Jednou něco končí, jednou něco začíná.
2. února 2011 v 19:20 | Therine♥ | NewKomentáře
Neboj, bude zase líp..Náměsíčností vždycky trpěla moje sestra, jako malá:D a Jaksi Taksi vůbec neznám, musím si něco od nich poslechnout:)
Jo, taky bych se chtěla vrátit do doby, kdy jsem nebyla tak moc zamilovana:(
hlavu vzhuru, vsechno zase bude fajn. a depky jsou na hovno. :)
Každý máme chvíle, kdy máme pocit, že se nám vůbec nic nedaří a máme za to, že už se nikdy mít lépe nebudeme, neustále se ptáme "Proč?", ale odpovědi se nikdy nedočkáme. Potom přijdou chvíle, kdy se máme úžasně, máme dojem, že takhle skvěle jsme se snad nikdy neměli, a potom ty pocity šťastnosti zase utečou. Neznámo kam. A Fejsbuk..., pokud existuje nejsprostější slovo na světě, tak k tomu slovu by jsem tuhle stránku přirovnala. Člověk se během pár chvil stane na téhle stránce závislý a ani neví jak. Prosedí u toho tolik času, že ani neví kolik. Ikdyž se k smrti nudí, neustále musí být on-line, číst si statusy, psát si statusy, dávat si tam nové fotky. Blablabla. Když jsem si před asi deseti dny Fejsbuk smazala, byla jsem najednou o něco klidnější a můžu říct, že mi ta stránka vůbec nechybí. Nepotřebuji mít stovky přátel a psát jim na zeď jak si jich moc vážím, ikdyž to není pravda. Já nepovažuji za kamarády raději nikoho, sice když si s mamkou nebo s kýmkoli jiným povídám, tak řeknu "kámoš/ka", ale to je pro mne jen takový název pro osoby v mém věku, které znám a bavím se s nima. A nejlepší kamarádka, to podle mne snad ani neexistuje... Nevím.




Až na tu náměsíčnost jsme na tom stejně! Teda já se z toho "už dostala", ale poslední dobou se cítím jako ty!