čau, čau.
Chtěla jsem si nechat tuhle svojí náladu, až když mi něco chybí, až když něčeho budu litovat. Tse. Samozřejmě můj přehnaný optimismus mi napověděl, že takhle dopadnu a bude to někdy v budoucnu, třeba právě teď. Zrovna teď v pitomou sekudnu, minutu. V pitomej den, v pitomý období.
V pitomý dny, který jsme doma probulela, v pitomý dny kdy jsem všeho litovala a už potřetí v životě chtěla vrátit čas zpátky. Je konec, rozešli jsme se a já můžu jen litovat časů, kdy jsem si tohle období mohla tak maximálně pesimisticky představovat. ,,Dám tomu měsíc a jestli se to nezmění, udělám konec''. Lituju těchto slov pro mojí kámošku, který jsem to všechno říkala. Ano, tenhle s prominutím, zkurvenej rok 2011, mi sebral už dvě nemilovanější osoby. Nejlepší kámošku, moje sluníčko na nebi, moje strašně hodně. Nejlepšího kluka všech dob, mýho Petra, mýho drahýho. Milýho drahýho. Kurňa, do háje. Proč, proč se nemůže změnit? Já tomu věřim, věřim, že se změní, věřim v něj. Ale on nechce. Ani tou největší láskou bych ho nedokázala změnit. To je jen v těch vašich posranejch holywoodskejch trhácích, na který jdou desítky miliónu lidí, utratí za to stovky miliónů a ke konci si jenom šťastně zabulí a řeknou si, to se stane. Já si kruciš taky myslela, že ho změnim. Že to jde. Že spolu vydržíme. Já čekala, že i kluka, kterýmu jsem nestačila a kterej chce střídat holky, nechce se vázat, si můžu já obvázat kolem prstu. To je. Zní to, jako by měl být jenom můj. Ani jeho kámoši by mu nemohli podržet vlasy, když bude blejt z toho posranýno chlastu, kterej všechno zničil. Z tý posraný trávy, kterou mám v sobě a kvůli který taky lituju věcí.
Já si myslela, tak zasraně a zase optimisticky a zase naivně, že to může bejt krásný. Já si myslela, že to bude ještě krásný. Že si budem dokazovat lásku i v nebi, i v pekle, kde bychom si tu vášeň předali. Mě to neuvěřitelně mrzí, moje oči propršely, měly oblačno chvílemi jasno. Měly v očích tu pitomou naději, v hlavě pekelnej plán. Kruci, proč už nemůžu brečet? Kurňa zařiď tam nahoře, ať se smyje ten vzkaz a ať ho vezme vítr k němu domů a může, můžeme bejt zase spolu. ,,Miluju tě ale promiň, Therin''. Na místě, kam jsme chodili, kde jsme se scházeli s partou ještě než jsme spolu byli. Bolí to. A kecy, že srdce nemůže bolet pronesl jen takovej bez prominutí idiot, kterej nemůže o životě vědět nic.
Vídáme se jako kamarádi, dneska jsem byla naštvaná, když mi přišla smska od čísla ,,733...'', který jsem včera vymazala všechnu její existenci v mobilu. Všechny smsky od dubna. Všechny krásný smsky, který jsem si četla týdny. Všechny smsky, který potěšily i mrzely. Moje všechno, všechnu naději do života. ,,Nespinkáš? nechci aby ses trápila'', když mi doktoři zkurňili dědu. ,,Věřím ti'', když jsem dělala přijímačky, když jsem moderovala akademii.
Včera jsem si říkala, že je dobře, že už spolu nejsme, dneska bych si za tohle nejraději nafackovala. Dala pres rypák, dala si ,,dělo''. Vrátila bych čas, kruci tenhle rok toho vzal.
You light the skies, up above me. A star, so bright, you blind me, yeah.Don't close your eyes. Don't fade away, don't fade away.
Chtěla jsem kvůli našemu vztahu dát všechno, i zdraví. Ať si bůh vezme zdraví, všechno, co mám kromě 3 věcí. Ať vezme čert těch mejch drobáků po kapsách. Ať vezme čert sluníčko nad mojí hlavou, který tu pro mě nebude do jaký doby chci. Lituju všeho. Všeho. Chci ty svoje sluníčka opět k sobě. Lejdušku, Lucku, Petra. Ale jeho teď nejvíc, nejvíc ze všeho.
,,Omlouvám se, tvoje bývaláTherine, pro tenhle svět už nepotřebná a ničí. Holka, která na tebe myslela a myslí. Milovala a miluje. Pamatuješ?''