Duben 2011

Nepodléhám, jen toužím.

28. dubna 2011 v 11:48 | Therine♥ |  New
Zdravím všeci.

Řekněme, že se mám celkem i fajn. Neprožívám nějakou depresi, netahám se za vlasy, nekoušu si nehty. Ale zase se tak úplně nevznáším. Dřív bych řekla, že žiju ve svém stereotypu, jenže teď je to jinak. Hrozně věcí se mění, jsem ve stresu. Ale přitom docela v pohodě, že by láska a pravá zamilovanost všechno předběhly a přesto všechno se mám fajn?



Strašně dlouho jsem nepsala, něměla jsem co a taky..když už jsem psala, nějak jsem to uložila do rozepsaných a druhej den taky. Nebyla nějak nálada na to, psát. Musim si přepnout písničku v přehrávači, nějak se mi při týhle strašně špatně píše.



Blog trochu zanedbávám, nějak nestíhám. Nebo nechci stíhat? Nevim, připadám si už trochu trapněji, když vidím moje předchozí články. Utrápené, zamilované. Přitom to všechno dopadlo vlastně dobře. Trápila jsem se kvůli maličkostem, kvůli prknotinám. Teď zrovna vím, že se trápit kvůli tomu, že mi někdo jednou nenapíše nebo mít depku z malý hádky, je ta největší pitomost.




Cause You're everywhere to me.

V pátek jsme jeli k prarodičům do Sokolova. Dědu navštívit do nemocnice, babičce pomoct. Jsem strašně ráda, že jsem ani jednou nemusela použít voděodolnou řasenku, že jsem ani jednou nebrečela. Bylo mi tam víc než fajn. Kvůli tomu ,,mýmu'' ? Jo, řekněme, že on v tom má prsty.



Šíleně se těším na čarodky, na něho. Víc, než na nějakou naší partu se těším na něho. Jsem vlastně i šťastně zamilovaná, je to krásný. Jenže nejhorší je ten můj pesimismus, to, že si myslím, že to zachvilku všechno skončí. Že se bojim, že o něj příjdu, přitom spolu oficiálně ještě nejsme.




Je to trochu složité, ale nechci se v tom babrat. Teď si v hlavě musim udělat pořádek se školama. Na tu, na jakou jsem chtěla, mě nepřijali a na tu, na kterou jsem moc nechtěla, mě vzali. Zajímavé. Podala jsem si odvolání a stejně. Donutilo mě to přemýšlet, jestli chci každý den dojíždět hodinu do školy, nemít moc zájmů, nebo dojíždět do vedlejšího města půl hodinky a jít na školu, kterou by mi naši schválili víc. Nevim, je to nějak na mě. Jsem ale šíleně ráda, že už mám všechny příjimačky za sebou. Před chvilkou jsem byla na jedněch z ájiny. Ale jo, snad fajn.

I will never let you fall. And I stand with you forever. It's okay, It's okay.


Poslední dobou ulítávám nějak na The Prodigy a The Offspring. Mám ráda ty skupiny. Nějak mě nabijou energií, když jedeme přes 300 kiláků. Je to pohodička docela. Teď doma, S hudbou na plný pecky, se psem ležícím na posteli, s myšlenkama u něj a s oblíbemým žlutým trikem na sobě. Asi si budu kupovat pánský, ty jo :D



Zachviličku se musím dát do luxování, měla bych si udělat prezentačku a všechno nějak stihnout. Jsem ochrápaná, unavená. Přesto se mám fajn. Vy se smějte, pokud možno i bez alkoholu a hulení ;)

Btw: Všechny fota jsou focené mnou v Sokolově.










Ani už nečekám, že někdo pochopí.

21. dubna 2011 v 9:46 | Therine♥ |  New
No doprčic..

