Březen 2011

Láska bolí? Že novinka?

31. března 2011 v 21:02 | Therine♥ |  New
Hehehe..
Hehehe..
Hehehe..

Ne, nemám se fajn. Nemám se fajn a ani se mít fajn nehodlám. Je sice krásný počasí, jaro. Ale jsou věci, který se totálně změnily, který mi chybí. Jsou věci, kterých šíleně lituju a jsou věci, který ani podnikat nechci ale musím! Jsou dny, kdy skáču radostí ale večer s depresí, unavená jdu spát. Šíleně věcí lituju, šíleně věcí bych ráda změnila.

Asi mám náladu na to, psát blog. Psát jeden článek za týden. Sobotní Horečka se nevydařila, změna času mi přináší problémy. Každý den zaspávám a nestíhám, jsem zakoukaná do zadanýho kluka, cvičák mě baví, sluníčko se mi líbí, poslouchám Nohavicu, nejlepší kámoš je pes a díky němu jsem to ještě nevzdala. Děkuju jí, děkuju za jedno listopadový ráno, kdy jsem jí na internetu našla. Děkuju, bez ní bych to dneska už vzdala. Nemám na to, se trápit každý den, ostatním říkat, že jsem unavená. Jo, jsem. Ale prostě..


Proč se minulost musí zase vrátit, proč kluk, kterýho jsem chtěla v paté třídě, mi napíše po čtyřech letech? Proč musim dělat hromadu věcí jenom já? Proč musí být ON zadaný? PROČ dělám hromadu věcí úplně zbytečně ? PROČ tu se mnou ještě kámoška je, když se každý den jen lituju?

Jsou lidé, kteří nemají nic, nemají ani část, co já. Je sice moc hezký si to uvědomit, bohužel mi to náladu nezvedne. Bohužel mě to neprobudí z jarní únavy. Chci na tábor, chci na tábor úplně šíleně.

Potřebuju kytaru, potřebuju každý den, aby byla středa. Nechci, aby cvičák skončil, nechci! Zlepšuje mi náladu jeho úsměv a ještě úsměv mého psa. Vědomí, že konečně dělám něco dobře a jsem oproti rodičům a bráchovi napřed a jsem o trošku něco víc, alespoň v jedný věci. Kelynka mě bere jako paničku, ví, že když příjdu ze školy, jdu s ní ven. Ví, že dostane nažrat, že jí hračku budu házet, že s ní pojedu na cvičák.
Ready Kirken-Krasohled

Je hrozně těžkých věcí..Ale možná, že je mi o trochu líp, o malinkou částečku. O tisícinku procenta. Neumím zítřejší příroďák, neumím češtinu. Jsem ospalá, možná duchem nepřítomná..Ale odcházím s vědomím, že pár věcí možná dobře dělám. Že miluju svýho pejska, mám šíleně ráda rodiče a kámošku a vím, že zítřejší Apríl nějak slavit nebudu. Celý duben bude jakž takž nevydařený. Čarodky u babičky, nálada pod psa. Možná nějaký ten pozitivní článek. Nevím. Nevím, co bude.

Dobrou s kobrou.

Please understand...

25. března 2011 v 20:41 | Therine♥ |  New
Jak kdybych byla pod nějakými omamnými látkami, dává mi problém napsat blbý slůvko Please :D

Mám se fajn, bylo líp, bylo hůř. Znáte to, každý si tím prošel. Taková ta flákačka, stereotyp. Každý den zkouším psát nějaký ,,dobrý'' článek, potom ho uložím do rozespaných a další den napíšu nový a tak dále..

Miluju středy. Škola je od desíti a navíc, nějaký ten průšvih mi přinesl něco dobrého, něco víc, než dobrého. ,,Všechno zlý je k něčemu dobrý''. Tuhle středu jdu potřetí na cvičák, na cvičák s Kellynkou, s tím mým chlupáčem chlupatým.



Na cvičáku je jeden jistý hoch, může mu být víc, než 18. To je asi i trochu jasné, když jezdí autem, eh. Blond vlasy, vlčák Rocky, černá bunda, stříbrný auto a mám takovýho tucha, že se jmenuje Michal. Mohlo to být místo ,,Míšo'' i ,,Ríšo'', a tak si to můžu nějak sama představovat.
Jako malá puberťačka se těším na další středu, až ho uvidím a budu v srdci doufat, že tam zase hodinu budu ,,nenápadně'' zahlížet, hehe..

