úplně stejně jako počasí. Řeči, že to bude fajn a ať vstanu mi bohužel už nepomůžou a neotevřou mi oči. Musím se z toho vyhrabat sama a přestat být závislá na ostatních. Není to nic hezkýho ale těch všech závislostí se teď už zbavuju. Facebooku, lásky, hudby, kamarádství. Mám hrozně divnou náladu. Takovou tu, že nevím, co mi je. Že nevím, co je příčinou tadytoho přemýšlení o ničem. O tom, že dnešek bude zase normální den a svezu se na tom Stereotypu jako vždycky. Ani pařit se mi moc nechce. Ještě, že už ty výčitky nemám. 

Probuzená někde v půl osmé psem, náhle donucena jít s ním na procházku, nucena tu půlhodinu přemýšlet a skoro brečet nad nespravedlností světa. Zjistit, že jsem právě dole, ne nahoře a zjistit, že mi nahoru pomůže jen jedna osoba, on. Z čehož vyplývá, že se budu tahat za vlasy ještě týden, než ho možná uvidím. Už radši píšu možná, protože vždycky plánuju a moje plány nikdy nevychází. Musím se odnaučit plánovat, snít. Musím se odnaučit trápit. Musím se odnaučit odnaučovat těhlech blbostí a psaní článků totálně o ničem, protože potom vypadám jako hrozně malá, naivní holčička, který nutně potřebuje skočit pod most. A to nechci. Nechci si ubližovat, nechci ubližovat ostatním, nechci ubližovat nikomu, ani mravenečkovi ani pavoukovi. 

Jsem náladová a na tom to všechno stojí. Když mám depku, nebo mi je špatně píšu a píšu. Taky si koleduju o to, že dneska nikam nepůjdu. Že zůstanu doma, protože už začíná jít vidět, že mi není nejlíp a že bych nejradši všechny poslala do prháje. Ale chci dneska vypadnout. Alespoň na ty 2-3 hodiny chci zapomenout na všechny  ty denní starosti, na jeho, na to, že jsem teď nominována na holku, která vlastně holka ani není, protože jí nebaví uklízet a vařit. Ježiši marja, už mi taky vlezte na záda. 
dd1R47777998641l

Každej má nárok, na to mít se špatně. Každej se občas nemusí mít nejlépe. Jenže mě  není dobře poslední dobou skoro pořád. Skoro pořád se kvůli někomu/něčemu trápím a nikdo mě nevytáhne z toho dolejška, z tý propasti. Ta zamilovanost je potvora, ten absťák je tak hroznej. Chci ho vidět, protože když zavřu oči, ani za nic si už nedokážu představit, jak vypadá. Chci zase ten jeho pohled, ten jeho úsměv. Chci zase lítat v oblacích. Mě to stačí. Nechci víc! Tak proč nemůžu mít ani to málo? Proč bych měla z tý pitomý lítosti chodit ven s klukem, kterýho jsem v úterý poslala do háje? Proč bych se měla mít dobře, když mi je špatně? Proč se mám dobře snad jen ve společnosti lidí? Proč se trápím? A proč to sem sakra píšu? 

Zlámaná jak pastelka..

18. února 2011 v 20:52 | Therine♥
Čau špunti :)

Doopravdy se omlouvám, že jsem se neozvala od úterka vůbec... Ve středu jsem neměla, co psát a včera a dnes jsme stěhovali pokojík, takže jsem neměla čas a ani přístup k internetu.
Za těch pár dní(počítám 3) se toho stalo celkem hodně.

Je úplně úžasná věc, mít před sebou 9 dní volna. Hezky si válet šunky, zarelaxovat si, zapařit si, zasmát se a prostě si užívaj jarních prázdnin, který jsou sice na sněhu ale co bychom chtěli v půlce února, že? 
Mám hrozně dobrou náladu, hrozně se těším na zítřek, mám dobrej pocit z dobře vykonaný práce, protože uklidit ten náš brajgl v pokojíku je doopravdy úkol pro odvážné..A to že uklízím nerada a zvládla jsem to dokončit cca před hodinkou :)

Teď si válim šunky, jako budu dělat zbývající týden a něco. Piju skvělej čaj, kterej mamce nechutná, dojedla jsem skvělou večeři a píšu si s klukem, kterýmu jsem ublížila. Chjo. 