Ráno moudré večera, a tak píšu právě ráno, ne včera. Taky bych ani nemohla, byla jsem pryč. Kámoš slavil patnáctiny a mě nenapadlo nic lepšího, než se napít i něčeho jiného, než je džus a sodovka. Asi vám nemusím vysvětlovat, jak mi je. Nejím, piju obyčejnou vodu..a vlastně ani vokno nemám..Docela si pamatuju včerejšek, krásný včerejšek. Ano, byl fakt krásný. Za ten dnešní bolehlav a bolebřich to stálo. S ním :)

Jaksi Taksi-Ruce spojený
A bojujeme, ale za co? Vždyť je to jednou.
Ani už nečekám, že někdo pochopí, že mnohem lepší jsou ruce spojený.

Ani jsem nečela, že budu moct někam jít. Tatťka přemlouval, brácha taky a nakonec jsem měla povoleno se akce zúčastnit a být tam do 22:00. Krásný fakt..
Po cvičáku jsem šla domů, převlíkla jsem se, překecávala kámošku, ať jde taky a když nešla, vyrazila jsem k jiný kámošce, podílet se na dárku pro oslavence. Oslava byla zezačátku, přiznejme si to, divná. Kámošce jsem napsala, že mi ta chybí a že s tím ,,mým'' to je nějaký všelijaký, jen ne dobrý. No ovšem ,,mým''. Je to jen jeden šíleně fajnovej kluk s velkýma modrýma očima, kterýho mám strašně ráda. Do jeho úsměvu a očí jsem se fakt zakoukala a do něj vlastně taky.


Objednaly jsme si s holkama víno a po pivu, který jsem pila brčkem ( já kráva ), jsem do sebe kopla dvě skleničky. Už jsem pomalu cítila, že moje promile nesahají k nule. Ale nechci tady jak blbec psát mé alkoholické pocity. Prostě mi bylo zle, točila se mi hlava a vlastně i celej svět. Jen on byl takový, jak jsem si přála. Nejdřív mě chytl, abych s ním šla tancovat. Netancovala jsem ani na jednu celou písničku, šla jsem ven. On asi za minutu přišel za mnou. Povídali jsme si, objímali se. Já mu všechno řekla. Brečela jsem, on mě uklidňoval. Řekl, že mi šíleně krásně voní vlasy. S jeho holkou se prý už rozešel. Opřeli jsme si o sebe čela a.. Málem jsme se kousli, díky mě však ne. Kazisvět, těší mě :D Ale co, chci si to vychutnat, když ze mě nebude cítit alkohol a nebudu vědět co dělám. Ale já vlastně věděla a šíleně se mi to líbilo. Drželi jsme se za ruku. Bylo to tak úžasný, úžasný. Jen kdyby to bylo střízlivý.

Nevím, jak to teď je. Online zatím není a hlavně. Po facebooku se mi to řešit nějak nechce. Vytáhla bych ho ven, jenže nevím. Mám jít s kámoškou. A cpu vám tady starosti, který vůbec nejsou nějak velký. Ježiši, mně je zle. Ale tam uvnitř někde mi je docela fajn. Docela jo, protože fakt nevím, jak to bude. Navíc. Zítra se dozvím výsledky z jedný střední, kam chci. Navíc zítra jedeme k babičce do Sokolova. Navíc, o víkendu uvidím dědu. Bojím se o něj.



Brek a hrozná nejistota..

16. dubna 2011 v 20:43 | Therine♥ |  New
Ano, zrovna teď bulím. Po dlouhé době bulim, když píšu článek. Brečim kvůli svý blbosti, kvůli samotě. Brečim, kvůli sobě..Do pytle.

Poslední dobou se toho šíleně moc změnilo. Dneska jsem byla zase s tou naší partou venku. Flákali jsme se, kouřili jsme vodárnu. Mě vlezl do hlavy nějakej humus a nedokážu ho ze sebe vytřepat. Ti ostatní hulili hašiš. Byla jsem u nich asi tak blízko, že jsem víceméně taky potahovala. Hnusný svinstvo, hnusná droga. Hnusná droga, která do mě vlila ty deprese. Sakriš.

