..teď se momentálně mám fajn. Vim ale, že až se dostanu na nějaký desátý řádek, moje nálada bude divná a na 20. řádku budu bulet a nadávat na svůj život. Mám se fajn, jelikož v sobě mám pivo, cigára, dobrou večeři a možná i trávu z odpoledne. Hehe. Slečna zkažená, lehce ovlivnitelná, těší mě. Hem.
Mám po akademii a ani si moc neuvědomuji, že to byla naše poslední společná akce, kterou jsme podnikli. Už ani nějak nevěřim, že budeme mít nějakou rozlučku, sraz, kde se sejdeme všichni. Akademie byla krutopřísná. Měla jsem nervy, že se přeřeknu, že to neodmoderuju. Ale bylo to faine. Lidi tleskali, možná se i smáli a tvrdí, že se to povedlo.
Málem bych zapomněla, mám tu jednu fotku, kde jsme poskládaný obě třídy dohromady. Sice nám nejdou vidět hlavy..ale na t osi přijděte sami.

Jsem šipka, která ukazuje na levo, humorné. Ještě, že nejdu vidět :D
Můj drahý je fuč, mám docela absťáky. Sice mi ve čtvrtek přijede a uvidíme se..ale tím Vás nějak extra zatěžovat nechci. Nemám se extra fajn, když tu není. Nevím, co s ním je, jestli mu napsat první a zase se snažit jako blb pro úplný nic. Už ani pro ten dobrej pocit ne. Nevim, snad klapne to stanování, protože jestli mi to naši nepovolí, tak jsem schopná zdrhnout. Za týden budu, doufám, stanovat na nějaký louce s naší partou, kuchtit čínský polívky a oblíbávat svého milovaného. Stejně ho mám strašně ráda, i když čím dál víc přemýšlím nad pesimistickým koncem. Že až nastoupím v září na střední, on se přestěhuje, já budu dojíždět, on do Jablonce taky. Bude to hrozně divný. A já se bojim, že tyhle dva měsíce prázdnin budou naše první i poslední společný a že už na sebe potom vůbec čas mít nebudem. Na sebe. Ts.
Nechápu, proč tolik záleží na penězích, proč dlužim už takovejch prachů a nemám páru, z čeho to zaplatím. Nevim, do prčič. On je zejtra cvičák. Teď jsem si na to nějak vzpomněla. Fuj, nechce se mi tam. Mezi toho pitomýho nagelovanýho týpka, kterej se mi ze začátku i líbil. Nechci mezi trenérku, ktreá mě akorát zase bude komandovat. Jej. Tak co. Mám Kelinu, mám kámoše, kluka, rodiče a i když jsme totálně bez peněz, i když mi umřel nedávno další zvířecí kamarád a i když mi při každym pohledu na mojí bejvalou nejlepší kámošku, jdou slzy do očí, jsem i docela šťastná. Nechci okolí štvát těma mýma pitomýma náladama, nechci se na nic těšit. Děda je zase v nemocnici, zase ho ty doktoři dodělali a já už mám akorát tak strach ze zítřků. Od pátka prázdniny, koupání se v přehradě. Zase nový křeče, i když pořád ty samý. Fuj, dneska jsem si teda v tý vodě dala. Pitomá noha.
Asi letim spát, nechat si krásné sny zdát. Zase ty zmatený sny. I ten zmatenej život nechat běžet. Zajímalo by mě, kdo tam nahoře můj život řídí. Jestli ti moji dva zvířecí andělé, vlastně tři, čtyři, nevim. Fretka Honzík, která zemřela minulý pondělí a lejduška, která zemřela minulej rok. Neni mi k breku, lítost nepořebuju. Stačí, že jsem se rozbulela, jak malá holka ve středu, před mým drahým. Jak pitomá hysterka. Nikdy mě nikdo neviděl tak často bulet. Jednou kvůli bývalý nejlepší kámošce, podruhý kvůli smrti psa, předtim ještě kvůli tomu, jak mám zpackanej život. Měla bych se už sebrat kruciš. Jinak se v těch svejch slzách jednou utopim.
Kráva blbá. Do háje. Proč mi to dělá? Proč mi pořád, ta holka tak ubližuje. Já věděla, že se mi ta nálada zase zkazí. Do háje. Do háje.















