Červenec 2011

Přítomnost mizí s každou vteřinou v minulosti..

30. července 2011 v 22:56 | Therine♥ |  New
Ahooj. Zdravim. Čau.

Nechápu, vůbec nepobírám, proč jsem si dneska jak idiot patlala s řasenkou, když jsem stejně nikde nebyla, jsem nakvašená a ne, to neni ten správnej výraz pro to, jak se cítim, znova. Nikde jsem nebyla, jsem celá rozbulená, nesvá. A já už kruci nemůžu ani říkat, že jsem nesvá. Když už bulim takhle měsíc, sedim, mám slaný oči, sluchátka v uších a jenom koukám do okna na svojí tvář, která se nijak nevyvedla a zkouším mýma očima prokouknout oči, který bych brala jako cizí. Zkouším se jima dostat do duše tý osoby, co se odráží na okně, a co. Nejde to. Nedokážu si předtsavit, jak to všechno bude, jestli to skončí. A nejhorší je, že už nebudu mít vůbec nic. A nejhorší je, že to tak dopadne. Protože si každej den říkám, že už to nemá cenu. Plácat se v týhle pitomý, nevyvedený lásce. Kruci já ho miluju. Ale tohle nejde. Já to nechci pokonit stejně jako s mojí bývalou nejlepší kámoškou a potom toho jenom litovat. Jako teď, poslední dny, kdy si píšeme a já vim, že jí nemůžu už ani obejmout, nemůžu být svoje, protože už se strašně bojím.
Ani při představě alkoholu se nemám chuť zlejskat.Nemám ,protože bych byla schopná si něco udělat. Protože bych kolem sebe potřebovala někoho, kdo by mě obejmul. A víš co je na tom všem to nejlepší, kámo? Že jsem dřív říkala, kolik mám kolem sebe přátel a jak jsem šťastná. Teď bych dala všechno za jedinýho kamaráda, za jedinou osobu, která by tu byla, poradila mi a já tu osobu prostě chci. Jenže to nejde, nedokážu někoho využít k obejmutí a zase ho odkopnout. Já ani nemám chuť se s někým bavit, já nevim, co mi je. Proč mám řasenku až na bradě, proč je tohle už třetí článek v tenhle den, co píšu, proč jsem neudělala to, co jsem chtěla udělat už včera a říkala jsem, slibovala jsem Bohu, že to udělám. Proč jsem nenapsala mý nejmilovanější tetě, proč to nechávám já sama spadnout do háje.
Do háje proč nemůže být chvilku něco v pohodě? Kruci, proč člověk nemůže být šťastnej víc jak den. A proč se protrápí víc, než se nasměje. Já to nechápu. Nechápu tu blbou ironii někoho tam nahoře, nevim, proč jsem tak naivní. Proč jsem si hloupě myslela, že to bude v pohodě. Já ale o něj nechci přijít, je moje všechno. Ale možná by časem to trápení přešlo, zatímco teď když ho mám je pořád a pořád. Každej den probulim, prosmrkám kapesníky. A já nechci, nechci brečet, nechci o něj přijít. Protože bych už na tomhle hnusnym propšenym světě něměla prachsprostě nic.

Jaký si to uděláš..
Dovolená byla fajn, kdyby jste se ptali. Ano, štvali mě každodenní hádky rodičů, nervozita, přetvářka a všechno tohle. Kdyby bylo hezký počasí, kdybych už kruci měla tu kytaru, užila bych si to ale víc. A taky kdyby nebylo žádný to trápení, žádná ta střízlivost. Čekala jsem, že se z každodenního popíjení vína či šampáňa s rodiči dostanu alespoň do nálady. Ale co. Sice bych se tam nevrátila, protože mě musí zaujmout to místo, ty lidi. A mě nezaujmulo ani jedno. Ani Moraváci, který jsem potkala a ani místo jako samo o sobě. Sice jsem našla spoustu hezkých louk, kostelů, parků.Ale nemělo to svojí atmosféru, v Čechách je líp

Mějte se, užívejte si deště, vy, kteří ho máte rádi. Já si jdu propšet moje oči při poslechu Tomáše Kluse a jeho dokonalých písniček typu Čas, Mimorealita, Pocity, Balada, Pořád ta samá, Nenávratná, Až, Dopis....