Jen tak jsem ležela, kouřila vodárnu, brýle na očích, i když slunce nesvítilo. A z očí mi tekly slzy. Tekly mi slzy smutku, vzpomínek. Koukala jsem 5 minut na jednu větev a nespustila jsem z ní oči. Bylo mi hrozně a ještě je.

Jsem v poslední době v šílených depresích. Přicházim o nejlepší kámošku, hádám se s rodičema, mám nízký sebevědomí. Láska je kurva a ještě spoustu dalšího..Vůbec mi to nesvědčí. trpím, brečím, objímám si kolena. Představuju si, to stanování a všechno tohle. Jsem blbá, hloupá, naivní. Samozřejmě i ošklivá. A nechci slyšet, že to bude fajn, nebude. Ztratila jsem se v modrých očích a nemůžu nalézt cestu zpět. A i když mě to ubližuje, 24 hodin čekám na smsky, doufám i zoufám. V jeho velkých modrých očích. Už není cesty zpět.


Ztrácím se sama v sobě. Ve svých myšlenkách. Do prčic, dědo přežij. Chci tě ještě vidět.

Předstírání Nás nezachrání.

13. dubna 2011 v 16:58 | Therine♥ |  New
Zdravím.

Je to divný, šílený, hnusný. Bytem jde cítit zápach oleje, fritovaly se hranolky. Vytahovala jsem si zimní bundu a letní schovala. Připadám si jako idiot, jelikož jsem ostříhaná. Ani mě nějak nezajímá, že slyším samou chválu, že mi to sluší, že jsem prokoukla. Díky.

Poslední dobou, poslední 2 měsíce se mám šíleně bledě. Když se nemám špatně, tak se mám poze fajn. To taky něni nějaký žůžo, nemyslete si. Každý mě bere jako šílenou holku, který nikdy nedojde energie, nikdy nedojdou baterky. Došly, žádný nový na trhu nejsou a já se mám šíleně, divně. Brečím, řvu, objímám si kolena a odpovídám, že jsem unavená. Je mi šíleně, chápe to někdo ?

Na co šáhnu poslední dobou se kazí. Nedokážu navázat vážnou známost, i když toho kluka šíleně chci. Nejlepší kamarádství se rozpadá tak hnusně rychle a já nemůžu udělat nic. Jediný, kdo mě drží tady v tomhle hnusným zkaženým světě je pes. Tak jsem si dřív říkala, že mám dost přátel, že mám dost kamarádů. Nakonec mi zůstal jen ten pes. Na ostatní nějak nemám náladu. Mě totiž stačí jen tak sedět, koukat do blba, obejmout nohy a hladit psovi huňatý kožich.

Jsem šílená. Jsem cvok, blázen. Jsem hloupá, pitomá, melancholická. Jsem tak hrozně nepříjemná a hnusná na některý lidi. Omlouvám se všem, jsem tak hrozná. Do prčic, vstaň už !

Měla bych být šťastná, za hoďku a půl jdu ven s klukem, kterýho mám šíleně ráda. O kterým jste se tu dočetli snad na X-krát. Můžu být šťastná, jelikož jdeme poprvé ven sami, nebudeme v partě. Těším se, jenže co když se něco pokazí? Co když to zase nezvládnu? Co když se ani nic nestane? Šíleně ho chci, všichni nám to přejou. Jen já dělám problémy.
Chci obejmout.

Hnusný počasí za mojí náladu nemůže, i když je krásně, mám se špatně. Moje oči zesmutní, možná už zesmutněly. Trpím. Nevím proč. Možná jsem fakt ta depkařka. Možná to jednou přejde.

na

11. dubna 2011 v 20:47 | Therine♥
3 dny v kuse bulim, je to ohraný už. Připadá mi, jak kdyby to bylo věčnost. Včechno tak poseru a všechno to skončí v háji. Skončí tak věc, ktreou něchci poslat do háje. Nemůžu, protože sem si jí oblíbila.