Zítra jdu opět pařit, smažit své tělo, vařit se ve vlastní šťávě a prostě budu tancovat na Nirvanu, Papa Roach, Krusipüsky..Těším se, prostě se těším.



Mé ,,Super'' oko. Já si vždycky myslela, že jsem hnědooká bruneta, přitom jsou moje oči do zelena, jak si můžete povšimnout a nechybí tam ani šedá. Picassa by takovýhle oči nenakreslil, protože by na to potřeboval tolik barev. Docela se i divím, že mi tam nehraje modrá s fialovou a červenou, to už bych se asi odstřelila, ale jo. Mám svý oči celkem ráda, celkem je blbost, dost je mám ráda. I když se tak pitomě vybarvily, jsou moje, je to můj ,,znak'' a jsou originální, nevím totiž ani, po kom jsem je z rodiny zdědila, nikdo do zelena nemáá! :D

Dnešní bráchova narozky proběhly celkem klasicky, popřálo se, zejtra dostane prachy na akci a jinak žádný zázraky nebyly. Až bude mít osmnáct, chci mu připravit nějaký překvápko, aby měl něco, na co bude dlouho vzpomínat, ještě rok můžu promýčlet, co to vlastně bude, takže nikam nespěchám.
Pomalu ale jistě začínám navrhovat kostým na naší ,,Muzejní noc''. Akci, kterou pořádá jedno naše zapadákovský muzeum a kde my, naše škola, bude provádět. Máme mít kostým udělaný z papíru, budeme provádět po muzeu a celkově se na to šíleně těším, bude to někde od sedmi večera do půlnoci, odvaaaaz! :D Sice je to až v květnu, ale to je vedlejšák;)

Snad jsem vám alespoň z mého ,,života'', který se nijak ničím neliší, popsala, jak se mám, na co myslím.. Řekněme spíš na koho. Ale jo, je to takový zpříjemnění toho pitomýho bžezna, celkově pitomýho března, až na pár dní, který se fakt povedly. Až se sem zase dostanu, změním trochu ,,kabátek'' a udělám vám tady trochu ,,jarní'' náladičku. Snad napíšu i pořádný článek, snad vám trochu popíšu život jedný zcela nenormální holky, která není Tereza ale Kateřina. THERINE



Veřejná omluva, promiňte

19. března 2011 v 21:15 | Therine♥ |  New
Víte, omlouvám se.
Že teď blog hrozně zanedbávám, nepíšu ani pořádný články a prostě. Nemám celkově na blog čas, nebo mě snad nebaví? Já ani nevím, prostě..Nemám co psát, a když už mám, jsou to takový zbytečnosti.

Téma týdne je kouření, zajímavé. O tom bych zrovna mohla něco napat a měla bych toho docela dost, zrovna včera jsem po půl roce vykouřila asi půl krabičky, stydím se. Šíleně se stydím.

Včerejší kámošky oslava byla skvělá, zatím nejlepší na jaký jsem kdy byla. Zatancovala jsem si, vyřvala jsem se a ještě, že kámoška nemá sousedy. Bylo strašně hezký s každým se objímat, na rozloučenou, přátelsky. Takovej hezkej pocit vyzpovídat se kámošovi, jak to všechno mám. Že jsem zamilovaná do kluka, kterej chce mojí nejlepší kámošku. Že jsem se rafla s rodičema.

Čtvrtek byl pitomej den, druhej nejhorší. Rafla jsem se s mamkou, přímo do krve. Ujely mi i sprostý slova a já brečela dva dny, bylo to šílený, tak pitomej zážitek. V pátek jsem ve škole byla šíleně v háji a nebyl nikdo, kdo by mě objal, nikdo. Tolik jsem si to přála a nikdo za ty skoro dva dny tu nebyl. Napsala jsem mamce omluvu a dala jí tam kousek čokolády ,,Na nervy'' a potom jsem jí pomohla s nákupem. Tak neuvěřitelně jsem byla ráda.

Akce se fakt povedla, dostala jsem po půl roku nekuřáctví šílenou chuť, všichni prej ,,Jo tak ty si nekuřačka''..Jen příležitostně jsem.