čau

Po 4.letech rodinná dovolená. Pocity?

26. července 2011 v 17:07 | Therine♥ |  New
Zdravim ve spol. Nechce se mi přemýšlet, jestli je to dohromady nebo zvlášť.

Né, že bych byla unevaná, postel je tu docela dobrá. Líbí se mi tady, i když by mohlo být lepší počasí. Jsme tu první den a už prý docházejí prachy..a to jsem neochutnala ani jedno moravský víno ! Než jsem se připojila k wifi-ně tak to byla taky síla. A nálada? Měnivá. Jsem ráda, že jsem vypadla 450kiláků daleko od domova, od starostí..i když se tomu tak ale říkat nedá. Úplně jsem neutekla, neutekla jsem od mý závislosti ke kouření a to, že nemám co kouřit mě z týhle ratanový židle taky nenadzvedává. Neutekla jsem od myšlenek, od minulosti, od lítosti a všeho takovýho. První den jsem si možná představovala trochu jinak. Nečekala jsem hádky hned zezačátku návštěvy města Petrov a města Strážnice. Nečekala jsem ani to, že budu koukat po cizích klucích. Vždyť mám doma toho svého. Když nenapíše, nenapíše. Hochu, já se naučila, že se vnucovat nebudu ;) a tak na něj pro tenhle týden kašlu. Těším se, až v sobotu přijedem, ale zároveň si to tady užiju. Fakt se mi ale nelíbí ten stav cigaret a obsah mé peněženky. Protože našim asi o možném sponzoringu říct nemůžu, když jsme na dovolený. A navíc ani nemám páru, kde bych to koupila. Nu což, alespoň to bude odvykačka, užiju si mé poslední 4 žvára a potom tu budu jen na džusech, kofolách a snad na nějakých alkoholických nápojích.
I když jsem si Moravu představovala trochu jinak, hlavně slunečněji, je tu celkem fajn. Při nejhorším si dám sluchátka do uší, pustím si Soulidium, Tomáše Kluse nebo něco jinýho, zavřu oči a ponořím se do mýho totálně prosněnýho světa. Taky už končím se psaním, alespoň pro dnešek, jelikož je maminka z těch hádek a výletů nějaká unavená a vadí jí mé ťukání do klávesnice.

Třeba se zas ozvu, aloha :)

Krve sprcha, možná něco víc.

23. července 2011 v 21:24 | Therine♥ |  Text
Jsem tvoje hloupost a neni to snadný.
Jsem fakt, že velká a je mi to platný?
Bouchám s tebou o zem, ty se jen zamilovaně díváš.
Sakra tak mě nech jít, proč jen to hezký vnímáš?

Dyť nejsem dokonalá, jsem k tobě mrcha.
Chovám se dětsky a ta červená sprcha?
Nic ti neříká ani ta spoušť krve?
Tak už se probuď, nech mě jít, blbe !

Proč už mě nenecháš, dyť jsem hloupá.
Chtěla jsem utéct a s tebou to houpá.
Proč jsi vedle mě tak šíleně šťastný?
Hra už skončila, úroky jsou moc mastný.

Proč mě tu necháváš smutkem hnít?
Mohl by si už s tou tvojí štěstí mít !
Chápej, že se mnou je fakt jenom neštěstí.
Jen dívej se na moje zjizvený zápěstí.

Proč neodvracíš tvář a díváš se s úsměvem?
Proč nevadí ti krev spojená s mým záchvěvem?
Proč nemůžu být správná a proč nechci jí být?
Proč snažím se lásku před jinýma skrýt?

Proč kurňa si ten, kterýho miluju?
Po večerech bloudím a zmateně čaruju.
Chci přikouzlit tu lásku na první pohled.
Ten první okamžik, zase to rozjed.