Kámoška se omluvila, omlouvá se pořád dokola, já jsem v pohodě. Teda. Z týhle věci ano. Jméno Martin mi smůlu přineslo, ale to už mnohem dřív. Teď to nějak vyprchalo. Za to nějaká jiná věc přebíjí..

Vlezl mi do hlavy jeden kluk, jeden hoch. Kluk, se kterým se kamarádím asi 2 měsíce. Má přenádherný modrý oči. Od doby, co jsme byli na výletě celá naše partička, vlez mi do hlavy. Píšem si, chodíme celá parta ven. Je to strašně fajn. Zrovna teď si píšem, há...

Chjo, neumím hrát radost. Neumím psát obsáhlejší článek, při poslechu hudby, kterou tu mám puštěnou. Prostě se trápím. Radost mi však dělá fakt, že se dneska rozešel s holkou. No radost, nejsem škodolibá, štve mě to. Jenže někde uvnitř mě to hřeje. Měla bych se mít dobře. Prý se mu líbim a až bude stanování na začátku prázdnin, chtěl by být se mnou ve stanu. Strašně to hřeje, strašně. Jenže je tu hrozně problémů.

Po jednom dni, květnovým, minulý rok..nemůžu navázat žádnou známost. Mám nějaký blok, utíkám, mám strach. Ze zklamání. Tak šíleně to bolí. Odmítnutí, který nastalo..Je to skoro rok, hloupej rok. Přesto se mu nedokážu podívat do očí. Přesto nedokážu zapomenout. Víc než rok jsem ho chtěla. Zůstalo to u slz..

Ale nechci se obírat mojí minulostí, stalo se, stalo se. Pořád utíkám, nedokážu se s ním bavit a chovat jako víc než kamarádka. I když bych šíleně chtěla. Chci s ním být, jenže nedokážu nic víc, než pouhý slova. Do prčic. Pitomej blok. Chci ho, mám šanci. A zase to určitě poseru.

Kruci, kruci, kruci, kruci

Jestli blbost nadnáší..

10. dubna 2011 v 12:24 | Therine♥ |  New
..jaktože nelítám?

Včerejšek a víceméně i dnešek byl velmi zajímavej. Ani nevim v jakým slova smyslu. Kdyby se to všechno nějak přičetlo, odečetlo, vykrátilo, vznikla by z toho nějaká taková směs, ve který se teď zrovna plácám. A myslím, že se budu plácat ještě dlouho. Chcete vlítnout do světa jedný chaotický, 15ti letý holky? Která pořád utíká?

Včera jsem šla na jednu akci, ostatně skoro jako každou sobotu. S tím, že tam bude Martin, jsem i počítala. Docela mě hřála ta představa, že ho občas můžu pálit pohledem, jenže kdyby...
Má nejlepší(promiňte za to slovo, opravdu to tak necítím) kámoška ho zná ze školky a od tý doby, co jsem jí řekla, že se mi líbí, se s ním znova baví, píše, škádlí se. No prostě vypadají, jak kdyby si měli do náruče padnout. ,,Jsem ráda'', že na mě nebere ohledy..Ale co, jestli jí to příjde skvělý jen proto, aby její vysněný kluk, s kterým měla menší románek, žárlil, proč ne. Já se z toho dostanu třeba právě těmi slzami. Včera se objímali, byli na sobě nalepení jak vosí hnízdo na piškotu (ne, nevím, proč mě to napadlo). Hlavně, že jí je fajn. Mě je už teď nějak taky, knížka, která dopadne celkem dobře mi dodala optimismus. A mé 1.denní snažení o to, jíst zdravě, nejlépe nejíst padlo. Nejsem ,,pošahaná''. :))

Byla jsem hrozně ráda, že tam se mnou byla jedna kámoška. Šíleně mi pomohla její slova. Protože se zakoukat do zadanýho kámoše, po dalším nešťastném pokusu, jakým právě Martin byl a je, je prostě jednoduše smůla. Jsem šíleně naštvaná na mojí nejlepší kámošku. Jsem šíleně naštvaná na sebe. Na ty blbý tři měsíce absolutního blbnutí. Pitomý naděje. Ježiši. A potom, že mě paní naivita už opustila..Kruci, MARTINE, TY HAJZLE. TY HAJZLE, TY HAJZLE !

