Červen 2011

:'D Brečim smíchy. Možná tak ze sebe.

28. června 2011 v 22:05 | Therine♥ |  New
..teď se momentálně mám fajn. Vim ale, že až se dostanu na nějaký desátý řádek, moje nálada bude divná a na 20. řádku budu bulet a nadávat na svůj život. Mám se fajn, jelikož v sobě mám pivo, cigára, dobrou večeři a možná i trávu z odpoledne. Hehe. Slečna zkažená, lehce ovlivnitelná, těší mě. Hem.

Mám po akademii a ani si moc neuvědomuji, že to byla naše poslední společná akce, kterou jsme podnikli. Už ani nějak nevěřim, že budeme mít nějakou rozlučku, sraz, kde se sejdeme všichni. Akademie byla krutopřísná. Měla jsem nervy, že se přeřeknu, že to neodmoderuju. Ale bylo to faine. Lidi tleskali, možná se i smáli a tvrdí, že se to povedlo.
Málem bych zapomněla, mám tu jednu fotku, kde jsme poskládaný obě třídy dohromady. Sice nám nejdou vidět hlavy..ale na t osi přijděte sami.


Jsem šipka, která ukazuje na levo, humorné. Ještě, že nejdu vidět :D

Můj drahý je fuč, mám docela absťáky. Sice mi ve čtvrtek přijede a uvidíme se..ale tím Vás nějak extra zatěžovat nechci. Nemám se extra fajn, když tu není. Nevím, co s ním je, jestli mu napsat první a zase se snažit jako blb pro úplný nic. Už ani pro ten dobrej pocit ne. Nevim, snad klapne to stanování, protože jestli mi to naši nepovolí, tak jsem schopná zdrhnout. Za týden budu, doufám, stanovat na nějaký louce s naší partou, kuchtit čínský polívky a oblíbávat svého milovaného. Stejně ho mám strašně ráda, i když čím dál víc přemýšlím nad pesimistickým koncem. Že až nastoupím v září na střední, on se přestěhuje, já budu dojíždět, on do Jablonce taky. Bude to hrozně divný. A já se bojim, že tyhle dva měsíce prázdnin budou naše první i poslední společný a že už na sebe potom vůbec čas mít nebudem. Na sebe. Ts.


Nechápu, proč tolik záleží na penězích, proč dlužim už takovejch prachů a nemám páru, z čeho to zaplatím. Nevim, do prčič. On je zejtra cvičák. Teď jsem si na to nějak vzpomněla. Fuj, nechce se mi tam. Mezi toho pitomýho nagelovanýho týpka, kterej se mi ze začátku i líbil. Nechci mezi trenérku, ktreá mě akorát zase bude komandovat. Jej. Tak co. Mám Kelinu, mám kámoše, kluka, rodiče a i když jsme totálně bez peněz, i když mi umřel nedávno další zvířecí kamarád a i když mi při každym pohledu na mojí bejvalou nejlepší kámošku, jdou slzy do očí, jsem i docela šťastná. Nechci okolí štvát těma mýma pitomýma náladama, nechci se na nic těšit. Děda je zase v nemocnici, zase ho ty doktoři dodělali a já už mám akorát tak strach ze zítřků. Od pátka prázdniny, koupání se v přehradě. Zase nový křeče, i když pořád ty samý. Fuj, dneska jsem si teda v tý vodě dala. Pitomá noha.

Asi letim spát, nechat si krásné sny zdát. Zase ty zmatený sny. I ten zmatenej život nechat běžet. Zajímalo by mě, kdo tam nahoře můj život řídí. Jestli ti moji dva zvířecí andělé, vlastně tři, čtyři, nevim. Fretka Honzík, která zemřela minulý pondělí a lejduška, která zemřela minulej rok. Neni mi k breku, lítost nepořebuju. Stačí, že jsem se rozbulela, jak malá holka ve středu, před mým drahým. Jak pitomá hysterka. Nikdy mě nikdo neviděl tak často bulet. Jednou kvůli bývalý nejlepší kámošce, podruhý kvůli smrti psa, předtim ještě kvůli tomu, jak mám zpackanej život. Měla bych se už sebrat kruciš. Jinak se v těch svejch slzách jednou utopim.