Už dlouho se mě nikdo nezeptal ,,Jak se vlastně máš? ''. Už dlouho nikdo nepřišel s objetím, kromě včerejška. Bylo to krásný tančit ,,ploužák'' s nejlepším kámošem, povídat si s klukem, kterýho vídám pořád a nikdy jsme si neřekli ani ,,ahoj''.

Za něco by dal člověk cokoliv, vyměnila bych se s někým, komu nevadí být zamilovaný, kdo je rád ve společnosti cizích lidí, koho baví škola, koho všichni milujou, kdo má zkušenosti s láskou a kdo se tak pořád netrápí.

,,Jak se vlastně máš? '' ,,Bylo líp, bylo hůř''.

Nevím, jestli mám pozastavovat nebo ne. Možná napíšu článek zítra a kouknu se na desítky blogů. Možná ne a kouknu se jindy. Neztrácejte se mnou trpělivost, třeba se zase vrátí ta stará Therine, která psala každý den a pořádně. Třeba smi to protentokrát vyjde, s láskou, třeba i zapomenu na Martina.

Vždyť včera jsem měla chuť zakřičet z kámoščiný terasy ,,Martine, nenávidim tě, ty hajzle !!!''

Hallo

16. března 2011 v 16:26 | Therine♥
Čáu
Už poněkud dlouho jsem nenapsala ,,pořádnej'' článek, a tak se to budu snažit napravit.

Za hodinku jedu na cvičák se psem. O víkendu to všechno bylo nějaké..krušné. Mamka byla na našeho oslíka naštvaná, že je nevychovanej a strašně zlobí. V sobotu v 9 ráno navšívila můj pokoj, aby mi řekla, že mám do pondělka najít někoho na facebooku, kdo se jí ujme, že toho má už plný zuby. Tak jsem si to ,,vyžehlila'' tím, že jsem s ní šla na hodinku ven. Byla jsem naštvaná, rozcuchaná, bála jsem se a měla jsem se celkem..špatně..Všechno se to vyřešilo a já teď budu chodit každou středu na cvičák s Kellynou.

Jaromír Nohavica - Mám jizvu na rtu
Mám šíleně ráda tu písničku, ten text. V jednoduchosti.

Jsem hrozně ráda, jelikož mi můj drahý fotoaparát konečně v pátek přišel a já fotím. Sice fotím jen sebe, nic jinýho ale to je vedlejší, dyť ho nemám ani týden.

Ve škole nic novýho neni, ze základky mě snad ani vyhodit nemůžou, a tak tam ještě sedím, ačkoliv nejsem zrovna šťastná, proč? Taky se ptám. On mě netrápí.

Kámoška, nejlepší kámoška, mi odjela na lyžák, a tak chodím ven s jinýma kámošema, užíváme si jarní dny, který konečně dorazily i k nám do Jablonce. V pátek mám jít na oslavu narozek kámošky, jenže jsem se ještě neptala, a tak prosím držte pěsti, abych mohla :))

Na srdci mě ,,hřeje'', spíš těda pálí ten pocit, že za týden a půl ho konečně uvidím. Netěším se na něj, protože zas budu v háji, budu v kytkách a teď se mám vlastně fajn, protože přeci jenom platí to ,,Sejde z očí, sejde z mysli''. On sice nesešel úplně, ale nemysklím na něj ve dne v noci.




Včera jsme byli v divadle. Na muzikále Krysař od Daniela Landy. Mohlo mi být jasně, že se to většině líbit nebude, nechápali to. Ale já ty jeho písničky znám, brácha to poslouchá a ačkoliv jsem je moc nemusela, když je slyšíte naživo, jak je zpívají, bylo to něco..úžasného. Vrylo se mi to do žil. A tak jsem byla ráda, že jsme po dlouhý době zavítali do divadelního prostředí a já se mohla trochu kultůrněji obléci.

Je to podivné, ale začínám se těšit na 1.září. Ehm, prostě plánuju, jak s kámoškou zasedneme nějakou lavici vzádu a budeme tam spolu(snad) trávit každý, každičký den. Začnu odznova, i když tyhle slova byly řečeny už natisíckrát. Prostě se těším, těším, těším.

Teď poletím a vy se tu mějte fájn :))

Zvíře a já

13. března 2011 v 16:53 | Therine♥ |  Photo
Po dlouhých strastiplných dních se mi konečně podařilo nahrát nový fotky na blog.