Jsem zmatená, zmlácená jen pouhou touhou.
Chci utéct a mít bez tebe jen chvíli dlouhou.
Chci bez tebe alespoň na věky být.
Jen o lepším životu bez tebe snít.

Spíš-li s ním, s ním-li spíš?

20. července 2011 v 22:50 | Therine♥ |  New
Ano, ano. Kdyby nebylo skoro půl jedencté večer, všichni doma by nespali, jsem schopná se smát, postavit se na hlavu, točit se na ní a dokonce bych byla schopná i uvařit Vrabce na víně. Ty kráso, já jsem se změnila.

Pročítám si staré články a i když jsem čekala, že mě dostanou do ulity, uzavřou mě v depresích. Promiňte za to slovo, ale tohle je fakt Hardcore. Směju se tomu, co se všechno změnilo a i když jsem se teď dostala teprve k 24. únoru, už nemám chuť číst starší a starší články. Byla jsem zamilovaná do každýho druhýho. Přitom to nebyla zamilovanost, jen takové zalíbení s menším zájmem. A já tomu kráva ještě říkala láska. Přitom nic. Láska je možná to, co prožívám teď. Možná je nevhodné slovo, určitě je to láska. Ale jen tak vzpomínám, jaký jsme mezi náma měli vztah i my. Jak jsme zezačátku byli jen kámoši, já si mu stěžovala s tím ,jak neumím vařit. Potom se mi zalíbil a já nevěděla vůbec jak. Nanana. Ještě teď si vzpomínám na některý okamžiky. Na to, jak si rejpal d Lučan-do Martina. V tý době jsem nevěděla, že v tom může být něco víc. Bylo krásný, když už jsme se trochu znali, on si furt rejpal, já měla půjčenou sukni od kámošky, kterou mám ráda ještě teď, jelikož je fakt originální, jak jsme měli sraz v parku s naší parou, jeden kámoš zrovna randil a my šli ven. Já v sukni, běžela kopcem dolů a jako v nějakejch americkej trhácích mi sukně vlála, podpatky klapaly, úsměv na tváři jako od Hollywoodských hvězd a on se na mě z dálky koukal, zajímavým ale hezkým pohledem a usmíval se. Je neuvěřitelný, že si ten pohled pamatuju ještě teď a už mi to chvílema příjde i smyšlený, jak moc je to krásný.

Je zajímavý, že 2-4 měsíce jsem věřila, že se vztah s mojí nejlepší kámoškou nerozpadne, psala jsem, že už je to v pohodě a každý den to bylo jiné. Samozřejmě, že už optimistkou ani nebudu. Nemá to cenu, jelikož zklamání, které mě provází je už fakt moc velký. Teď se s tou holkou, nejhorší je, že už jí nemůžu říkat ani ,,kámoška'' , nepozdravíme. Nejhorší je, že jí mám furt strašně ráda, furt je u mě v srdci. A i když říkám, jak už jsem z toho venku, nejsem. Včera jsem probulela celej večer, když jsem zjistila, že smazala všechny naše společný fotky a mě jich v počítači zbylo jen pár. Na vzpomínku na ty krásný časy. Kdy jsme se ještě nepředháněly, nelezly jsme si krkem, nežárlily jsme na sebe navzájem. Chjoo. Je to prostě pryč, Jizvy jsou tu ale furt a já si myslim, že tu budou ještě hodně dlouho. Alespoň na ní jen tak nezapomenu.
Fotka přímo k sežrání. Hráli jsme nějakou hru, o tom, kdo to rychleji přepádluje po zadu. Naštěstí, není zdokumentovaný, jak do vody padáme my. My jsme ta zelená loďka, ostatní mají prostě smůlu a jsou na fotkách :P
Jelikož jsem měla fakt vzpomínací náladu, projížděla jsem i svoje starý básničky. Jsou to teda časy, kdy jsem si sedla, vzala tužku do ruky a psala básničky. Někdy je i ukládala do nových zpráv na mobilu, jelikož jsem večer k noci měla svoje nálady na psaní. I když prej samochvála smrdí, já nic necítím, můžu upřímně přiznat, že se mi i povedli. Že teď už na to nemám. Teď bych asi nedokázala žádnou básničku napsat, nedokázala bych si urovnat v hlavě rýmy a něco sepsat. Prostě by to nešlo. A tak s klidem vzpomínám na ty časy, kdy se mi chtěla každej den psát básnička. Vrátila bych to, alespoň bych měla zase nějakou zálibu.