Kráva blbá. Do háje. Proč mi to dělá? Proč mi pořád, ta holka tak ubližuje. Já věděla, že se mi ta nálada zase zkazí. Do háje. Do háje.

Píšu ti, protože mi schází tvoje síla a tvý pastelový oči, mám pocit, že svět se rychle točí.

20. června 2011 v 15:28 | Therine♥ |  New
Ahój !!! :)

Žiju :D Žiju docela fajnově,dá se říct. Teď jsem dočetla časák, přišla ze školy asi před hodinou. A prostě, docela se těším ven. Notebook mám na klíně, jelikož jsem v obýváku a za tu celou dobu, co si píšu blogy jsem ještě nidky nepsala tady v obýváku, na wifině. Je to ale fajn, nestěžuju si.

Mám chuť jít už ven, koupit ci cigára, sednout si na louk us partou a čekat na svého milého chalana. Fakt ho miluju, ale to už jste si tady mohli přečíst jindy. Prostě jsem ráda, že tu pro mě je a to veškerý snažení se taky k něčemu je. Naučilo mě totiž, že všechno nešlape, jak si řeknu a že se taky sama musím někdy snažit, že nic není tak snadný. Ale to už je ohraná písnička, pořád dokola. Prostě jsme tu krizi zvládli, já si zabojovala a těším se na něj.

Těším se taky za dva týdny na stanování. Ale nesmim být tak strašně natěšená, protože jinak mě naši nepustí, protože jinak to dopadne nějak špatně. A za to mi to nestojí. Ale ta představa, že budu 3 dny jen s partou, jen s ním. Je to nádherný. Ale teď zpátky k minulosti, co se u mě dělo a jaktože jsem se tak neozvala, když jsem se měla docela i fajn?

Ve škole začínáme připravovat akademii, jsem strašně ráda, že nás učitelka vybrala s jedním klukem na moderátory. Strašně si to užiju a kdyby jste měli cestu kolem Jablonce nad Nisou, byla bych ráda, kdyby jste tam šli. Protože poprvé budu před tolika lidma, poprvé si vyzkoušim, jaký to je mít ten stres a taky si poprvé vyzkoušim, jaký to je hulit. Máme něco málo objednanýho a prej tím strašně opadává stres. Tráva to ale není, je to něco, myslim, na ,,k''. Netuším, nevím. Prostě už nejsem taková ta slušná holčička. Kouřím, v pátek jsem se totálně picla, jo to jsem vám chtěla :D Ach, ta paměť.

V pátek jsem byla zvaná na oslavu jednoho kámoše, slavil osmnáctiny. Alkoholu jsme měli nakoupenýho strašně hodně. Každej něco dovezl a my se složilina něco jablečnýho, berentzen? Jojo. Byl tam i drahý. S holkama jsme přijeli, všichni se pozdravili, šli na přípitek, který byl u ohně a já už v sobě měla jedno pivo. Měli jsme ferneta, berentzena, špumanto, víno, pivo a prostě jsme hrozně míchali. Já už zachvilku v náladičce byla, šli jsme s drahým pryč od party, byli jsme spolu a všechno to bylo takový krásný. Potom jsme přišli, já zase pila a zachvíli jsem zase byla opilá. Už se stmívalo, mě se strašně chtělo spát. Drahý se se mnou šel projít a já vlastně ani nevim, jak to všechno šlo za sebou. Né, že bych měla okno, docela dostsi toho pamatuju. Jen to mám všechno takový rozběhaný. Vim, že se mě potom ujala kámoška, která mě šla opláchnout hlavu, vim, že jsem naráz vypila asi 5 skleniček vody z vodovodu, že jsem si snad 20 šla do koupelny sama opláchnout hlavu, že mě všichni tahali na záchod, ať se vyzvracim. Mě se ale nechtělo. Drahý mě uložil do postele, já ale nespala, lehnul si ke mě a jen jsem měla zav´řený oči. Prostě jsem alkoholik. Všichni říkali, že se mi bude motat hlava po tom sladkým. Přitom jsem si ráno připadala jako znovuzrozená.