Tuhle fotku mám ráda. Jako jediná se s Kellynou povedla. Miluju ten mamčin šátek, tak krásně jarní :)



Mé skvělé fotogenické morče.



Moje nový triko NIRVANA, mám ho hrozně ráda.



Do všeho strkám ten svůj rypák. Tuhle kytičku miluju, i když vůbec nevoní ;D



Ou, ou, ou. Můj osel převtělený do psa. Ve středu začne cvičák a jemu(tedy jí) pořádná morálka!



Mé dokonalé morče, prostě Ferda. Můj, můj, můj :)





Někdy je prostě potřeba blbě čumět a mlčet. Zvlášť, když vám zalepí pusu.



Smyslný nesmysl nebo nesmlsný smysl?

10. března 2011 v 19:14 | Therine♥ |  New
Vegetariánství

na toto téma jsem si přečetla už x článků, každý den nebo alespoň obden na to slýchám dost názorů. Pozitivní, negativní, někomu je to jedno, někdo to odsuzuje.

Jsem člověk, který momentálně vegetarián neni, neni vegetarián v tuhle dobu a neví, jestli bude třeba i zítra. Ale nemyslete si, taky jsem nějaký čas vegetariánka byla.

Psal se rok 2009 a já se na léto chtěla změnit, chtěla jsem ,,zdravě žít''. Samozřejmě vím, že to úplně zdravý taky není..A tohle maso má tolik vitaminu a tohle má zase železo. Jenže já k tomu ještě každý den 2x běhala kolem přehrady. Prostě jsme si dali s kámoškou předsevzetí, že celý dva měsíce se masa nedokneme a uvidíme ho jenom z dálky. Mamka, už ani nevím, jestli to podporovala nebo ne. Táta valil oči v sloup a brácha ,,do mě jel pecky '', že jsem blázen a že je člověk od přírody masožravec.

Já vydržela asi měsíc a 3/4. Musím se pochválit ale je pravda, že já vlastně jedla jenom nějaký saláty, letmo se dotkla něčeho tučného. Něco mi chybělo, chybělo mi to maso. Neměla jsem sílu na běhání a přehradu už jenom chodila. Teď maso jím normálně.



Jsem masožravec asi jako většina lidí. Moc lidí vegetariánu neznám, i když jak čtu články, začínám o tom docela pochybovat. Kdybych se stala vegetariánkou, naši by na to neřekli už asi nic. Prostě bych si objednávala místo baget s šunkou, vegetariánskou bagetu, prostě bych jedla saláty a těstoviny. Naši jsou na tyhle ,,kraviny'' ode mě zvyklí. Neberu to ale jako kravinu, právě, že vůbec. Beru to jako věc, kterou jsem si prošla a možná mi i vyhovovala. Protože koukat se na to, jak jím maso a představovat si živou krávu, živýho vepře...Nevím.

Kdyby se mě někdo zeptal ,,Chceš být vegetariánkou? '' Řekla bych, že nevím. Spíše ano, než ne. Miluju zvířata, dokonce mi poslední dobou nevadí ani hadi. Možná, že zase začnu. Ale kdy? Bude to stát za to?

Chvilky štěstí, chvilky smutku.

8. března 2011 v 20:02 | Therine♥ |  New
Nestává se, že bych mazala články ale ten včerejší tu byl proto, abych se po nějakém čase alespoň ozvala. Neměla jsem, co psát. Nic extra úchvatného jsem nezažila.


Zrovna jsem dovařila, neříkala bych dovařila. :D Dopálila to, co jsem měla uvařit, to zní lépe :D Moc se nenajím, jelikož uhlí fakt nejím, takže jsem snědla dva malý osmažený(jakž takž) chleby a píšu si s kámošem o tom ,jak neumim vařit. Ani snižuje mi to sebevědomí dokonale, protože vařit neumim a neumim ani ohřívat uvařené jídlo, neumím ani hasit zapálenou utěrku, neumím nic :D
Poslední dobou si připadám fakt chorá. Totálně neschopná.

Nedokážu si uvařit, nedokážu si bez spálení vyžehlit, nedokážu vyprat dokonale prádlo, nedokážu udělat něco bez chyby. Teď do sebe láduju suchou housku, protože ten chleba jíst nešel. Hrozně mi snižuje sebevědomí fakt, že někteří kluci(většina těch, který znám) umí vařit lépe, než já.

