Nechápu, proč mám vypnuto a myslím jenom na něj v tu chvíli, kdy si zrovna plánuju takových akcí na celej rok, kde on ani nebude..
Měla bych mít zapnuto, na plno přemýšlet, nad vším..Ale né mít vypnuto a přehrávat si v hlavě jednu písničku a mít v hlavě zase jenom obraz, jeho obraz. Obraz jeho dokonalé tváře a vyvracím všechny mýty, že nikdo není dokonalý, protože on je zrovna ta výjimka. Možná na to v budoucnosti narazím a zjistím, že není třeba takový, jak si myslím teď ale teď je teď a co bude, bude..Nechci nad tím přemýšlet ;)
Zítra jdu na výlet, vezmeme to kolem jeho bydliště(jeho obce), kde jsem byla jednou v životě, ačkoliv je to asi 10 kiláčků od nás. Těším se, protože se procházet v tomhle krásným sluníčku místo toho, abych seděla u počítače a zkoukávala Youtube nebo stream, se mi náramně líbí.
V sobotu jdu na akci, kde bude ON. Těším se na něj, přeci jen. Týden jsem ho neviděla. Jak hrozné, jak prachsprostě nevhodné, deprimující a tak dále.. Třeba tam spolu prohodíme zase těch 5 konverzačních slov, třeba se na mě usměje, třeba budu zase utíkat a třeba se i nepotkáme.
V neděli jdu poprvé(a také naposled) na snowboard. Brácha s kámšokou mě překecali a bratr mě na tom bude učit. Jak vtipné. Já, holka, kterou nebaví žádnej sport, která by v nejbližší době měla skočit pod vlak, protože nic neumí-ani vařit, ani sportovat, ani se učit, ani se tvářit, ani se zamilovávat. Jednoduše, na co šáhnu, to zkazím. Proto radši nevylejzám z tý mý ulity a nepokouším se o nic, co by někomu mohlo přinést bolest nebo by mu to zrujnovalo konto. Například. A já, takovejhle člověk, jde v neděli na malou louku, učit se (vidíte, učit se, hehe) na snowboardu. Taky, že počítám, že si prodloužím prázdniny alespoň o týden a na příští akci, na kterou chci půjdu nejméně s jednou sádrou. Kámošky mi slíbily, že mi něco pěknýho namalujou. Doopravdy, optimismus vítězí, že?
V pondělí jdu do fitka. Taky poprví a tady ani nevím jestli naposled, protože mě ti svalnatí hoši třeba donutí si každej týden sbalit ,,saky paky'' a vyrazit cvičit. Hlavně ze mě bude mít maminka radost. Jelikož konečně začnu něco dělat a nebudu prý kynout. Do temných míst poslat, fakt..
V úterý jedeme s kámoškou do Turnova, odevzdat si přihlášky na střední. Nechci je posílat poštou, chci si tu školu ještě jednou alespoň prohlídnout.. ;)
Mám vcelku přeplněný diář ale vůbec si nestěžuju. Jestli si na středu nic nenajdu, budu dospávat, možná se sádrou, možná bez. A i kdyby ne, mám od desíti, takže budu mít určitě parádní týden. Víc než týden..Zítřkem už to začíná.. a tak..100% prožiju svůj žvito tak, jak bych měla ;) Ciao, špuntíci
PS: Začínám mít ráda hady. Jak mě ta zamilovanost mění, tsss.. Prostě ten růžovej had dneska, byl dobrej! ;)




Taky se hrozně ráda procházím po místě, kde on bydlí :) Mám pak pocit, že i přes to, že sme občas tak daleko, jsem mu aspoň v tu chvíli blízko :)
Tu akci ti závidím ..nejspíš z toho důvodu, že tam bude právě on. Přeju si hrozně dlouho, abysme se my dva někde potkali. Bohužel to asi není možný. Oba dva jsme ve všem tak jinačí ..i v tom, co se týče kamarádů, takže šance se někde potkat, je nulová.
Ale ty si ji užij! Věřím, že spolu prohodíte víc než 5 slov :)
Na snowboardu neumím, ale vždycky jsem si přála se na něm někdy naučit.
A vaři taky neumím, jsem ráda, že si v troubě udělám hranolky :D A to jsem podstatně starší než ty:)
Na jakou střední se hlásíš? :)