Občas si připadám trochu jako mrcha. Ale vyhovuje mi ten stereotyp. Vyhovuje mi ta samota. Nepotřebuju kluka, který by mě tady objímal a bůhví co ještě. Nechci se už zklamat. Nechci se zase trápit. Martina uvidím za týden a jsem za to hrozně ráda. Ani se tolik netěším, ani tolik neplánuju. Tolik jsem se těšila na zítřek a zjistila jsem, že tam stejně nejde. No co. Život je jako houpačka. To je to úplně nejpravdivější, co znám. Teď jsem někde na tý střední dráze, kdy letím buď nahoru nebo dolu. To nevím. 

Ach, kolik se toho mění, při psaní jednoho článku. Teď pomalu letím dolů. Nálada nějak klesá asi jako ta houpačka. Snad neklesnu na úplný dno..Dneska nechci..
Chci si užít zítřek, zapařit si, vytancovat ze sebe ten vztek, co mě chytá, ty slzy. Nálada je jak aprílový počasí..V tuhle chvíli jo.. Už se těšim až vysvitne to slunko..Už se těším..:(

Jestli slza dodává sílu..

15. února 2011 v 18:58 | Therine♥
je ze mne slaboch.

Nedokážu brečet, když trpím, když teskním. Nedokážu brečet, když se mi stejská. Místo toho stojím, jsem opřená o stůl, skříň nebo zeď a koukám na jeden jediný bod. Na jednoduchý stéblo trávy, na jednu kytičku na halence. Koukám tam klidně 5 minut a cítím se prázdná. Nebrečím, jsem hnusná na ostatní. Nemluvím, nestěžuju si. Necpu každýmu, že se trápím. Nechci, aby si každý myslel, že jsem depkařka a že si pořád stěžuju. 
hehehehe
Měla jsem tehdy dobrou náladu. A ten obrázek se mi prostě povedl. Kdo by to byl řekl, že je dělaný v Malování? :P

Tak jsem Vás seznámila s chováním se v depresivních chvílích, teď trochu aktuálně..
Dneska jsem měla jít ven s jedním hochem. S jedním hochem, který mě nezná a přesto mi píše smsky, že až budeme venku a budeme tam mrznout, že se navzájem zahřejeme. Ehm.
Jsem náročná, ale to není nic novýho. Dneska v 14:59 jsem měla být na tramvaji a čekat na něj. Po celým dnu, kdy jsme si smskovali mě to nějak přešlo. V půl druhý jsem přišla domů, bez nálady a rozhodla jsem se, že s ním nepujdu. Jo, je to zbabělý, hnusný. Ale zkuste se vžít do mý situace. 
Holka, která byla s klukama venku, jo, ale zatím nic nebylo. Holka, která nemá ráda seznamovaní po internetu. Holka, která je momentálně zakoukaná do jiné osoby a holka, která tak trochu neví, co chce. 

Tohle bylo jediný rande, na který jsem se netěšila. Možná protože jsem z těch smskek trochu rozpačitá, protože jsem slyšela jeho hlas. A že potom, co mu řeknu, že jdu s kámoškou do krámu, mi řekne ať pozdravuju kámošku. Nezná mě, v životě mě neviděl a už musím pozdravovat kámošku. Nejsem nějaká pitomá puberťačka, co žárlí na svojí kámošku. Nejsem nějaká nanynka, co chce mít kluka jenom pro sebe. Jsem jenom holka, co chce míň, než někteří kluci, teda prozatím. 
Aloha from hell-walk away
I can't undo, what I have done.
I can not say, what I have said.

S blbým pocitem jsem šla s Kelinkou k přehradě a házela jsem jí klacek. To štěňátko mi radost prostě udělat umí. Když však běží, zakopne o práh, narazí do futer a potom do dveří, můžu se pomátnout. Řvala asi 2 minuty v kuse a mysleli jsme, že to telátko má packu zlomenou. Naštěstí ne a teď si v klidu ťape. Miluju happy endy.

K dnešnímu divnému dni se nějak vyjadřovat už nechci. Ve škole jsme psali Cermaty, sluníčko sice svítilo ale ta hnusná vlezlá zima to zkazí a ani mě netěší to, že nám v pátek budou měnit podlahu a Náš pokoj už nebude vypadat jako sklep :D
Já jen budu čekat na to, až tenhle blbej den skončí a až nastane 16.2. Protože mi je jasné, že 15. mi vždycky nosí smůlu. To číslo nenávidím, je v každým datumu, který mi přinesl slzy a trápení. A i když jsem psala, že moc nebrečím, vždycky když v nějakým datumu byla ,,5'', brečela jsem, svíjela se a nadávala na svět, stejně jako teď. 
Ještě, že osmička mi nosí štěstí :)

Cítím nátlak..