Přejdeme k jinému tématu, zatím jsme docela zesmutněli mým vařením, smažením, pálením, a tak přejděme k něčemu pozitivnímu. Ve čtvrtek tu budu mít foťák, konečně můj skvělý, zlatý, nový fotoaparát, který jsem chtěla už x měsíců. V anší domácnosti nefungoval ani jeden a dost mě to štvalo. Hrozně se těším na to, až vyjdu ven a bduu fotit oblohu, stromy, kytky, baráky a doma budu fotit zvěř, a své psycho fotky, které plánuju. Určitě je sem hodím :)

Jsem šíleně ráda za nějaký věci. Ano, najdou se ty, který mi varzí kudlu do zad a já padám pomaličku na dno ale z některých věcí mám radost. Píšu si s klukem, kterýho jsem viděla na Horečce a strašně se mi líbil. Píšu si s ním jako kámoška, je zadanný a ani mi to nějak vůbec nevadí. Jde o to, že já asi nikoho nechci, nechci toho Martina, kluka o kterým jsou tady propsaná stovka článků, asi ho nechci. Já to vlastně ani nevím, ale nechci nikoho na vztah, nechci někomu ,,hejbat'' zbytečně s citama a tak se uzavřu v té své ulitě a budu se s klukama pouze kamarádit.

Kdo tvrdil, že přátelství mezi klukem a holkou existuje až po lásce, kecá. Znám x kluků, který beru jako něco víc než kámoše. Svěřuju se jim, oni mě, píšeme si, mluvíme spolu, smějeme se spolu a přitom jsme spolu nic neměli. Mám svý přátele ráda a možná, že ty klučičí o trošičku víc. Kluk jentak něco neroznese dál, jako některé mindy, kterým se už bojím říct ,,Ahoj''.

Sum 41- Pieces
Moje nejoblíbenější.
Taky mě hrozně povzbuzuje fakt, že s mojí bývalou kámoškou je to zase v pohodě na 100% a blbneme spolu stejně jako dřív. Dneska jsme spolu byly na inlinech, 8. března chápete, a užili jsme si hrooomadu srandy :)

Jsem šíleně ráda, že brácha vypadnul na Šumavu a že mám pokoj pro sebe ale my dva jsme něco jako dvojčata a musim uznati, že se mi po něm už začíná trochu stýskat. Ano, těším se až přijede. Lidi, co říkají, že nemají rádi své sourozence asi kecají. Ano, jsou výjimky, sourozenci, co jsou lehce retardovaný a nezbavíš se jich, ani kdyby ses točil na hlavě ale já mám svýho bráchu neuvěřitelně ráda. Za 2 týdny oslaví 17. narozky a tím se ode mě zase odsune a bude to vypadat, jako kdybych byla o dva roky mladší než on. Přitom je to jen o rok a půl. Neřešme to ale :D

Poslední dobou mi nich tak moc neschází. Už aby došel ten můj foťák a budu asi spokojená. Nevim proč asi, možná protože jsem lehce zklamaná. Né naštvaná ale zklamaná. Ale chci na Martina zapomenout, nechci o něm slyšet a dneska to na ICQ mý kámošce řeknu. Prostě jsem se rozhodla s tím klukem seknout, nebudu na něj myslet, sjíždět jeho profil a doufat, že mě někde vnitřně chce. Už se nechci trápit, už toho je moc.

Začínám zapomínat na cizí pomoc, na kámošky pomoc, na pomoc mý nejlepší kámošky, který jsem vždycky mohla říct cokoli a ona mi pomohla. Nechci se jí už svěřovat s Martinem. Nejde o to, že bych jí nevěřila nebo něco takovýho ale prostě nechci. Nechci tady psát x řádků o něm, o jeho dokonalý tváři, protože on asi tak dokonalý neni. Možná je, možná ne. Ale co byste si mysleli vy o člověku, co chce vaší nejlepší kámošku a vy se to dozvíte natajno? Připadám si blbě, ano. Ale alespoň vím, na čem jsem. Budu psát sem, spolíhat na vaší pomoc. Na pomoc virtuálních lidiček, kteří ho neznají. A já Vás prosím, pomozte mi. Pomozte mi zapomenout, najděte mi prosím nějaký lék.