Druhej den jsme měli se třídou rozlučku na zahradě jedný kámošky. Tam jsem nic neměla, jen jsem šíleně kouřila, za 3 hodiny snad jednu krabku, mikyna mi smrdí ještě teď a myslim, že ještě dlouho bude. Kdo si do teď myslel, že jsem taková ta slušná holčička asi se mýlí. Prostě se ráda bavim, alkohol mi v pátek i docela chutnal a nepálil mě v krku jako vždycky dříve. Kouřím před tím ,než jdu do školy, po škole, odpoledne, večer. Nějakých deset denně dám. Ale nevadí mi to. Zatím s tím nic dělat nechci a taky nehodlám. Udržuje mě to v dobrý náladě a taky mě to občas nutí psát něco, co fakt chci. Třeba mý bývalý nejlepší kamarádce. Stejně jí mám hrozně ráda.

Včera jsme si psaly jakovždycky dřív, ale velký naděje si nedělám. Jen jsem chtěla vidět alespoň na chatu ty její modrý oči a ten její úsměv. Hrozně mi chybí, ale možná, že už jsem si zvykla na to, být bez nejlepší přítelkyně, být tady ,,sama'', i když kolem mě lidi jsou. Já si zvykla být bez ní a i když mkě už skoro měsíc užírá vevnitř a víceméně venku to, že tu není zase ,,tolik'' mi nechybí. Možná jen trochu, jen trošičku. Ale už nemámna to, snažit se znova, odznova. Jako předtím. Už nemám na další trápení. Stačí, že další příjde ve středu.

23.6. 2010 zemřela Lejduška. Můj mazel bílej chlupatej. Bylo jí 12 let a vím, že to ráno, co jsem se probudila, jsem s dobrou nálaodu šla do kuchyně a nikde jsem jí nemohla najít. Ležela pod sedačkou, pod ní louže a já hrozně bulela, fakt jsem se zhroutila. Nic horšího jsem snad nikdy neviděla, byla tu se mnou 12, skoro 13 let. Byla to moje malá ségra. A já si vyčítala, že jsem jí neřekla, že jí mám ráda před tím, než umřela. To jsem si vyčítala asi měsíc v kuse. Bylo to hrozný, to nejhorší, co jsem kdy zažila. Od tý doby si věcí a lidí a zvířat hrozně užívám, protože jí jsem docela zanedbávala. Hrozně mi chybí, i když doma máme náhradu, Kelímka.

Docela jsem se rozepsala. Ale pořád se mám fajn, fájn, fáájn. Těším se ven a hlavně se budu modlit, aby zase nepršelo jako teď každý den odpoledne. Fakt mě to už nebaví a příjde mi to docela stereotypní.

Mějte se, smějte se a já si jdu zatím pustit Kluse. Miluju ty jeho písničky, poslední dobou na nich až nepřirozeně ulítávám.

Čůs

Do psího podocasí !

13. června 2011 v 20:12 | Therine♥ |  New
Nechápu to. Nechápu. Jako by se mi jednou nemohlo něco dařit. Jako by to štěstí vybrali všichni kolem a na mě zbyla jen ta smůla.
Jinak čáu

Jsem hrozně zmatená. Vůbec nemám páru z čeho. Na co šáhnu, to se mi rozpadá pod rukama. Málem jsem si ani nenamazala rohlik, jak se nějak podivně klepu, vylila jsem celou skleničku na počítač, modem a tiskárnu a ani tenhle článek se mi nedaří psát úplně v pohodě. Nemám peníze, vůbec nevim, jak mám zítra zaplatit 500,- na nějaký školní ,,akce''. Nemám páru, proč od tý doby, co kouřim, je všechno nějak divný. Uklidňuje mě to, ale jsem závislá. Lidem v partě se to nelíbí, ale já si dala jednu podmínku. Dokud i on nepřestane.

Fakt nemám páru, proč je mi pořád divně, nemám se fajn, přitom to tak hrozný neni. Nevim, proč už mě tenhle ,,život'' nebaví, přitom se nechci pouštět do nějakých akcí. Nevim, proč se rozpadá jedno kamarádství za druhym, proč faleš vyhrává před přirozeností, nevim, proč nedokážu dělat to, co si v hlavě plánuju. Fakt nevim, čím to je. Jsem jak nějaká 40cítka v přechodu. Náladová, nemluvim, přitom jsem hrozně ráda, že mám partu, kluka, psa.

