Ono se to snad i vyřeší. Ale samo?

1. března 2011 v 18:04 | Therine♥ |  New
Nejhorší pocit je takovej, že i když je kolem vás mrak přátel, cítíte se sami. Cítíte se divně, jako by vám někdo nerozumněl. Slyšíte cizí smích a připadá vám to jako zvuk z jiný planety. Protože vám do smíchu není. A tohle, já přesně teď prožívám. I když ti přátelé už odešli. Možná jsem ráda a zanedlouho, kdy zase budu mít skvělou náladu, si za tohle nafackuju. Nevím ani proč se mám blbě. Možná, že ta paní upřímnost dělá rány tam někam hluboko a možná, že fakt neumím přijímat kritiku. Ale nejsem si 100% jistá, že moje nálada je blbá, jenom kvůli tomu, že mi někdo neřekl hezko uvěc. Ještě k tomu, neřekl do očí.

Mamka včera byla u věštkyně. Jsou typy lidí, kteří na to hrozně berou a hned, když dostanou výplatu, pádí za kartářkou. Jsou typy lidí, kteří to odsuzujou a nevěří na to. Co jsem já? Něco mezi? Asi. Když mi mamka vyprávěla, že tato věštkyně je hodně pravdivá, že už hodně lidem(většině) se to fakt stalo, trochu jsem ty uši nastražila.
Budu v busoucnu hrozně moc cestovat, navštívim dva ostrovy a dokonce budu i nějaký čas v cizině bydlet. Budu mít barák a zamiluju se až v 21. letech, kdy se mi i změní život. Jak? Nějak.
Je neuvěřitelný, že taková paní, která o mě ví jenom datum narození, dokáže z lógru od kávy uhodnout, jaká jsem. A nejlepší na tom všem je fakt, že to i uhodla. Že já sama sebe popsat nedokážu jedním slovem a ona mi pomohla. Jsem chaotická. Jsem člověk, kterej v sobě nenajde klid a člověk, kterej je takovej ,,klaun'' a rád baví ostatní. Co k tomu dodat, snad jen, že smekám. Dostala se mi do hlavy a ani mě neviděla.
Lifehouse - Halfway gone
Mám jí ráda :)

Když autor knížky neví, o čem kniha vypráví, je to zlé. Když skladatel neví, o čem dotyčná skladba je, je to špatné. Když ale člověk neví, co chce, na čem je, jakej je a proč tu vůbec je, je to ještě horší. Pár věcmi jsem si 100% jistá, Že miluju nadevše svoje rodiče i když mají svoje chyby, že jsem náladová a že to místo, kde zrovna píšu tenhle článek, neberu jako domov. Neberu tenhle byt jako domov, protože jsem tu teprve 3 roky. Necítím se tady jako doma. Jako doma se cítím v domě, kde jsem bydlela 12 let, kde jsem vyrostla. Místo, který zaznamenalo všechny moje pády, všechny moje slzy. Moje celý dětství a já to chci zpátky. Nechci být tou městskou holkou, který záleží na vzhledu, která se maluje, která ostatní ponižuje. Chci být tou vesnickou holkou, tou holkou, která byla introvert a nepotřebovala ostatní. Milovala jsem a ještě miluju to místo, kde se dům nachází. Miluju doteď ten výhled do lesa, na chaloupku, kterou jsem vždycky chtěla navštívit. Miluju ten jediný strom, na kterej jsem chtěla vylézt asi od pěti let a zdál se být dál a dál. Chci to vrátit. Chci na ten strom ještě vylézt, chci od dnešních majitelů ten barák odkoupit, až budu dospělá. Za ten barák dám cokoliv a předělám ho přesně podle mých představ.
Jak by vám bylo, kdyby se vám už tři roky zdálo o tomhle baráku? Když nejezdím ani kolem, a když jo, do očí mi fakt vlítnou slzy. Jsem blbá a envážím si toho, co mám ale některý vzpomínky člověk nevezme. To prostě nedokáže.