Jelikož je už fakt docela pozdě, venku zase prší, takže na mě leze ta ospalost tuplem víc, půjdu spát. Zítra se chci probudit alespoň o hodinu dřív, než půjdu ke kadeřnici. Což znamená, že budu vstávat cca v 11, hm..:D No ale co, mě je totálně jedno, že teď spim hrozně dlouho. Že jsem dneska až do půl jedné dopoledne polehávala a řeknu vám, že bych ještě spala, jelikož jsem fakt dneska nepoužitelná a jsem iráda, že je totálně hnusně, že jsou všichni pryč nebo makají na brigádách a já si můžu vstávat takhle pozdě, můžu si 2 hodinky popíjet kafe a luštit křížovky. Když si to tak po sobě přečtu, vypadá to, jako kdyby to vyprávěl něko, kdo žil nejméně 60 let. Dlouhý spánek, kafe, křížovky. Ale co má, kruci, člověk dělat, když jeho sourozenec je pečenej vařenej na počítači, když jsou všichni na dovolenejch a nebo na brigádách, když v televizi nic nedávají a když mě bolí ten pitomej sval, kterej jsem si dneska natáhla, když jsem zkoušela nějaký s cviky baletu. Promiňtě, tohle si fakt neodpustím ale nasrat ! :D Noha bolí jak čert, pajdám ještě hůř jak čert a jsem zlá ještě víc jak čert ! Ne, ta bolest mě fakt nebaví.
Skvělé, fakt skvělé sjíždět v soulodí jez. Ale řekněme, že sranda fakt byla. Byla neuvěřitelná a s tou mojí bíle pomalovanou tváří byla ten den o to víc větší, když se nás lidi ptali, jetsli nechceme panáka, když jsme tak bílí a nebo jak je možný, že to slunko tak neopaluje. ;D

Do prčic, letim už spát, jinak se zejtra nepropudim. Je sice povzbuzující, že budu spát alespoň 11 hodin, ale když jsem teď zyvklá na 14-16, tak snad chápete.

Pár přiložených fotek, je zde proto, aby to tu nebylo jen opísmenkováno. Jsou z tábora a tak nějak. Čůůůs ^^

Živá, nepřizabitá, s tisíce modřinami.

18. července 2011 v 12:34 | Therine♥ |  New
čůste.

Jelikož se mi včera vůbec nechtělo psát na blog, neměla jsem na to ani pomyšlení, píšu dneska. Až dneska? Je mi to volný. Na blog nemusím psát každý den, není to žádná moje povinnost. Můžu si sem psát kdy chci a možná je tohle taky poslední článek v červenci. Jak si všímám, prázdniny strašně rychle utíkají a já je nechci trávit na kompu. Taky jedu v sobotu pryč a poslední dobou se mi na blog moc psát už nechce. Ale co, pozastavovat ani rušit nebudu, na to nemám srdce. Prostě nečekejte články každý den. A to tu vlastně ani nidky moc nebylo. Možná tak ze začátku, ale to si asi moc lidí blog nepamatuje, hehe. Jakej byl vůbec tábor? :)


Strašně lituju, že bydlim tak moc daleko. S těma lidma bych se chtěla vídat snad tisíckrát do roka. Jsou tak úžasní, úžasní, úžasní ! Chodili jsme kouřit k vodě, za autobus. Kecali jsme, blbli jsme, depkařili jsme a já zjistila, že můj život je oproti jiným jako z peří vyšitý.. Holky, až vám umře nejlepší kámoška nebo až Vás bude mlátit kluk a mlátí Vás tak, že máte naražený žebra, zlomenej prst, zlomenou plotýnku, říkejte, že máte na nic život. Takový to všední trápení jsem sice za hlavu nezahodila, ale už vim, že jsou lidi, kteří jsou na tom 1000X hůř.