Vadí mi ten hroznej stereotyp, ale nechci se do něčeho pouštět, někam se přihlásit, nějak se snažit. I když bych měla, protože to jinak bude hrozně..v řiti. Můj vztah s ním jde taky pomalu(fakt pomalu) do háje. Cítim to. A já nechci. Nechci ho dát někomu jinýmu. Ale nedokážu k němu sama přijít a obejmout ho. Přitom jsem hrozně ráda, když je blízko mě. Když se mě dotýká. Kurňa.

Každý je svýho štěstí strůjcem, přitom mě nebaví pořád něco dělat. Jsem hrozně líná. Ale tímhle tempem půjde do háje snad úplně všechno. Nesmí, nesmí. Dyť ho miluju, mám šíleně ráda naší partu..i ty blbý cigarety mám ráda.

Štve mě to. Štve mě strašně věcí. To, že to tady hrozně lepí, že nedokážu zachovat klid. Já sakra nevím, co mi je. Včera jsem si musela vzít ibalgin, protože jsem se fakt klepala a zimou to rozhodně nebylo. Nejsem nějak ve svý kůži. A fakt ani na setinu procenta netuším, čím to je. Musim si půjčit prachy, musim si pořád dokola pouštět tu písničku. A sakra. Dyť už mají přijít ty zpropaděný prášky ! Chci se mít dobře !

Queen- The show must go on.
Empty spaces - what are we living for? Prázdný vesmír - pro co vlastně žijeme?
Abandoned places - I guess we know the score Opuštěná místa - tuším, že víme proč.
On and on does anybody know what we are looking for? Stále a stále - ví někdo, co vlastně hledáme?

Another hero another mindless crime Nějaký hrdina, nějaký bezmyšlenkový zločin
Behind the curtain in the pantomime tam za oponou, předvádí pantomimu.
Hold the line, does anybody want to take it anymore? Držíme se v linii, chce někdo víc?

The show must go on Šou musí pokračovat
The show must go on Šou musí pokračovat, yeah
Inside my heart is breaking Mé srdce ve mě puká,
My make-up may be flaking můj make-up stéká,
But my smile still stays on ale můj úsměv stále zůstává.

Whatever happens I'll leave it all to chance Cokoli se stane, nechám to náhodě.
Another heartache another failed romance Další zármutek, další nepovedený románek.
On and on Stále a stále
Does anybody know what we are living for? Ví někdo pro co žijeme?
I guess I'm learning Já tuším, učím se,
I must be warmer now musím být vstřícnější.
I'll soon be turning round the corner now Brzy se za rohem otočím.
Outside the dawn is breaking Venku už se rozednívá,
But inside in the dark I'm aching to be free ale hluboko uvnitř mě bolí, jak chci být volný.

The show must go on Šou musí pokračovat
The show must go on - yeah Šou musí pokračovat, yeah
Ooh inside my heart is breaking Ooh mé srdce ve mě puká,
My make-up may be flaking můj make-up stéká,
But my smile still stays on ale můj úsměv stále zůstává.

My soul is painted like the wings of butterflies Moje duše je zdobená jako křídla motýlí.
Fairy tales of yesterday will grow but never die Včerejší příběhy budou stárnout, ale nikdy nezemřou.
I can fly - my friends Můžu létat - přátelé.

The show must go on - yeah Šou musí pokračovat - Yeah
The show must go on Šou musí pokračovat
I'll face it with a grin Postavím se tomu s rozesmátou tváří,
I'm never giving in já se nikdy nevzdávám.
On with the show Stále s tou šou.

I'll top the bill Dostanu se až na vrchol,
I'll overkill přežiji.
I have to find the will to carry on Teď v sobě musím najít vůli to vše překonat.
On with the Stále s ...
On with the show Stále s tou šou.

The show must go on ... Šou musí pokračovat...

Život se nepíše, život se žije

9. června 2011 v 22:01 | Therine♥ |  New
Týden jsem nenapsala žádnej článek. A teď, když si zavzpomínám, co se dělo za ten divnej týden, nějak se mi rozmazává řasenka. I když blbost, je voděodolná.

