13. dubna 2011 v 16:58 | Therine♥
|
Zdravím.
Je to divný, šílený, hnusný. Bytem jde cítit zápach oleje, fritovaly se hranolky. Vytahovala jsem si zimní bundu a letní schovala. Připadám si jako idiot, jelikož jsem ostříhaná. Ani mě nějak nezajímá, že slyším samou chválu, že mi to sluší, že jsem prokoukla. Díky.
Poslední dobou, poslední 2 měsíce se mám šíleně bledě. Když se nemám špatně, tak se mám poze fajn. To taky něni nějaký žůžo, nemyslete si. Každý mě bere jako šílenou holku, který nikdy nedojde energie, nikdy nedojdou baterky. Došly, žádný nový na trhu nejsou a já se mám šíleně, divně. Brečím, řvu, objímám si kolena a odpovídám, že jsem unavená. Je mi šíleně, chápe to někdo ?
Na co šáhnu poslední dobou se kazí. Nedokážu navázat vážnou známost, i když toho kluka šíleně chci. Nejlepší kamarádství se rozpadá tak hnusně rychle a já nemůžu udělat nic. Jediný, kdo mě drží tady v tomhle hnusným zkaženým světě je pes. Tak jsem si dřív říkala, že mám dost přátel, že mám dost kamarádů. Nakonec mi zůstal jen ten pes. Na ostatní nějak nemám náladu. Mě totiž stačí jen tak sedět, koukat do blba, obejmout nohy a hladit psovi huňatý kožich.
Jsem šílená. Jsem cvok, blázen. Jsem hloupá, pitomá, melancholická. Jsem tak hrozně nepříjemná a hnusná na některý lidi. Omlouvám se všem, jsem tak hrozná. Do prčic, vstaň už !
Měla bych být šťastná, za hoďku a půl jdu ven s klukem, kterýho mám šíleně ráda. O kterým jste se tu dočetli snad na X-krát. Můžu být šťastná, jelikož jdeme poprvé ven sami, nebudeme v partě. Těším se, jenže co když se něco pokazí? Co když to zase nezvládnu? Co když se ani nic nestane? Šíleně ho chci, všichni nám to přejou. Jen já dělám problémy.
Chci obejmout.
Hnusný počasí za mojí náladu nemůže, i když je krásně, mám se špatně. Moje oči zesmutní, možná už zesmutněly. Trpím. Nevím proč. Možná jsem fakt ta depkařka. Možná to jednou přejde.
udivujeme mě, co se tu dočítám. Z pár článků toho člověk moc nepozná, ale....tímto článkem se mi tak strašně podobáš....alespoň mému já před několika týdny, teď jsem už o level dál....snad. Byla tu ta depka, kdy jsem jen seděla, brečela a hladila psovi kožich, protože mě nikdo nechápal. Potom ta věc s tím klukem....já už s ním sice jsem ale moc dobře víš že je tu ještě jeden....kdyby jsme neudělali to, co jsme udělali, byla bych s Y šťastná a nic víc neřešila....bože můůůůůj.....ale jsem ráda, že vím, že takové trable nemám sama...i když ti to vůbec nepřeju :-)