Poprvé jsem na Vodácký tábor odjela se zadaným stavem a poprvé jsem odjížděla skoro se slzama v očích. Nikdy mi ty lidi, holky i kluci, nepřirostli tolik k srdci jako právě letos. Nikdy jsem si ten tábor neužívala víc. A nikdy jsem nebyla tak hrozně spokojená :) Děkuju všem zlatým, drahým. Těm mým beruškám, těm super kámošům. Lidem, kteří mě podrželi, pomohli. Byli úžasní a těším se víc a víc na příští tábor.


I když jsem z tábora byla ponaučená a myslela si, že už se doma tak trápit nebudu, když vidím cizí velké starosti, myslela jsem si to pěkně blbě. Trápim se furt, od včerejška, od předvčerejška a trápí mě stejně jenom on. Ten ,,pan nejlepší'' , ,, pan dokonalý''. Chybuju i já, samozřejmě. Ale už mě to fakt štve a nebaví. Máme další krizi, cítím jí jen já, on si asi myslí, že je všechn o.k. . Ale neni, zase nemá čas a já mám chuť den ode dne větší být na něj akorát hnusná. Snažim se jak idiot, napsala jsem mu dopis, poslala jsem mu svůj přívěšek, kterej mi nosil štěstí. Psala jsem mu z tábora jako první, vypatlala jsem si skoro celej kredit kvůli němu. On mi ani nepoděkoval za ten dopis, ani se o něm nezmínil, přívěšek jsem od tý doby neviděla, odepsal mi párkrát a ještě s výmluvama. Já se kvůli němu můžu ubulet, když jedeme kousek od místa, kam se bude stěhovat. Mohla sem si oči vybrečet a fakt jsme měla už náladu se zase říznout. Připadaám si jak debil, jako totální emák a nebo psycho. Nechci dělat nějaký rozhodnutí, kterých bych litovala. Ale mě to tak nebaví, už. Nemám sílu se koukat na to, jak mi mizí před očima ale nechci se zase vtírat. Nemám sílu koukat ani na to, jak se trápí mamka, jak má napuchlý oči od toho, jak s trápí a brečí v noci. Sama to říkala. Mě už to tak štve !!



Nevím, nemám páru, kdy se zase ozvu. V sobotu jedu s našima na Jižní Moravu, už se pekelně těšim. Na vinice, vinný sklípky. Do hvězdárny, na člun. Na to, až tam budu jenom s našima a s Kelímkem mým dokonalým. Stejně se mi po ní ten týden nejvíc stýskalo. A taky že si jí teď užívám. Je to můj nejlepší kámošk. Kámoš, kterej podrží, fakt že jo. Můžu se vybrečet do jejího kožichu a mm jí fakt strašně ráda. Úplně šíleně.


Zítra mi odjíždí moje kámošky, moje suprový a jediný kámošky v partě do Řecka. Budu tady s už klučičí partou sama ale to mě tak moc netíží. Hlavně tady budu s ním sama a už se fakt nemůžu dočkat, až si bude hledat další výmluvy na to, proč jsme venku sami nebyli. Od tý doby, co jsme spolu jsme sami venku byli možná 1. A to ani ne a možná, že to byla cesta od někaď někam. Víte, co. Nebudu si dělat vrásky. Jdu se namalovat, udělat něco s vlasama. Jdu si zarelaxovat a k veřeru jdu ven s kámoškama. Už se těším, až si koupím Vícerojky, až zase půl krabky zahoří a až si budu užívat klidně i deštivého počasí, který se znáší na naše město. Možná i na to vaše.