Bolí mě celej člověk. Včera mě kluci pustili na mole, když mě chtěli schodit do vody, mám naraženou lopatku, loket a majzla jsem se do hlavy. Navíc jsem se ,,totál'' špatně vyspala, bolí mě za krkem, takže bych neudělala ani jeden ,,leh, sed''. Navíc mi bylo před chvilkou nějak špatně od žaludku, ale o.k. Lítost nepotřebuju, na to je tu jinej člověk, moje bývalá nejlepší kamarádka.
I just wanna live. Don´t really care about the things that they say.Don´t really care about what happens to me. I just wanna live.


Řekněme, že kdyby tu nebylo pár lidí, už fakt jdu skočit pod vlak. V pondělí jsme šli s partou ven a potkali jsme jí, já šla s ostatníma dál, nepozdravila jsem jí, protože prostě. Neměla jsem důvod, stejně se tak akorát hádáme. V úterý jela ke kámošce, kde se zlila téměř do němoty. Kéž by do němoty, nezavolala by mi totiž. Zrovna jsme šlapali schody ke kámošce domů a zavolala mi. začala se hádat, proč jsem jí nepozdravila, já neřekla nic, jen jsem to típla. Potom mi volala asi po 20 minutách, típala jsem to, volala i kámošům, chtěla se omluvit, já se rozbulela jak želva. Když už volala i mýmu bráchovi, psal mi sms, abych jí to prosím zvedla. Zvedla jsem jí to, zase jsme se rafli a když jsem řekla, mě je to jedno, začala na mě ,, Ty vůbec nevíš, jak se teď cejtim''. To ona nevěděla, jak jsem se cítila já, když mě poslala do háje. Nic nevěděla, nevěděla, co jsem udělala. Nevěděla, co jsem chtěla udělat. Nevěděla nic, prachsprostě nic. Včera naše hádka pokračovala i na facebooku, kdy mě označila za největší mrchu. Když jsem jí napsala, ať ze sebe dělá chudinku dál a mě klidně všude označuje za mrchu, řekla, ať si na to ostatní příjdou sami. Docela to vnitřně bolí. Když za náš rozpad můžou moje ,,debilní nálady'', jak je označila. Kvůli tomu ze mě nemusí dělat bůh ví jakou mrchu. Ale co, život jde dál.

JO, ZAMILOVAT SE DO SEBE - TO JE ROMÁNEK NA CELÝ ŽIVOT.


Můj drahý je nemocný. Už od soboty, takže chytám poměrně velký absťáky, i když jsem ho dneska asi na 3 minuty viděla. Těším se až ho uvidím, těším se docela šíleně ;)

KAŽDÝ CHCE ŽÍT DLOUHO, ALE NIKDO NECHCE BÝT STARÝ


Nemám páru, co se mnou udělají ty prášky, co mám ,,objednaný''. Nějdříve jsem chtěla nějaký vitaminy, aby ničily únavu, zlepšovaly nálady, snižovaly deprese a když kámošova trenérka, řekla, že tohle všechno nahradí efedrin, začala jsem si zjišťovat, co je to zač. Co je to svinstvo zač. Zjistěte si o tom dyštak svoje, není to legální, je to považovaný jako doping a za nějakej čas se na tom může vytvořit závislost. Trochu se bojim, ale vlije se mi trochu adrenalinu do krve, až to zkusím. Droga to není, i když možná..


Moje momentální nálada není úplně nejlepší. Ale poslouchám skvělý živáky, zkoušela jsem si hrát na kytrau na googlu. Fajn mi docela je. Mám prostě absťák všeobecnej. Chybí mi to 100% nadechnutí se z plnejch plic. Už asi 2 týdny to nedokážu. Nemůžu se nadechnout z plných plic a nahlas vydechnout. Prostě mi ten veškerej vzduch ani kouř hluboko do plic nejde. Nevim, jestli se vrací zase to podělaný astma. Nebo to je začátek konce, hehe :D

Where are you ? And I'm so sorry. I canot sleep, I canot dream tonight.
Jsem vyřízená, rozlámaná na kousky, mám hlad. Jsem docela zvědavá, kdy mě přejdou ty moje žrací nálady, to moje bílení ledničky kolem jedenácté večer. Vy se tu mějte, i já se budu mít fajn. Možná i pomocí efedrinu, jestli teda zítra příjde. Čůs.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř !

