Prosinec 2011

První a poslední článek v prosinci

16. prosince 2011 v 9:25 | Therine♥ |  New
Zdravíčko :D

Ne, nemám se dobře, jak to z toho pozdravu vypadá. Je docela sranda číst si svůj poslední příspěvek, totálně depkařenej a teď se nad ním jen tak pousmát. Začínám flegmačit, flegmatikovat. Hele mě je to jedno, jak se to píše, hehe. Od tý doby, co se všechno totálně zesralo, ano ano, věci až tak moc neřešim. Řešila jsem toho hodně, a jak jsem dopadla ?

Jak žiju? Anoo, dobrá otázka. Už nehulim, nechybí mi to, nemám chutě a ani z jednoho procenta vám nelžu. Piju, ano jako každá 16ti letá pipinka se jdu každej víkend střískat někam do hospody. Kouřim, ano ani s tímto jsem ještě nepřestala. Akorát že teď jsem od úterý neměla, protože mi je hrooozně blbě a mám nějakej divnej hlen. Né, nebudu vám vysvětlovat více podrobností. Hehé, taky jsem začala pracovat, v jednom klubu, kde maká i brácha. Nemyslete si že tancuju u tyče, hovada :D Zatim pracuju v šatně, jako že beru kabáty, vybírám za to poplatek a věšim je na příslušná čísílka, anoo, těžší práci pro mě neměli, fakt nezvládám. Né, ale je to pohoda. jen si tam tak sedím, pár hodinek, čtu si, nebo flirtuju-hehe, a dostávám 50,- na hodinu, vlastně za nic. Ale nestěžuju si, poprvé v životě mám brigádu a ano, už se těšim na léto až budu pracovat v bufáči na Malý Skále nebo v Dolánkách. Čepovat pívo, joo, to bude prácička. Možná se i v roce 2012 dostanu za bar, ale to už bych nazvala přehnaným optimismem.

Tak ale. Lidi, ani vám nemůžu vysvtělit, co se to se mnou děje. Nechci kluka. Fakt jsem si skoro jistá, že nikoho nechci. Nechci se vázat na někoho ale zároveň nechci být mrška a toho dotyčnýho po jedný vášnivý líbačce se mnou-hahá-odkopnout :D A dokonce to neni až tak extra z mojí škeble. Prostě za to můžou asi zkušenosti. Nepřemýšlím nad tím, ale tak nějak to cítím. Což je zlé, protože budu asi nadosmrti panna. Super :D

A vy si stále a stále myslíte, že mi hrabe nebo že se mám skvěle, protože se to tu hemží vysmátými smajlíky a samým ,,hehe''. Je to jen takový to divný vysmívání se vevnitř. ne, nejsem na drogách.

Nedávno jsme byli u babičky v Sokolově a ejhle. Od tý doby starší lidi pouštím do dvěří a nesměju se starým lidem. Děda je v domově důchodců asi s pěti nemocemi. Trpí a dá se i bohužel říct, že umírá. Byli jsme ho navštívit. Já od dubna poprvé viděla svého dědečka. Člověka, který dřív rád cestoval, byl aktivní, vtipný, nádherně maloval a kreslil jsem viděla jak sedí v křesle spoutaný, skoro neviděl, a ze tváře mu nešel vyčíst žádnej pocit, žádná nálada nebo emoce. Zkamenělý obličej, za který on nemůže, protože to neví. Nepamatuje si, co dělal před 3 minutami, nepodívá se do očí, protože prostě envidí. Nebudu vám to vysvětlovat, kdo tohle někdy viděl, ví o čem mluvím . A dokáže si i představit, jak jsem vypadala já. Nezmohla jsem se na jediný slůvko, jen jsem brečela, přímo řvala. Stejně jako mamka a babička, která tohle zažívá obden pořád, lituju jí.

..nesnažím si najít ani nějakýho nejlepšího kamaráda/kamarádku. Prostě člověka, kterej by mi stál za všechno. Je docela humorné, že jsem se ještě nedostala z toho, co se stalo v květnu. S Luckou, ale nechce se mi to tady dokola řešit, jsem jak seklej magneťák. Jde o to, že když se mi teď jedna extra moc suprová kámoška odstěhovala, nemám tu v Jablonci jednoduše nikoho o koho bych se každý den mohla opřít. Chodím ven s kámošema, to ano. Ale tak maximálně si ze sebe děláme jen srandu. A můj super, super super kámoš, skoro nejlepší, ano, vždyť je nejlepší, taky dojíždí na střední a potkáváme se jen na nějakých akcích nebo ráno na autobusáku na pět minut, super.

Děkuju všem, který sem zavítali. Už to není jako dřív, ale tak co. Děkuju Gauri :)) A Cherry a prostě vám, díky, díky, díky *