ŽIJU!

27. února 2011 v 16:56 | Therine♥
Nebo spíš..Přežívám...
Možná, že nakonec je i hezký cítit bolest fyzickou než bolest psychickou, jako včera na Horečce, kdy jsem se málem zhroutila. Včera byl hroznej den, uvědomila jsem si pár věcí, pár chyb a od dneška v nějakých věcích začínám odznova. Prostě chci, prostě to potřebuju.
Mám nějakou schopnost asi..Že bych předpovídala budoucnost? Věděla jsem, že se včerejšek podělá. Že až tak, to jsem ale neodhadla.
Něco se pokazilo a já vůbec nevím co. Ale fakt vůbec. Nevím, proč mě přepadl ten strach, proč včerejší Horečka byla něčím jiná, proč se trápím a proč chci vůbec na něj zapomenout. Proč? Tak kruci proč?

Chci zapomenout na něj, vymazat jeho fotku z počítače a začít odznova. Nebudu se na něj těšit Ob sobotu jako dřív. Nebudu vám tady psát o Martinovi, už ne. Nebudu si předtsavovat, že my dva spolu jsme, protože stejně nebudeme. Neodmítl mě, nic takovýho. Jen mě to prostě přestává bavit. Ty moje představy, ty moje plány. Třeba za ten měsíc se mi zase začne líbit ale teď mě to nějak..Včerejšek mě prostě zklamal. A nestalo se nic zvláštního. Já kašlu na jeho pohledy i na ty, co vypadají trochu nadějně. Nechci si nic slibovat, zklamala jsem se ale sama. Nechci to svádět na něj, on neví, že jsem ho chtěla(a možná, že ještě trochu chci a to je nejhorší) a já bych mu to stejně neřekla. Už né jako dřív, už né.

S každou další vteřinou, chci zapomenout.
Zrazenej, šílenej, mladý oči stárnou.
Dnešní prkno bylo docela..Fajn ? Jdětě si s blbou náladou, s bráchou, se kterým si nemáte, co říct na sjezdovku, aby Vás naučil jezdit. Příští týden pojedu s kámoškou a objednáme si instruktora. Někoho, kdo má na učení nechápavých lidí papíry. Promiň brácha, ale ty to nejsi.
Ten pitomej krk furt bolí a mě už to přestává bavit. Jak psychická tak fyzická bolest se nedá jentak zastavit. Nedá. Au.

Zase si nasadím sluchátka, uvařím si kakao a budu čumět do blba. Občas taky na blba, když budu procházet kolem zrcadla.
Nechce se mi zítra do školy, ani trochu. Ale řekla jsem si, že účinná rada, jak zapomenu na starosti, na věci, co mě trápí, bude právě učení a i když není druhá polovina devítky nijak důležitá, nějaký předsevzetí si hodit můžu. A víceméně musím, protože jinak to nezvládnu a uvařím se ve vlastní šťávě.
Budu cvičit a ,,zhubnu'' do velikosti 36. To zase taková práce nebude. Nemám pitomou postavu, jsem se sebou celkem spokojená. Jen si chci vytvarovat nohy do šatů, který jsem si zkoušela a taky se chci zbavit keců mé maminky, které se pořád na mý postavě něco nelíbí.
V červnu si chci domů nést vysvědčení se čtyřmi dvojkami maximálně. Chci si doma sednout jen tak k dějepisu a nekoukat na jeho fotku. Chci, prostě chci mít čas i na něco jiného, důležitého..Né na něho. I když já nevim. Nevim, jestli ho pořád chci. Nědá se to změnit z minuty na minutu..A ani..Já nevím jestli to chci změnit. Proč se po včerejšku do mý hlavy vryl tenhle plán? Ani se na mě nepodíval.. A já.. Nevím.
Tak snad to zvládnu. Snad zapomenu. Na něj. A snad v tom zase nebudu lítat znova.
I když jsem si před nedávnem říkala, že zamilovanost je hezká věc. Že dělá život hezčím.
Nevím, jak to je. V tuhle chvíli něvím nic.
Držte pěsti prosím, mě už ten stereotyp prostě omrzel..:)
 


Komentáře

1 Děravá ponožka | Web | 27. února 2011 v 17:35 | Reagovat

Achjo, mě je z toho tak nějak trochu smutno.. mám to samí co ty, ale asi nejsem natolik odvážná abych uměla říct že zapomenu. Jestli to takhle opravdu cítíš tak ti přeju aby jsi to zvládla. =) Mám tě moc ráda... Já si dala taky předsevzetí. Řekla jsem si že budu cvičit a stane se ze mě baletka. =D Jsme asi šílení sebevrazi. Tak ahojáá

2 discovered | Web | 27. února 2011 v 20:48 | Reagovat

Je to do tebe moc milé .. Je to nepříjemná věc, ale už to prožívám podruhé .. Není to takové jako to první . To jsem viděla i na vlastní oči jak umírá .. Ikdyž to člověk už zažil, nikdy nemůže říct, že si na tu bolest zvykl, protože vždy  ta bolest jinak bolí .. =(

3 emí | Web | 27. února 2011 v 21:05 | Reagovat

Jo, Kurt byl bůh. :) Já stereotyp nesnáším :D změny jsou základ mého života a proto je uskutečnuju ráda a často :D Jsem ráda, že jsem už dlouho nepocítila zamilovanost, ale ona zase příjde :D :)

4 ♥ Nellie Happyness ♥ | Web | 28. února 2011 v 21:34 | Reagovat

Lepší zapomenout, než se trápit marnou nadějí... Ale já nemám co radit, sama se v tom dost plácám..

5 Victoria* | Web | 28. února 2011 v 22:17 | Reagovat

Já to mám uplně stejně! A nevím, jestli mám zapomenout, nebo ne.. zatím se trápím s nadějí:( hodně štěstí, přeji ti .. P.S. Já spíš přežívám, než žiju:)

6 slečna L. | Web | 1. března 2011 v 16:25 | Reagovat

Jsi silná, už jen proto, že se snažíš zapomenout na někoho, kdo o Tebe nejeví zájem (nebo jeví, z tohohle článku moc nechápu).. Jenže je to hodně těžké a taky je těžké vybrat si ,jestli je to vůbec správné, to zapomínání..

Jinak ti děkuju za pěkný komentář na mém blogu, potěšil mě. Jsme na tom stejně!:)

P.S.: Z jakého jsi města, jestli to smím vědět? U nás v Jablonci se totiž taky pořádají "Horečky(sobotní noci".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.