Protože jsem prostě taková. Tečka

4. března 2011 v 16:23 | Therine♥ |  Profil
...Je mi úplně jedno, jestli zrovna vám příjdu sympatická. Jsem toho názoru, že na vzhledu v nějakých věcech záleží ale třeba u psaní si svého blogu fakt ne.
Mám ráda sebe, naučila jsem se žít sama se sebou a i když se někomu můžu zdát jako hrozně velkej egoista. Nejsem. I když se mám ráda, jsem se sebou jakž takž spokojená, ještě to neznamená, že nosím rypák nahoru a ostatními pohrdám. Ve společnosti neznámých lidí se doopravdy necítím skvěle, ale když jsem obklopena alespoň jednou spřízněnou osobou, dokážu být veselá :)
Protože jsem holka, osoba ženského pohlaví, mám v hlavě prý dráty, s kterýma si všechno pospojuji. Ráda při písničce vzpomínám. Ráda při filmu vzpomínám.

Jsem typ holky, která si žije podle svýho, nestříhá si ofinu, jenom protože je to zrovna In, nenosím kostkované košile a džíny plísňáky(nelíbí se mi) a nemám ráda lidi, kteří si sami sebe neváží, uráží se, ubližujou si jenom proto, aby si jich někdo všimnul.
Lehce se zamilovávám, zrovna teď v nějaký tý euforii lítám. Kluk mě musí něčím zaujmout. Nemusí to být vzhled. Zkušenosti nemám skoro žádný, takže ohledně toho, kde a jak se seznamovat s klukem, vám neporadím. Netvrdím však, že všichni kluci jsou stejní, že jsou všichni zmetci. Mám ráda svý kámoše-kluky, se kterýma skoro každou sobotu ,,pařím'' v jednom klubu.
Jsem člověk, kterej prostě je ještě naivní a moc toho o světě neví. Vždyť tu pobývám pouze patnáct let, a 12 let jsem bydlela na vesničce, takže nemám takový ty kamarády s dětství, jako ostatní, s kterýma bych si hrála na pískovišti, sjížděla s nima tobogán na koupáku a tak. Jediná osoba, s kterou jsem tohle všechno dělala byl můj brácha, o rok a půl starší. Mám ho ráda a při vzpomínce, jak jsme se dřív prali, hráli s autíčkama(bárbínky jsem neměla) a sjížděli hracím kobercem schody, se vždycky usměju a zavzpomínám si.
Mám jednu nejlepší kámošku a pár dalších super lidí, kterým se svěřuju ale o mě, jako takové neví nikdo úplně všechno ani když si pročte celej blog..Neumím se sama popsat. Jsem hrozně náladová, snad vám to při té představě pomůže.

Nejsem rozmazlená holka, nemám ráda růžovou, jsem křtěná ale tohle všechno si můžete přečíst v jiném článku.. Kdyby si mě někdo chtěl ,,přidat'', může na facebooku http://www.facebook.com/profile.php?id=1745172016..i když jsem už xkrát psala, že na facebook nechodím..má měsíční pauza už skončila a já tam opět jsem. Facebook je jenom sociální síť a já na něm už závislá nejsem, jako dříve. Ta měsíční pauza mi neuvěřitelně pomohla :)

Někdo fotky na Blogu odsuzuje, někomu nevadí. Já si sem dám fotku s nejlepší kámšokou. S holkou, která je jako moje sestra a která mi neuvěřitelně pomáhá, rozesmívá, dostává. Dostává mě svým chováním, není jako ostatní. Je svoje, je praštěná, je hodná. Mám jí neuvěřitelně ráda a tahle holka (vlevo) je moje nejlepší přítelkyně. :)


:)

Ono se to snad i vyřeší. Ale samo?

1. března 2011 v 18:04 | Therine♥ |  New
Nejhorší pocit je takovej, že i když je kolem vás mrak přátel, cítíte se sami. Cítíte se divně, jako by vám někdo nerozumněl. Slyšíte cizí smích a připadá vám to jako zvuk z jiný planety. Protože vám do smíchu není. A tohle, já přesně teď prožívám. I když ti přátelé už odešli. Možná jsem ráda a zanedlouho, kdy zase budu mít skvělou náladu, si za tohle nafackuju. Nevím ani proč se mám blbě. Možná, že ta paní upřímnost dělá rány tam někam hluboko a možná, že fakt neumím přijímat kritiku. Ale nejsem si 100% jistá, že moje nálada je blbá, jenom kvůli tomu, že mi někdo neřekl hezko uvěc. Ještě k tomu, neřekl do očí.

