Živá, nepřizabitá, s tisíce modřinami.

18. července 2011 v 12:34 | Therine♥ |  New
čůste.

Jelikož se mi včera vůbec nechtělo psát na blog, neměla jsem na to ani pomyšlení, píšu dneska. Až dneska? Je mi to volný. Na blog nemusím psát každý den, není to žádná moje povinnost. Můžu si sem psát kdy chci a možná je tohle taky poslední článek v červenci. Jak si všímám, prázdniny strašně rychle utíkají a já je nechci trávit na kompu. Taky jedu v sobotu pryč a poslední dobou se mi na blog moc psát už nechce. Ale co, pozastavovat ani rušit nebudu, na to nemám srdce. Prostě nečekejte články každý den. A to tu vlastně ani nidky moc nebylo. Možná tak ze začátku, ale to si asi moc lidí blog nepamatuje, hehe. Jakej byl vůbec tábor? :)


Strašně lituju, že bydlim tak moc daleko. S těma lidma bych se chtěla vídat snad tisíckrát do roka. Jsou tak úžasní, úžasní, úžasní ! Chodili jsme kouřit k vodě, za autobus. Kecali jsme, blbli jsme, depkařili jsme a já zjistila, že můj život je oproti jiným jako z peří vyšitý.. Holky, až vám umře nejlepší kámoška nebo až Vás bude mlátit kluk a mlátí Vás tak, že máte naražený žebra, zlomenej prst, zlomenou plotýnku, říkejte, že máte na nic život. Takový to všední trápení jsem sice za hlavu nezahodila, ale už vim, že jsou lidi, kteří jsou na tom 1000X hůř.



Poprvé jsem na Vodácký tábor odjela se zadaným stavem a poprvé jsem odjížděla skoro se slzama v očích. Nikdy mi ty lidi, holky i kluci, nepřirostli tolik k srdci jako právě letos. Nikdy jsem si ten tábor neužívala víc. A nikdy jsem nebyla tak hrozně spokojená :) Děkuju všem zlatým, drahým. Těm mým beruškám, těm super kámošům. Lidem, kteří mě podrželi, pomohli. Byli úžasní a těším se víc a víc na příští tábor.


I když jsem z tábora byla ponaučená a myslela si, že už se doma tak trápit nebudu, když vidím cizí velké starosti, myslela jsem si to pěkně blbě. Trápim se furt, od včerejška, od předvčerejška a trápí mě stejně jenom on. Ten ,,pan nejlepší'' , ,, pan dokonalý''. Chybuju i já, samozřejmě. Ale už mě to fakt štve a nebaví. Máme další krizi, cítím jí jen já, on si asi myslí, že je všechn o.k. . Ale neni, zase nemá čas a já mám chuť den ode dne větší být na něj akorát hnusná. Snažim se jak idiot, napsala jsem mu dopis, poslala jsem mu svůj přívěšek, kterej mi nosil štěstí. Psala jsem mu z tábora jako první, vypatlala jsem si skoro celej kredit kvůli němu. On mi ani nepoděkoval za ten dopis, ani se o něm nezmínil, přívěšek jsem od tý doby neviděla, odepsal mi párkrát a ještě s výmluvama. Já se kvůli němu můžu ubulet, když jedeme kousek od místa, kam se bude stěhovat. Mohla sem si oči vybrečet a fakt jsme měla už náladu se zase říznout. Připadaám si jak debil, jako totální emák a nebo psycho. Nechci dělat nějaký rozhodnutí, kterých bych litovala. Ale mě to tak nebaví, už. Nemám sílu se koukat na to, jak mi mizí před očima ale nechci se zase vtírat. Nemám sílu koukat ani na to, jak se trápí mamka, jak má napuchlý oči od toho, jak s trápí a brečí v noci. Sama to říkala. Mě už to tak štve !!



Nevím, nemám páru, kdy se zase ozvu. V sobotu jedu s našima na Jižní Moravu, už se pekelně těšim. Na vinice, vinný sklípky. Do hvězdárny, na člun. Na to, až tam budu jenom s našima a s Kelímkem mým dokonalým. Stejně se mi po ní ten týden nejvíc stýskalo. A taky že si jí teď užívám. Je to můj nejlepší kámošk. Kámoš, kterej podrží, fakt že jo. Můžu se vybrečet do jejího kožichu a mm jí fakt strašně ráda. Úplně šíleně.


Zítra mi odjíždí moje kámošky, moje suprový a jediný kámošky v partě do Řecka. Budu tady s už klučičí partou sama ale to mě tak moc netíží. Hlavně tady budu s ním sama a už se fakt nemůžu dočkat, až si bude hledat další výmluvy na to, proč jsme venku sami nebyli. Od tý doby, co jsme spolu jsme sami venku byli možná 1. A to ani ne a možná, že to byla cesta od někaď někam. Víte, co. Nebudu si dělat vrásky. Jdu se namalovat, udělat něco s vlasama. Jdu si zarelaxovat a k veřeru jdu ven s kámoškama. Už se těším, až si koupím Vícerojky, až zase půl krabky zahoří a až si budu užívat klidně i deštivého počasí, který se znáší na naše město. Možná i na to vaše.

Mějte se, čůůs ;))
 


Komentáře

1 slečna barevná | Web | 19. července 2011 v 12:37 | Reagovat

hlavně si pořádně užíj prázdniny blog ti nikde neuteče:D skvělé fotky

2 Rony | Web | 19. července 2011 v 13:20 | Reagovat

Víc si užívej reálného života ;).
Na táboře jsem v životě nebyla, takže nemůžu posoudit pocity z něj. Ale je fakt, že se s těmi lidmi můžeš někdy i sejít, ne? =)
I když člověk vidí, že jsou stokrát větší problémy u někoho jiného, sám se nedokáže vyrovnat s těmi svými. Pro to, aby sis to uvědomila a nebrala ty starosti tak vážně, by jsi ty horší musela prožít ...
Na jižní Moravě si to užíj ;) ne nadarmo od tud pocházím :D.

3 Nellie Happiness | Web | 19. července 2011 v 21:29 | Reagovat

Já si vzpomínám ty časy,
kdy jsi tady psala každy den :-)

Jinak tohle je na trápení nejlepší - poznat lidi,
kteří Ti ukáží,
že to tvoje trápení proti tomu jejich není vůbec žádná hrůza..

4 TYUMA | Web | 19. července 2011 v 22:11 | Reagovat

Ty ses teda měla :). Já sem byla jednou na táboře a to ve druhý třídě a jela sem o tejden dřív domů protože sem měla vedoucí strašnou krávu :D. Kouřit u vody je nejlepší :D, a za autobusem to taky znám :D. Ještě vedle školní haly, za lékárnou, pod kinem, na zastávce, v zastávce :D. Snad všude možně :D. Jinak neboj, to smutnění se časem zrovná, tohle zažívám taky, akorát né z tábora. Mám zas uplně jinej příběh :) Jinak pěknej pejsek, pěkný fotky:)

5 TYUMA | Web | 20. července 2011 v 20:26 | Reagovat

Divnej :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.