Cítím nátlak..

14. února 2011 v 19:04 | Therine♥ |  New
Nejhorší je taková ta nejistota, takový ten zmatek. Člověk neví, co bude a přitom tuší, že to bude špatný. Jsem hrozně blbá a to, že doopravdu jsem. Zase ten jeden z depresivních článků. Zase ta pitomá nálada, kdy bych skočila pod vlak. Možná bych před tím ale napsala dopis, že mám všechny ráda. A napsala bych Jemu, že jsem po něm 2 a půl měsíce bezmocně toužila.

Nejistota je hrozná potvora. Proč se jednou musí úplně všechno dařit, škola, kámoši, nálada, počasí, rodina, žádný hádky, takovej ten úspěch, že jsme něco dokázali a štěstí. A proč se (s prominutím) kurva musí všechno zase pokonit? Proč jsou dny, kdy nevidím, neslyším, chodím jako tělo bez duše a netěším se na něco, za co bych dala dřív cokoliv, cokoliv!
the locke

Dřív jsem byla trochu šedivá myška, která kolem sebe měla jenom kámošky, s klukama se nebavila, styděla se i na veřejnosti i při vyvolání a chtěla jsem jenom třeba jedno blbý ,,Ahoj'' od kluka, který se mi ani moc nelíbil. Když to všechno mám, píšou mi kluci, kam zajdeme, jestli s nima nechci být. K čertu s tim ! Čím jsem větší, tím víc nevím, co chci! Ale nechci říkat pořád ,,ne'' protože ta hrozná zamilovanost, ano zase ta, je taková potvora, bestie ! 
Proč když někoho, kohokoliv, chci, neozve se nikdo? Proč když chci být sama, ozve se kluk, který o sobě nedal vědět tři měsíce a chce abych na ten hloupej svátek Svatý Valentýn šla ven a když né dneska, tak zítra. Ne, netěším se! Bojím se! Protože po tom, co mi včechno psal, se hrozně bojím. Že zklamu jeho, sebe. Že chce něco víc, než já. Že kdyby zjistil, že jsem nezkušená holčička, odkopl by mě. Do háje! Ale proč jsem dneska byla celej den ve škole celá bez sebe, když mi poslal smsku, jak se mám, že má tělák a že se těší na zítřek, že doufá, že spadnu a políbí mě a i kdybych nespadla, udělá to tak! Je to hrozně hezký, fakt jo! Ale ani jednou mě neviděl! Dneska možná tak slyšel v telefonu a že jsem se zase koktáním předvedla! Chjo. 

Nejhorší je taková ta zaslepenost. Nasazený růžový brýle. Nejhorší je, že já fakt nevim, jestli s ním chci ven. Kdyby to byl ten pitomej Martin, šla bych klidně v pyžamu! Jenže to je absolutně nemožný. To je jako kdyby slepej najednou viděl! Vždyť já jsem taky slepá! Vidim Martina úplně růžově a vlastně, skoro nic o něm nevim. Ale vim, že funguje ta chemie. Protože mi stačil jeden pohled, jedno slovo a byla jsem někde, tralala. Byla jsem do něj zakoukaná už hned. To je to, když Vás člověk dostane svým pohledem, svým výrazem, svojí chůzí, svojí mluvou. I tím, že hraje na bicí a tím, že není zrovna nějakej blbec.  A já bych mu to i prominula! Ježiši, kéž by ještě fungovala ta věta. ,,Kačí, ten bubeník po tomě jede, furt na tebe kouká''. Drželo mě to v euforii týden. Prachsprostý týden a teď na to úplně zapomínám a nedokážu si už představit, že my sva bychom spolu někdy mohli nekam jít. Je to jako sen. Tenhle hoch mi prostě nedá a nedá spát a já kvůli němu pošlu do kytek všechny kluky. 
Paramore-Pressure
Cause I fear I might break
and I fear I can't take it
______
Písnička, která vyjadřuje moje pocity. Která popisuje, jak se cítím, na co myslím.


Jsem možná vybíravá, jsem holka, která neví,  co chce. Jsem holka, která prostě bude zítra nervózní a jsem typ holky, která má nasazený ty růžový brýle i když zjistí, že tenhle kluk vystřídá deset holek za měsíc. A to se mi dřív stalo. 
Zejtra s tím klukem prostě musím jít. Nechci být jako dřív, když jsem se vymlouvala na úklid, nákup a nebo učení. Musím s ním jít i když prostě moc nechci. A  co když po mě vyjede? Pošlu ho někam a nebo si při tom budu představovat Martina? Já toho kluka nechci využívat!

Do háje, kam se ztratil ten zatracenej optimismus? Kde je ta dobrá nálada a proč tu euforii vystřídal strach? Nervozita? 
 


Komentáře

1 Holka z paneláku | Web | 14. února 2011 v 21:57 | Reagovat

Taky nevím, co chci. To  patří k našemu věku. ;) Mimochodem, rády tě uvidíme na chatu. Ukaž se tam!

2 Alex | Web | 15. února 2011 v 17:44 | Reagovat

Tééda, jako kdybych to psala já.
Rozumím ti, protože přesně tohle sem prožívala před pár týdny...teď se to všechno posralo, protože se do mě zamiloval..a já nevím, co mám dělat..

3 pavel | Web | 15. února 2011 v 18:02 | Reagovat

Když jsi ho nikdy neviděla a jen slyšela, dej si pozor, třeba je to nějaký úchyl, který tě chce vylákat.

4 Děravá ponožka | Web | 15. února 2011 v 18:34 | Reagovat

Je to vlastně moje vyjádření k lásce. Štve mě, ale zároveň přitahuje. Je to můj pohled na věc vložený do básně.

5 Děravá ponožka - podruhé | Web | 15. února 2011 v 18:41 | Reagovat

Tyhle pocity dost dobře znám. Jeden den chci ze sebou udělat něco výjímečnýho a jsem blázen do čehokoli co mě nadchne a druhý den se potácim mezi smrtí a životem. Jsem jak na houpačce, jendou dobrý za chvíli špatný. Horší bude až z tý houpačky zpadnu nadobro. Pak už to bude jen špatný. Já vim, píšu ti tu teď doví jak dlouhej článek, ale potřebuju to. Potřebuju se vypsat někomu, komu je možná podobně jako mě. Díky. I když tě to třeba nezajímá, dík že sem můžu napsat. Snad ti nebude vadit když tu teď budu zase někdy oxidovat. Tak se měj =)

6 Adéls | Web | 15. února 2011 v 20:17 | Reagovat

Krásný blog......

7 Marie | 18. února 2011 v 18:16 | Reagovat

Jak kdyby jsem to psala já....
Taky jsem taková ta "nezkušená" holčička..Horší je,že mi je 15...
Prostě jsem vybíravá....A nepadnu do náruče každýmu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.