Jednou něco končí, jednou něco začíná.

2. února 2011 v 19:20 | Therine♥ |  New
Zdravím všechny..
Ačkoliv a přestože jsme dneska měli školu od desíti, zítra nám odpadá odpoledka a v pátek jsou ty hrozně dlouhý prázdniny, mám se špatně, bídně, hrozně. Prostě mám tu milovanou depku. 
Hm. Tak jak začneme? Eh. Ráno netekla teplá voda, což pro člověka s mastným hárem znamená jediný, umýt si vlasy ve studený vodě. Ani vám nemusím popisovat, jak jsem se zrovna měla. A taky. Jakou nohou vykročíš do dne, to je známá věc. Já dneska vykročila tou špatnou, levou. Měla jsem se dost blbě a ještě mám. Co mi ale dneska nedá spát je fakt, že jsem možná námesíčná. Nejsem si tím stoprocentně jistá ale kde bych do prčic přišla k těm hrozným modřinám? Na jedný noze jich mám přes deset. Co na noze, nad kolenem. Noha bolí jak čert a nepamatuju si, že bych někdy v poslední době padala. Chjo.
Poslouchám depresivní písničky, rolety mám radši zatáhlý, abych neviděla ten hnus a jsem zase nabalená jak cibule. Snad si zejtra alespoň dojdu do tý knihovny. Abych měla co číst, protože ty dívčí románky, který jsou tak hrozně naivní mě už neberou. 

Napadá mě hrozně věcí, i ta náměsíčnost, i má momentální nezávislost na Facebooku. Ale co nejvíc, je na mě doopravdy vidět, že jsem zamilovaná? No co zamilovaná, to ne. Tak jinak, jde na mě doopravdy vidět, že mám někoho ráda, někdo mi nedá spát, o někom přemýšlím tak často, že do mě lidi drkají, ať dávám pozor? Doprčic, vždyť v tom horoskopu vyšlo, že umím skrývat svoje pocity. Že je umím uchovat, že nikdo neuhodne, co mi je! Tak doprčic, proč? Proč se mám tak jak se mám? Proč si s nikým nerozumím. Proč můj jediný přítel, co mi pomůže je blog a trochu hudba?
Chci vrátit čas. Chci vrátit všechno zpátky. Chybí mi to, ty časy. Ty časy, kdy jsem nemilovala. Kdy jsem nemilovala někoho, kdo mi není na dosah. Kdy jsem kolem sebe měla mraky kámošů. Teď posílám všechny do háje. A nejhorší na tom je, že bez facebooku kolem sebe fakt nikoho nemám. Lidi ve třídě, nejlepší kámošku. Jo. Ale je tu ALE. Ale moje kámoši ze třídy nic neví, nedokážou mi pomoct, nedokážu jim všechno říct. Ale moje nejlepší kámoška.. Vždyť jsem jí všechno říkala. Chci aby to všechno bylo jako dřív. Chci jí všechno říct a nepřipadat si blbě. Zasranej facebook, všechno zesral! Kde je těch 200 přátel? Přátel? Jsou to přátelé? 
Chjo.

Poslouchám Jaksi Taksi. Zase jsem si od nich stáhla album. Můžu s klidem na duši všem oznámit, že tahle skupina je doopravdy moje nejlepší. Že to je hudba, která mi odpoví na všechny otázky. Jsou to písně, který poslouchám dokola a líbí se mi. Který mi všechno vysvětlí, pomůžou. 
 


Komentáře

1 -Pekky- | Web | 2. února 2011 v 20:08 | Reagovat

Až na tu náměsíčnost jsme na tom stejně! Teda já se z toho "už dostala", ale poslední dobou se cítím jako ty!

2 Victoria* | E-mail | Web | 2. února 2011 v 20:41 | Reagovat

Neboj, bude zase líp..Náměsíčností vždycky trpěla moje sestra, jako malá:D a Jaksi Taksi vůbec neznám, musím si něco od nich poslechnout:)

3 ♥ Nellie Happyness ♥ | Web | 2. února 2011 v 21:02 | Reagovat

Jo, taky bych se chtěla vrátit do doby, kdy jsem nebyla tak moc zamilovana:(

4 d. | Web | 3. února 2011 v 15:15 | Reagovat

hlavu vzhuru, vsechno zase bude fajn. a depky jsou na hovno. :)

5 moni.ss | E-mail | Web | 3. února 2011 v 17:50 | Reagovat

Každý máme chvíle, kdy máme pocit, že se nám vůbec nic nedaří a máme za to, že už se nikdy mít lépe nebudeme, neustále se ptáme "Proč?", ale odpovědi se nikdy nedočkáme. Potom přijdou chvíle, kdy se máme úžasně, máme dojem, že takhle skvěle jsme se snad nikdy neměli, a potom ty pocity šťastnosti zase utečou. Neznámo kam. A Fejsbuk..., pokud existuje nejsprostější slovo na světě, tak k tomu slovu by jsem tuhle stránku přirovnala. Člověk se během pár chvil stane na téhle stránce závislý a ani neví jak. Prosedí u toho tolik času, že ani neví kolik. Ikdyž se k smrti nudí, neustále musí být on-line, číst si statusy, psát si statusy, dávat si tam nové fotky. Blablabla. Když jsem si před asi deseti dny Fejsbuk smazala, byla jsem najednou o něco klidnější a můžu říct, že mi ta stránka vůbec nechybí. Nepotřebuji mít stovky přátel a psát jim na zeď jak si jich moc vážím, ikdyž to není pravda. Já nepovažuji za kamarády raději nikoho, sice když si s mamkou nebo s kýmkoli jiným povídám, tak řeknu "kámoš/ka", ale to je pro mne jen takový název pro osoby v mém věku, které znám a bavím se s nima. A nejlepší kamarádka, to podle mne snad ani neexistuje... Nevím.

6 Liz | Web | 3. února 2011 v 21:31 | Reagovat

Poslouchám depresivní písničky, rolety mám radši zatáhlý....Zase mi to něco připomíná,jsme si dost podobné :) také chci vrátit čas..do doby nezávislosti na citech ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.