O půlnoci, když jsme se vrátila dóm, jsem si probrečela polštář, vyřvala jsem se do hajzlů do polštáře a při převalování jsem usla kolem půl druhé..vstávání v sedm mě málem zabilo..Přesto je mi prostě fajn. I když v sobě bublám vztek.

Snad dneska toho svýho kamarádíčka potkám, chci vidět jeho nebesky krásný modrý oči. Tak prosím..

Život plný strádání a ztrát...

6. dubna 2011 v 8:51 | Therine♥ |  New
He, Ráno moudřejší večera.. A tak vám článek napíšu teď ráno, než ještě půjdu do školy. Dnes, jako každou středu, máme od desíti. Jo vyhovuje mi to ,na nic si nestěžuju. Teda i když. Jenže to nemá nic společnýho se školou a s nějakou pitomou středou.

Poslední dny se mám bledě, chudák ON si musí myslet, že jsem totálně melancholická a že mám 360 dní v roce deprese. Těch zbývajících 5 se totiž fakt směju a náladu mi nic nezkazí. Jenže to mě zrovna nevidí. Docela humorné, řekla bych. Dřív jsem se dobře měla, chodily jsme s kámoškama na místo, kde byla zábava. Jenže jak se z nás všech stala nějaká parta, včetně kluků i Jeho, chodíme na jedno místo, kde dobrou náladu prostě nemám, vzpomínám. Sedím tam jak tělo bez duše, koukám na nějaký barák a prostě mě to nutí vzpomínat. Na minulost, na krásu i na bolest. Většinou však na bolest. Je mi tam hrozně ouzko (Jak by napsal Mácha). Zvlášť když vím, že ten dotyčný má holku. HeHe, a on si ještě asi myslí, že nic nevim. Mrzuté.

V létě jedem stanovat, plánujeme už teď, kdo s kým bude ve stanu. Jsem šíleně ráda, že mi to naši povolili, vůbec jsem to totiž nečekala. Taky se mi lepší náalda tím, že na tábor jedu do Českého Krumlova a na dovolenou jedeme na Jižní Moravu !!!! Joo!

Se tak neuvěřitelně těším na vysedávání u vinných sklípků, možná s hraním na kytaru(když se najdou nějaké finance). Šíleně se těším, až vypadnu 350 kiláků daleko z tohodle zablátěnýho zapadákova. Jsem natěšená 4 měsíce předem.

Tuhle sobotu jdu zase pařit. Uvidím Martina, odhaduju, že něco bude mít s mojí nejlepší kamarádkou, a tak už se fakt ,,těším'', až se tady budu vypisovat, až zase strávím 15 minut na záchodě čuměním do blba. Optimismus mi nechybí.

Dnes jdu na cvičák, zase se těším. Možná se mi ta nálada fakt zlepší. proč jí mám vlastně zkaženou? Z mého nepovedeného nejlepšího kamarádství? Proč si děláme samý naschvály? Proč soutěžíme, která z nás bude vypadat nejlépe? Proč, když jí řeknu, kdo se mi líbí, se s ním musí bavit? Jsem užárlená, ona to ví. přece to dělá. A měla pravdu, že se s našim kamarádstvím něco děje. Poslední dobou mě totiž neuvěřitelně štve. Ta úplně nejlepší kamarádka by totiž nechytila kluka, kterej se ti líbí kolem krku a netancovala by s ním. Je sice hezký, že mi tím chtěla pomoct, ale já to dokážu i bez ní. Poslední dobou je mi oporou fakt už jenom ten pes.