Dneska nejdu ani na Facebook, kam jsem se včera vrátila a ani na icq..Budu tady brouzdat po blozích, protože se mi nechce vysvětlovat, proč se mám blbě a jakto.
Závidím, závist je hrozná potvora. Je to ta věc, co mě asi žere. Nedokážu jí ze sebe vyklepat, nedokážu. Závidím kámošce, mý nejlepší kámošce, že jí kluk, kterýho chci já, chce. Ostatně, jako je tomu vždycky. Ostatně, musím si zvykat přeci. Tohle není poprvý a já jsem se kvůli tomu už jednou chtěla zabít. Kdybych se zabila.....To jsou ale pitomý myšlenky.

Teď se láduju houskou, tatrankou a koukám na ten hnusnej tovární komín, za kterým se dělají červánky. Alespoň nějaké pozitivum na tom nepovedeném dnu.
 


Komentáře

1 Luciil | Web | 1. března 2011 v 19:53 | Reagovat

Dobrý výběr písničky, k článku se hodí. S tím domovem, to musí být asi těžké, mě se to nikdy nestalo (jsem vlastně i ráda) takže nevím jaké to je, ale znám ten pocit: Kolem mě je spousta lidí, ale přesto se cítím tak osamělá, jako bych mluvila cizím jazykem... Je to hrozný  pocit, ale ono nejde být pořád šťastná

2 Gauri | Web | 1. března 2011 v 20:32 | Reagovat

Tyhle pocity znám. Podle mě je má občas každej člověk. "Jednou sem na blog napsala: Připadám si, že křičim do světa a nikdo mě neposlouchá." A při tom mám taky hrstku kamarádů...Občas jsou prostě období, kdy potřebuješ něco víc, než si povídat, potřebuješ udělat něco bláznivýho, pořádně se zasmát, vyzpovídat se a nemyslet na nic špatnýho...Jenže, co když to tví kamarádi nevidí? Žijí si svůj spokojený (nebo naopak) život a nevnímají, že ty je potřebuješ, vážně moc! Že jsi smutná. (Možná tohle není tak úplně tvůj případ, takhle to mám vždycky já..).

Mě osobně docela mrzí každá kritika ale snažím se jí přejít..I když je to občas fakt těžký..

Věštkyně moc nemusím. Ne, že bych jim tak úplně nevěřila ale já se chci nechat životem překvapit! Nechci plané naděje, nechci být šťastná z něčeho, co teprve přijde nebo taky ne. A nechci se hroutit z události, která má přijít, dokud nepřijde..Žiju přítomností a ne, budoucností! Ale jednou mi jeden chlap vyvěštil z ruky a to bylo celkem zajímavé. Prý budu mít dvě děti a zažiju velké zklamání v lásce. Milý no..:D

Téda, takovej cit ke starému bydlišti. Ty asi nemáš ráda změny, že? Já se stěhovala ze svůj život celkem třikrát. Jendou jako malé mimino, takže si to vůbec nepamatuju a podruhý v šesti letech, když se mi rozváděli rodiče. Ale ten domek na vesnici pořád navštěvuji, když jedu za tátou.

Závist nemám ráda ale někdy mě přemůže..To s tím klukem, to taky znám. Já se zase zamilovala do kluka mojí nejlepší kamarádky. Oni se pak rozešli a vypadalo to celkem nadějně, ale už sou zase spolu. Prostě pech, no.

Proč ses chtěla zabít? To je to až tak špatný? :-( Nedělej to, po každé špatné době přijde doba šťastná a navíc, když víš jaké to je být nešťastná, víc oceníš štěstí. :-)

P.S. Omlouvám se za tak mega dlouhej komentář...:D
P.P.S Kdyby sis třeba potřebovala popovídat a nebyl nikdo k dispozici, tak si klidně řekni ;-)

3 ♥ Nellie Happyness ♥ | Web | 1. března 2011 v 21:41 | Reagovat

Samo se bohužel nevyřeší nic :((

Kartářka mi teď taky řekla o mě strašně moc pravdivých věcí.. Dokázala mě úžasně charakterizovat a taky řekla, že moje karta na tenhle rok je Kolo štěstí.. Že budu moc šťastná, ale samozřejmě abych mohla být šťastná, musím být i neštastná, že to je karta typu - chvíli jsem dole a chvíli nahoře.. Teď jsem už dost dlouho hodně dole, tak čekám konečně ty dny, kdy budu nahoře..