14. února 2011 v 19:04 | Therine♥ |  New
Nejhorší je taková ta nejistota, takový ten zmatek. Člověk neví, co bude a přitom tuší, že to bude špatný. Jsem hrozně blbá a to, že doopravdu jsem. Zase ten jeden z depresivních článků. Zase ta pitomá nálada, kdy bych skočila pod vlak. Možná bych před tím ale napsala dopis, že mám všechny ráda. A napsala bych Jemu, že jsem po něm 2 a půl měsíce bezmocně toužila.

Nejistota je hrozná potvora. Proč se jednou musí úplně všechno dařit, škola, kámoši, nálada, počasí, rodina, žádný hádky, takovej ten úspěch, že jsme něco dokázali a štěstí. A proč se (s prominutím) kurva musí všechno zase pokonit? Proč jsou dny, kdy nevidím, neslyším, chodím jako tělo bez duše a netěším se na něco, za co bych dala dřív cokoliv, cokoliv!
the locke

Dřív jsem byla trochu šedivá myška, která kolem sebe měla jenom kámošky, s klukama se nebavila, styděla se i na veřejnosti i při vyvolání a chtěla jsem jenom třeba jedno blbý ,,Ahoj'' od kluka, který se mi ani moc nelíbil. Když to všechno mám, píšou mi kluci, kam zajdeme, jestli s nima nechci být. K čertu s tim ! Čím jsem větší, tím víc nevím, co chci! Ale nechci říkat pořád ,,ne'' protože ta hrozná zamilovanost, ano zase ta, je taková potvora, bestie ! 
Proč když někoho, kohokoliv, chci, neozve se nikdo? Proč když chci být sama, ozve se kluk, který o sobě nedal vědět tři měsíce a chce abych na ten hloupej svátek Svatý Valentýn šla ven a když né dneska, tak zítra. Ne, netěším se! Bojím se! Protože po tom, co mi včechno psal, se hrozně bojím. Že zklamu jeho, sebe. Že chce něco víc, než já. Že kdyby zjistil, že jsem nezkušená holčička, odkopl by mě. Do háje! Ale proč jsem dneska byla celej den ve škole celá bez sebe, když mi poslal smsku, jak se mám, že má tělák a že se těší na zítřek, že doufá, že spadnu a políbí mě a i kdybych nespadla, udělá to tak! Je to hrozně hezký, fakt jo! Ale ani jednou mě neviděl! Dneska možná tak slyšel v telefonu a že jsem se zase koktáním předvedla! Chjo. 

Nejhorší je taková ta zaslepenost. Nasazený růžový brýle. Nejhorší je, že já fakt nevim, jestli s ním chci ven. Kdyby to byl ten pitomej Martin, šla bych klidně v pyžamu! Jenže to je absolutně nemožný. To je jako kdyby slepej najednou viděl! Vždyť já jsem taky slepá! Vidim Martina úplně růžově a vlastně, skoro nic o něm nevim. Ale vim, že funguje ta chemie. Protože mi stačil jeden pohled, jedno slovo a byla jsem někde, tralala. Byla jsem do něj zakoukaná už hned. To je to, když Vás člověk dostane svým pohledem, svým výrazem, svojí chůzí, svojí mluvou. I tím, že hraje na bicí a tím, že není zrovna nějakej blbec.  A já bych mu to i prominula! Ježiši, kéž by ještě fungovala ta věta. ,,Kačí, ten bubeník po tomě jede, furt na tebe kouká''. Drželo mě to v euforii týden. Prachsprostý týden a teď na to úplně zapomínám a nedokážu si už představit, že my sva bychom spolu někdy mohli nekam jít. Je to jako sen. Tenhle hoch mi prostě nedá a nedá spát a já kvůli němu pošlu do kytek všechny kluky. 
Paramore-Pressure
Cause I fear I might break
and I fear I can't take it
______
Písnička, která vyjadřuje moje pocity. Která popisuje, jak se cítím, na co myslím.


Jsem možná vybíravá, jsem holka, která neví,  co chce. Jsem holka, která prostě bude zítra nervózní a jsem typ holky, která má nasazený ty růžový brýle i když zjistí, že tenhle kluk vystřídá deset holek za měsíc. A to se mi dřív stalo. 
Zejtra s tím klukem prostě musím jít. Nechci být jako dřív, když jsem se vymlouvala na úklid, nákup a nebo učení. Musím s ním jít i když prostě moc nechci. A  co když po mě vyjede? Pošlu ho někam a nebo si při tom budu představovat Martina? Já toho kluka nechci využívat!

Do háje, kam se ztratil ten zatracenej optimismus? Kde je ta dobrá nálada a proč tu euforii vystřídal strach? Nervozita?