Mějte se, čůůs ;))

Jsi moje všechno, miluju tě, nikomu tě nedám a bla, bla. Prostě zamilovaná !

5. července 2011 v 15:50 | Therine♥ |  New
Zdrastvujte soudruzi ;)

Hehe. Na to, jak mi je dneska blbě, jak jsem se topila v depresi, jak nemám do čeho(ani do koho-hehe) píchnout, se teď mám docela vytlemeně, až si říkám, že ta tráva začala působit o den později. Jdeme vyprávět, let's go !


Včera jsem jela na chatu ke kamarádům. Dřív se plánovalo stanování v jedný vesničce, ale jelikož je počasí bohužel silnější než my, jeli jsme od včerejška na chatu s partou, kde samozřejmě nemohl chybět ani můj drahý. Nebudu vám tady rozepisovat, co všechno jsme dělali, asi by to nebylo mládeži pod 18 let dostupné :D A nebudu riskovat, že mi kvůli zážitku, s kterým jsem se chtěla ,,pochlubit'' vám, mi zruší blog a já si tohle všechno budu psát tak maximálně do deníčku :D Hehe.
Je to jednoduchý, prostě ho miluju, je moje všechno a bla, bla. Láska až za hrob..:) A mě to zatím vyhovuje, zatím se vdávat nechci :'D Mě hrabe, lidi.


Včera jsme přijeli..a kruciš, jak to všechno bylo? Jo, šli jsme do takový chatičky, kde se dávala tráva přes bong nebo něco takovýho. Konkrétnější by bylo ,,nějaká taková srágora''. Hnus na entou, v krku mě pálilo půl hodiny a to, že snim chilli papričky je slabý kafe oproti tomuhle pálení. Kašlala jsem snad hodinu, byla jsem po tom ,,vyjetá''(jak by řekl můj drahý), chtěla jsem spát a hlavně. Takhle špatně mi snad ještě nikdy nebylo. To ráno, fuj. Večer jsme ještě trochu pili, ale nějak moc jsem toho neměla. Takoví ti vykolejení odpadli už před 23:00. My byli vzhůru až do čtyř do rána. Teda, jak kdo :D


S Kámoškou jsme koukali na Requiem za sen, můj oblíbenej film, zbývající kluci nějak leželi na posteli. Potom se šlo nějak spát a my s drahým šli někdy kolem čtvrtý. To už mi bylo blbě jak psovi, nemohla jsem usnout, objímala jsem si žaludek a nejradši bych se fakt vyzvracela, jen kdyby to šlo. Naspala jsem sotva dvě hodiny, jelikož jsem se v osm s kámošem probudila a od tý doby jenom polehávala a zase trpěla. Zkoušela jsem kafe, myslela jsem totiž, že to mám z chlastu..Ale nebudu vám tady popisovat všechny moje myšlenky.


Jsem šťastně zamilovaná, doufám, že mi to vydrží. A těším se, až zítra za těma pařmenama zase přijedu. Sice tam nebudu přes noc, ale i tak. Hlavně pro mě platí jedno: TRÁVY SE UŽ NEDOTKNU, ANI SE NA NÍ NEPODÍVÁM !!

Hehe. Zkouším to nějak udobřit s mojí bývalou nejlepší kámoškou, protože už mě to docela solidně dlouho užírá. Zkouším nebrečet, když mám depky. Mírnit se v kouření, v čemž mírně pokulhávám. V sobotu jedu na tábor, tak mi držte zuby, nehty pěsti, ať se tam neutopim(vodáckej tábor). Možná, že ještě článek napíšu.

Nevím nemám zdání.

A zde vám dám jednu úplně dokonalou písničku, jednu dokonalou pecičku, na který ulítávám.
Apocalyptica- I don't care.

Od čtvrtka jí pořád poslouchám.

Mějte se, smějte se. A užívejte si, že už neprší. Teda u nás už ne. Jelikož ty týdenní deště byly nesnesitelné !!

Btw: Fotkám se prosím nesmějte ! Každej byl někdy malej :D