2. června 2011 v 22:01 | Therine♥ |  New
Čau, Čau, Čau

Píšu v mé dobré náladě, aby jste tu měli i trochu jiný článek než nějaký depresivní, směřující k sebevraždě. Strašně hodně toho dlužím mým přátelům, kamarádům, kteří mě vytáhli z těch srágor, ve kterých jsem se koupala, přímo topila. Poděkuji jim, až k tomu bude příležitost, až si vzpomenu, čím jsem procházela. Začala jsem nanovo. Zapomněla na bývalou nejlepší kamarádku, žiletku vzala do ruky jen při holení nohou a trochu se snažila s tím mým drahým komunikovat.


Procházím obdobím, kde se střídá počasí. Jednou je zataženo, podruhý polojasno místy bouřky. Dneska jsem se neměla celý den fajn, zase jsem se uzavřela na nějakou chvíli do sebe, skoro jsem se i venku rozbrečela. Náladu mi vyzvedla sociální síť facebook i můj drahý svojí omluvou. Bylo mi líto, že se neozval, ale dyť..Já to vlastně taky takhle dělala. Nu což, nesmím to tolik hrotit !! ;))

S jednou tak hrozně fajnovou kamarádkou.

Všechny věci se nevyřešily. Problémy tu zůstaly a neni jich málo. Ale už konečně chodím v krátkým rukávu, už konečně plácám řeči do výkladu učitelů, už konečně začínám žít. I když zítra o přestávkách zase umřu. Při představě, že musim opisovat nekonečný úkol z matiky. Krušné to bude.
NEPER SE, ŽIVOT TI DÁ DO DRŽKY SÁM !!


Hrozně se těším na zítřek. Na ráno, kdy s kámoškou jdeme na kuř-pauzu a na odpoledne, kdy uvidím drahého-snad. Na sobotu, kdy s holkama jdu na dámskou jízdu. Budeme ve stanu,, popíjet, pokuřovat, smát se, povídat si. Začala jsem žít, tak snad mě to jen tak neomrzí, nesmí, kruciš nesmí !!


Moc věcí hrotim, musim si trochu užívat života a žít jako dřív, na podzim, kdy jsem sršela optimismem a zářila na míle daleko svýma zubama, to mi připomíná, že bych si je měla vybělit :D...Včerejšek byl MDD-mezinárodně debilní den. Šla jsem na cvičák, ztratila jsem se, přišla jsem skoro pozdě a ještě si zlomila mojí jedinou cigaretu, na kterou jsem měla šílenou chuť. Když jsem šla ze cvičáku, doslova jsem se skácela k zemi křečí do nohy, která polevila asi po čtvrt hodince. Trhala jsem si kopretiny a vyšlo mi, že mě rád nemá. Na cestě jsem byla celkem asi 2 hodiny, kterou normálně chodím asi 20 minut a ještě jsem ztratila přívěšek od mý bývalý nejlepší kamarádky, který mi nosil štěstí. Byl to den na nic, bulela jsem, léčila jsem nohu, hodně pila, abych nedostala další křeč a navíc jsem ještě chtěla skončit, fakt chtěla.



Bylo nebylo líp. Včera je včera, bohužel bohudík. S mojí bývalou nejlepší přítelkyní.
Od tý doby, co jsem si jednou ublížila, bych hodně věcí nejraději řešila dalším ublížení si. Držím se ale, nesmím do toho znova sjet. Mamce jsem řekla, že jsem spadla na skále a málem si zlomila ruku a ve škole říkám, že mi to udělal pes. Jen 2 lidé plus lidi na blogu ví, že to skála ani pes neudělal. Že jsem si to udělala sama, vlastní blbostí. Teď vím, že to bylo zbytečný.
I HOUSENKA BOJOVALA, ABY SE Z NÍ STAL MOTÝL !



Jsem docela grogy, jdu spát, jdu nabrat energii na zítřek. Mám svoje kámoše, nejsem sama a i mý bývalý kamarádce děkuju za tuhle hnusnou zkušenost. Vím totiž, že sama bych to nezvládla. Děkuju i vám, virtuálním lidem. Lidé, kteří mi poradí, pomůžou a klidně i řeknou, že jsem blbá, jsou pro mě velikou oporou. Velké díky !! A jáá jdu zase bojovat, zase žít !