Mamka včera byla u věštkyně. Jsou typy lidí, kteří na to hrozně berou a hned, když dostanou výplatu, pádí za kartářkou. Jsou typy lidí, kteří to odsuzujou a nevěří na to. Co jsem já? Něco mezi? Asi. Když mi mamka vyprávěla, že tato věštkyně je hodně pravdivá, že už hodně lidem(většině) se to fakt stalo, trochu jsem ty uši nastražila.
Budu v busoucnu hrozně moc cestovat, navštívim dva ostrovy a dokonce budu i nějaký čas v cizině bydlet. Budu mít barák a zamiluju se až v 21. letech, kdy se mi i změní život. Jak? Nějak.
Je neuvěřitelný, že taková paní, která o mě ví jenom datum narození, dokáže z lógru od kávy uhodnout, jaká jsem. A nejlepší na tom všem je fakt, že to i uhodla. Že já sama sebe popsat nedokážu jedním slovem a ona mi pomohla. Jsem chaotická. Jsem člověk, kterej v sobě nenajde klid a člověk, kterej je takovej ,,klaun'' a rád baví ostatní. Co k tomu dodat, snad jen, že smekám. Dostala se mi do hlavy a ani mě neviděla.
Lifehouse - Halfway gone
Mám jí ráda :)

Když autor knížky neví, o čem kniha vypráví, je to zlé. Když skladatel neví, o čem dotyčná skladba je, je to špatné. Když ale člověk neví, co chce, na čem je, jakej je a proč tu vůbec je, je to ještě horší. Pár věcmi jsem si 100% jistá, Že miluju nadevše svoje rodiče i když mají svoje chyby, že jsem náladová a že to místo, kde zrovna píšu tenhle článek, neberu jako domov. Neberu tenhle byt jako domov, protože jsem tu teprve 3 roky. Necítím se tady jako doma. Jako doma se cítím v domě, kde jsem bydlela 12 let, kde jsem vyrostla. Místo, který zaznamenalo všechny moje pády, všechny moje slzy. Moje celý dětství a já to chci zpátky. Nechci být tou městskou holkou, který záleží na vzhledu, která se maluje, která ostatní ponižuje. Chci být tou vesnickou holkou, tou holkou, která byla introvert a nepotřebovala ostatní. Milovala jsem a ještě miluju to místo, kde se dům nachází. Miluju doteď ten výhled do lesa, na chaloupku, kterou jsem vždycky chtěla navštívit. Miluju ten jediný strom, na kterej jsem chtěla vylézt asi od pěti let a zdál se být dál a dál. Chci to vrátit. Chci na ten strom ještě vylézt, chci od dnešních majitelů ten barák odkoupit, až budu dospělá. Za ten barák dám cokoliv a předělám ho přesně podle mých představ.
Jak by vám bylo, kdyby se vám už tři roky zdálo o tomhle baráku? Když nejezdím ani kolem, a když jo, do očí mi fakt vlítnou slzy. Jsem blbá a envážím si toho, co mám ale některý vzpomínky člověk nevezme. To prostě nedokáže.

Dneska nejdu ani na Facebook, kam jsem se včera vrátila a ani na icq..Budu tady brouzdat po blozích, protože se mi nechce vysvětlovat, proč se mám blbě a jakto.
Závidím, závist je hrozná potvora. Je to ta věc, co mě asi žere. Nedokážu jí ze sebe vyklepat, nedokážu. Závidím kámošce, mý nejlepší kámošce, že jí kluk, kterýho chci já, chce. Ostatně, jako je tomu vždycky. Ostatně, musím si zvykat přeci. Tohle není poprvý a já jsem se kvůli tomu už jednou chtěla zabít. Kdybych se zabila.....To jsou ale pitomý myšlenky.

Teď se láduju houskou, tatrankou a koukám na ten hnusnej tovární komín, za kterým se dělají červánky. Alespoň nějaké pozitivum na tom nepovedeném dnu.