A tak se zase se zkaženou náladou vydám do školy, učit se tu zpropaděnou matiku, ten šílenej příroďák. Zase budu štvát kámoše mojí pitomou náladou. A nebo si budu hrát na slečnu fajnovou, která všechno zvlásně a bude falšovat úsměvy? Ještě, že je alespoň ta středa.
Tě písk
Vaše melancholická Therine

Mad World...

3. dubna 2011 v 12:03 | Therine♥ |  New
Jsem tak pitomě lítostivá, hloupá, líná, divná. To ani není možný.

Jinak Brý den.


Mám se celkem fajn, řekněme, že mě vesnice nabudí, dodá energii a řekněme, že vesnice je fakt místo, kde bych v budoucnu strávila svůj volný čas. Co vám budu vyprávět. Včera jsme si s kámoškama udělaly výlet do jedný vesničky. Jely jsme tři holky, mělo nás být cca 6,7. Samozřejmě, že i s ním. Nu což, nebyl tam, ale i tak byl výlet užitej. I když zrovna nebylo počasí, který by mi udělalo zdravíčka na tvářích a nehřálo mě. Bylo dusno, šílený. Ale o počasí psát článek nechci, to fakt ne.

Nechápu se. Nechápu, proč jsem si zase založila profil na tý hrozný stránce BADOO, když mi zatím přinesla jen smůlu. Přinesla mi zklamání, lítost, bolest a já si zase založila profil. Ale proč? Chci si zvýšit sebevědomí a žrát kecy 40ti letých úchyláků? Chci, aby si mě přidali kluci na FB jen proto, aby psali komentáře k mým fotkám a ON by žárlil? Neni to dětinský? Je! Ale co.. Tohle je prostě moje chování, stydim se za to. Jenže je to fuk..


Nechápu, proč se mi zase kazí nálada, proč zase trpím. V nitru tam někde uvnitř mě něco trhá. Chci bydlet na vesnici! Chci bydlet v klidu! Lidi stichněte, do háje! Přestaňte bouchat dveřma od aut a vy, děti, neřvěte! Je mi z toho zle..

Pitomý sny, pitomej stesk, pitomej chtíč, pitomá škola. Blbý tři měsíce a potom prázdniny, potom nic. Flákání se, 100% jistota, že mě přijali na školu. Už žádná základka, už budu studovat. To zase bude hádek, konverzací na téma peníze, konverzací na téma ,, A co pes? Kdo se o něj bude starat, když ty budeš dojíždět? Chudák, nejdřív si ho přeješ..'' Ani nevim, co si už přeju, vypadnout, neposlouchat ty debily motorkáře, jak kličkují mezi auty a přidávají na plynu, hned jak spatří rovinu.


Chci k tetě, chci k tetě, kterou jsem neviděla už asi 3 roky. K mý kmotře, k tetě, která je jako moje mamka, tak hrozně jí mám ráda. Chci vidět strejdu, svoje bratránky, který jsem neviděla už taky pár let, možná pět. Chci k ní, na prázdniny. Proč musí být naše rodina tak rozhádaná? Proč se všechno točí jen kolem peněz? Proč jsem to ještě nezdala, když si furt na něco stěžuju?


Nedokážu žít v tom, v čem žiju šťastně. Pořád si najdu něco, co mi vadí, co mě trápí, co mi nedá spát. Chci ty blbý sny, chci aby se vrátily ty sny o smrti! Jsem pitomá, ale chci je. Nechci, aby se mi zdálo o něm, o kámošovi, kterej v sobě něco má. Modrý oči, krásnej úsměv, vtip, kouzlo. A v hlavě má tu svojí holku. Do prčic..


Ještěže je za pár dnů středa a pak další, další, další. Alespoň se na něco těším. Alespoň mě něco hřeje na srdci. Ten úsměv :)) A úsměv mého psa.


Všechny fotky jsou focené včera na výletě a vybírané při písničce MAD WORLD