4 Lizye | Web | 2. března 2011 v 16:36 | Reagovat

Ano přesně...v davu lidí a cítím se sama...taky záleží ale jaké lidi kolem sebe máš...proto nezáleží na "kvantitě" ale na "kvalitě"..přátel.Na věštby věřím,sama vykládám karty a mnohé věci se mi vyplnili,takže není nijak od věci věřit občas na to "tajemno" je to k něčemu dobré,alespon nemáme čas přemýšlet nad takovými věcmi jako je-."co kdyby..".Kamarádce nezávid,jak píšeš, závist je hrozná věc,ale postupem času zjistíš,že jsi jí vlastně neměla co závidět,protože jednou to budeš ty,ta která bude pro někoho tou nekrásnější ;)

5 Gauri | Web | 2. března 2011 v 20:35 | Reagovat

Tak v prvé řadě chci poděkovat za tak mega milej komentář! :-) Fakt díky. Udělal mi radost ;).

Když tě vyženou z pokoje nebo prostě odněkud, protože si chtěj říct něco tajnýho, co bys ty neměla slyšet, tak věřim, že ses naštvala. Taky mi to občas udělaj. Nesnaášim to! Proč si to neřeknou, když tam nejsem s nima, ne?? Kua! (promin :D ale tohle mě vždycky tak vytočí!! :D)
Vážně ses chtěla zabít "jen" kvůli tomu, že si záviděla kámošce? Je dobře, že sis uvědomila, že jsou na světě lidi, kterým bys chyběla! :-)

Aha, pokud si bydlela na pohádkovém místě, tak se nedivím, že se ti nelíbí ve městě. Já bydlím v Praze od mých šesti let, tak už jsem si celkem zvykla ale stejně mám mnohem radši přírodu ale zase si nedovedu představit, že bych to tady opustila, hlavně moje milované kamarády (i když jich neni zdaleka moc..).

To je vtipný..Moje nejlepší kamarádka je taky atraktivní, hezká blondýna, kterou chce každej kluk. Seznamuje mě s nima ale oni si mě skoro nevšimnou, chtěj jen jí. Já jsem v její společnosti skoro nic..Většina těch kluků o kterých mám ten článek na blogu pochází od ní a radila jsem jim hlavně v tom, co maj dělat s ní, jak na ní zapomenout atd. Sem takova brána do jejího světa...A taky mě to štve a závidím..

S těma klukama...Neboj někdo přijde. Já sem se od toho jejího celkem odmilovala..A víš jak? Objevil se někdo další, někdo koho sme neznali obě..On nezná jí a já je rozhodně nemám v plánu seznámit, dokud nebude můj (haha...jestli vůbec :DD).

Neboj, bude zase lépe..;) Věřím tomu. A jsem ráda, že ses mi vypsala..A kdybys zase potřebovala, jsem k dispozici ;). Myslím, že toho máme celkem hodně společného..:-)

P.S. mg, zase dlouhej komentář...:D doufám, že ti nevadí, že tak spamuju :DD

6 Victoria* | Web | 3. března 2011 v 20:09 | Reagovat

Koukám, že nic hezkýho se neděje:( já mám taky furt problémy:/ nekonečný.. no, radit ti asi nebudu, je to na tobě, navíc takových komentářů je tu už dost.. snad ti jen popřeji hodně štěstí, a ať je líp, takových přání není nikdy dost:)

7 r e b e c c a | Web | 3. března 2011 v 21:25 | Reagovat

Myslím že nezáleží na tom jak dlouho někde jsi, na to aby jsi se tam cítila doma. K místu kde jsi předtím bydlela máš asi hodně silný pouto a vím co tím myslíš. Moji rodiče jsou rozvedení, takže jezdím o víkendy k tátovi, kde se snad nikdy nebudu cítit doma, a to tam jezdím už víc jak 10 let. Je to všechno o lidech. Jeho přítelkyni nesnáším, ona nesnáším mě, děláme si ze života peklo. Heh, vím že moje problémy tě nazajímají, jen jsem chtěla napsat příklad toho co domov doopravdy znamená. Pro mě to není ani tak místo, jako spíš lidé. Kdyby se měla přestěhovat s celou svojí famílií a kamarády, bude můj domov všude, kde jsou oni :D

Jop a M I L U J U . L I F E H O U S E <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.